Dětská recenze: Kde se schovávají pohádky?

Úterý v 14:07 |  DĚTSKÉ RECENZE

autor: Magdalena Reifová
vydal: Fragment
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Byl jeden básník... Jan Vodňanský se jmenoval. A protože to byl básník, tak psal básničky. Ty básničky měla ráda hudební skladatelka Hana Navarová a udělala z nich písničky. To jsou ty, které vám zpívám. A jak si je tak prozpěvuji, vyskočily na mě pohádky. Byly dobře schované, ale já je našla a poprosila kamarádku Sylvu Francovou, aby vám je nakreslila. Všichni věříme, že se vám pohádky i písničky budou líbit! Vaše Majda


Maminčina recenze:

Kdo by neznal Majdu z Kouzelné školky? Pro maminky je to mnohdy nejlepší kamarádka, která zabaví neposedné děti a dokáže je rozesmát. A tak vyvstává otázka, zda se jí to povede i v knižní podobě.
Krásně ilustrovaná knížka pracuje s dětskou fantazií hned v několika rovinách - vypráví neotřelé příběhy plné fantazie, ale i reálných příhod + vtáhne dětičky do děje svojí zpěvavou částí. Knížka v sobě totiž kromě notových zápisů (které jsou večer spíš trestem pro rodiče, kteří se musejí u postýlky ztrapňovat svou neznalostí not) nese i CD plné milých písniček.
Co se samotných pohádek týče, byly pro mě průměrné. Některé bohužel neměly pointu pochopitelnou pro malé (a někdy i velké) čtenáře, jiné byly sice konkrétnější, ale s nijak extra originálním námětem.
Největším plusem tak pro nás byly právě roztomilé písničky a povedená ilustrační stránka věci. Samotné pohádky za těmito aspekty bohužel jen lehce klopýtaly.

Johančina recenze:

Pokud vám nejde přehrát video, podívejte se na něj přímo na mém Youtube kanálu - ZDE

 

Barevný únor 2017

9. března 2017 v 15:03 | Bichlička

Intro:

Únor je oficiálně nejkratší měsíc v roce, a tak jsem se trochu obávala, abych vám měla o čem psát :-) Naštěstí to vypadá, že jsem se až tak "neulejvala" a můj pocit z odvedené práce je více než dobrý (poplácávám se po rameni :D )

1. V hledáčku

K mým oblíbeným tématům jistě patří historie a historické romány (to už jste si asi i všimli) a únor byl na ně tak moc bohatý. Vybrat jich jen pár a nezešílet, byl téměř nadlidský úkol.
Ale přes to - první kniha, Kacíř a dívka, slibuje příběh z roku 1414 v Kostnici. A asi nikoho nepřekvapí, že velkou roli zde bude hrát mistr Jan Hus. Šaty pro poutníky pro mě mají nádech exotiky, tepla, slunce a evokují (už aby to bylo) léto!!! Egypt a letní měsíce jsou pro mě navždy spojené :-)
Kosti svaté Brigity čtenáře zavedou do šestého století a hlavně do krásného Irska, detektivní zápletka je pak ještě třešínkou na dortu. A Spáčův hrad tu asi moc přiblížovat nemusím - Barbara Erskinová se vrací v plné parádě, s dvěma časovými pásmy a dvěma různými ženami, které jsou spolu spojeny napříč stoletími.

Nejen dějiny ale hýbou světem. Sladký život v Paříži mě zaujal jednak názvem, jednak croissantem na přebalu (miluji je!!!!) a jednak nekomplikovaností děje. I takové knihy jsou totiž někdy zapotřebí. Případ ukradeného zubu je pak dlouho očekávaný druhý díl milovaného Jackebyho (takže už bych ten první díl měla přečíst) - dílo je detektivkou s prvky fantasy a young adult (což je možná to, čeho se na knize bojím, ale i tak mě neskutečně láká). A pak jedna klasika v novém vydání - Píseň o Bernadettě. Jedná se vlastně o faktografický román o známém lurdském zázraku a vzniku jednoho z nejznámějších poutních míst. A samozřejmě o samotné malé holčičce, Bernadettě.
Poslední knížka, kterou vám tu ukazuji, je zcela odlišná. Šijeme na stroji je totiž publikace pro tvořilky a aktivistky jako jsem já. Jako by mi nestačilo, že háčkuji, maluji, čtu, vařím, peču a dělám trilión dalších jiných aktivit, rozhodla jsem se oprášit i šicí stroj.

2. Komu se nelení

  • plesy - v rádiu jsem slyšela zajímavý průzkum o tom, že Češi jsou národ plesálků. Téměř každý z nás totiž v zimních měsících navštíví minimálně jeden ples (říkám TÉMĚŘ, takže pokud jste ta výjimka, nevěšte hlavu :D ). My jsme v únoru vyrazili na jeden vesnický ples a dva maškarní. A užili jsme si to - holky tančily, soutěžily, bláznily a družily se a my jsme si to zase roztáčeli v Račeticích (jen ta výhra v tombole se nějak nekonala :( ach jo, no holt mám asi štěstí v lásce)
  • kromě plesů je únor i měsícem, kdy se slaví (jednak) "svátek zamilovaných", ale hlavně Mezinárodní den darovaných knih. A my jsme se rozhodli to spojit a vyrobit dárky ze starých knih. Podívat se na video můžete ZDE, ale kdybyste přeci jen chtěli vědět, co že tože jsme vyráběli, pak věřte, že samé praktické věci :D Papírového origami jeřába, čajovou sklenici a knihomolskou svíčku :-)
  • NOVÝ OBJEV - tak jako jsem vám v lednovém článku psala o objevu domácího cvičení (ve kterém mimochodem stále pokračuji), tak v únoru vám musím představit krásné stránky pro všechny tvořilky. Šití, háčkování, pletení i drobné kreativní projekty jsou obsahem webovek prosikulky.cz. Stránky i všechny kousky jsou dílem jedné šikulky jménem Petra a že má velký vizuální i rukodělný talent se můžete hned přesvědčit.
Když jsem se probírala všemi těmi nákrčníky, čepičkami, dekami, svetříky a kdo ví čím ještě, zase mě popadla chuť udělat holkám něco nového, většího a hlavně ručního. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Inspirovala jsem se článkem o nové sukýnce.
A pozor - pokud máte pocit, že z psaného návodu nic nepochopíte, pak Péťa má i videonávody a hlavně nádherné motivační fotografie :-)


  • ze starého nové - a protože jsem měla radost z tvoření nového kousku oblečení, pustila jsem se i do recyklace. Svoje staré tričko jsem Johance přešila a přesavážovala do podoby slušivé tuniky (ale fotka až příště - ať se máte na co těšit............. nebo taky ať mám motivaci k žehlení :D )

3. Doporučujeme

Během února jsem přečetla šest knih, naposlouchala dvě audioknihy a Johance předčítala tři dětské knížky. Těžko se tentokrát vybíralo tu jednu nejlepší - za prvé jsem četla druhý díl Uthredovské ságy, Bledého jezdce, a ta byla opět skvělá. Ale chtěla jsem se vyhnout tomu, že bych vám každý měsíc ukazovala jen další díl ze série.
A proto jsem se rozhodla jinak. Knížka, která mnou dokázala nejvíc zacloumat, vtáhnout mě do děje, dojmout mě a dát mi pocit, že alkohol je všelék (což není ten nejpozitivnější závěr), byli určitě Tři kamarádi! Každý, kdo se někdy potýkal s klasikou a nebyl z ní nijak nadšený, by měl sáhnout po Remarqueovi. Je velmi srozumitelný, věčně současný autor a dokáže popsat velice živě i období sto let vzdálené.


  • podívat se ale můžete i na video se všemi přečtenými knížkami za měsíc únor - ZDE
  • ani v nákupech nových knížek jsem nezahálela (bohužel) a video je ZDE
  • seriál - na České televizi běžel v únoru v celku zajímavý třídílný seriál jménem Tutanchamon. Mám k němu své výhrady, nebylo to nic, z čeho bych se posadila na zadek, ale příjemné zpracování není k zahození. Pokud se vám tedy líbí egyptská historie, pak můžu doporučit na relax.
Barevný únor se nám tímto uzavřel. A jak jste se měli vy? Nechce se vám někdy pustit do nějaké vlastní tvorby?
Mějte se všichni krásně a i přes nevyzpytatelné počasí si užívejte březen plnými doušky :-)

Březen, měsíc knihy v novém kabátku

6. března 2017 v 15:34 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Konečně březen! Už jsem se tolik těšila na konec zimy, sněhu a plískanic. Těšila jsem se na začátek jara, na sněženky a na první zelená stébélka trávy. A samozřejmě také na to, že březen je oficiálním měsícem knihy, a to znamená, že si můžu popustit uzdu fantazii (a peněžence) a bez výčitek oslavovat a oslavovat :-D

Když mě pak navíc oslovil portál FAVI.CZ, který sdružuje několik firem s nábytkem a domácími dekoracemi, abych se pokusila vytvořit ideální čtenářský koutek z jimi nabízených produktů, zajásala jsem dvojnásob. Pustila jsem se do hraní a skládala koláže o sto šest. Sice jsem měla vytvořit jen jednu koláž, ale to bych nebyla já, abych se do práce nezakousla s vervou sobě vlastní. A tak vám tu ukážu celkem tři návrhy plné inspirace (vybrat si totiž jen jednu verzi ideálního koutku na čtení, nebylo v tak velkém a krásném výběru možné).

1. zámecký čtenářský koutek



Ano!!!! Takhle si umím představit svůj malý ráj! Luxusní knihovna, která vypadá jako kus zámeckého středověkého nábytku musí potěšit každou "romantickou" duši. Nebo alespoň tu, která si libuje v knihách s historickou tématikou. Mě osobně evokoval motiv lomeného oblouku klášterní knihovny, neogotiku a zároveň příměs fantasy... A upřímně - doplňky se už hledají úplně samy - křeslo připomínající rukopis, patinovaný stolek na odkládání knížek, lampa a hlavně doplňky (tady se člověk může skutečně vyřádit).

2. klasičtější čtenářský koutek

No... ono se řekne klasický koutek a většina z nás si představí křeslo, knihovna a nějaké čačky kolem. Ale napadlo vás někdy uvažovat o lenošce? Mě tedy dosud ne. Až poté, co jsem našla tyhle nádherné vkusné a decentní kousky, tak ve mě začal hlodat červíček pochybností, jestli nevyhodit staré ošuntělé křesílko a nenahradit ho tímhle netradičním kouskem :-)

A k tomu všechny ty nádherné polštářky, barevné koberečky a jednu z nejbláznivějších lampiček ke čtení, které jsem kdy viděla. Od teď a na večné časy - lenoška je můj velký sen (nebo tedy jeden z mnoha :D)

3. dětský čtenářský koutek

Není tajemstvím, že jsem hrdou maminkou dvou malých čtenářek, a tak mi nedalo, abych nevytvořila kouteček ke čtení i pro moje malé cácorky. Velmi mile mě překvapil bohatý výběr dekorací i samotných křesílek přesně určených pro děti. Lampičky a polštářky jsou vítány vždy a pro milovníky zvířecích severským motivů je tenhle medvědo-polštář úplnou nezbytností!!!

A co vy? Nechcete si dopřát nějakou knižní dekorační nezbytnost právě v březnu? A jaký je ten váš vysněný čtenářský koutek?

Já osobně zvažuji koupi menší knihovničky do ložnice a k tomu už přeci patří i nějaká drobnůstka na ozdobu..... třeba knížka? :D
 


Číst či nečíst špatné knihy...

28. února 2017 v 15:04 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Stalo se vám to určitě také - těšíte se na pěkné odpoledne, na knížku, kterou máte už delší dobu v hledáčku a na čas, který s ní strávíte. A ono ouha - i po deseti, třiceti, padesáti stránkách se do děje nemůžete dostat, nedaří se vám začíst se nebo nedej Bože třeba i vcítit se do hlavního hrdiny. Co s tím? Odložit nebo dočíst z principu?

A já si řekla, že to stojí za úvahu. Protože některé knihy mají potenciál, který se rozvine až po pár (stech) stranách a jiné zase potřebují správné načasování, klid a to konkrétní duševní rozpoložení (třeba knížka Jméno růže se do této skupiny perfektně hodí).
A některé knížky vás prostě nechytí na začátku, vprostředku ani na konci. Tak co pak s tím?


Když jsem byla mladší, měla jsem nutkavý pocit, že knihy se prostě dočítají. I když vás nebaví, i když vás nezaujmou a i když vás neskutečně prudí. Protože nedočíst knihu by bylo jako výraz pohrdání autorovou snahou, nebo až neúcta k příběhu. A tak jsem strávila spousty času s knihami, které se mi vůbec nelíbily, s tím pocitem hřejivého blaha, že jsem "splnila" svou morální povinnost.
Čím jsem strarší, tím se od tohoto vzorce odkláním... Proč? Už nemám pocit, že knize ublížím, když jí nedočtu. Naopak - pokud bych trávila hodiny, dny a týdny nad "nedobrou" literaturou, ztratila bych tak čas na ty skvostné knížky, které vás rozpláčou, vyrazí vám dech a rozeberou vás jako byste byli z lego kostek.

A tak jsem šťastná za každou knížku, která mi přiroste k srdci a nesnažím se už číst pro čtení samo, ale číst pro požitek.
Protože život je příliš krátký na špatné knihy.

Zajímal by mě i váš názor. Dočítáte, i když vás to nudí? Záměrně jsem vynechala otázkou recenzních výtisků, protože ty na nás mnohdy kladou závázky a povinnosti :-)

Němý - když svědek mlčí

20. února 2017 v 20:55 | Bichlička |  RECENZE KNIH

autor: Andrew Taylor
rok vydání: 2016
vydal: Práh

Oficiální anotace: Naprosto strhující a výtečně napsaná kniha, kterou až do poslední věty nedokážete odložit. Taylorova dokonale propracovaná zápletka a mistrně vykreslené postavy dohromady tvoří mimořádně působivý příběh, jehož hloubce se vyrovná jen málokterý historický detektivní román. Paříž, 1792. Městem zmítají revoluční bouře a kanály se valí krev. Londýnský makléř Edward Savill se dozvídá o smrti svojí manželky, která po rozchodu s ním žila ve Francii. Francouzští uprchlíci se rozhodnout odvézt jejího desetiletého syna Charlese s sebou na Charnwood Court, sídlo ukryté na odlehlém anglickém venkově. Edward Savill se vydává Charlese vyzvednout, zjišťuje však, že chlapec je němý. Ačkoli byl svědkem nepředstavitelných hrůz, děsivé tajemství mu brání o nich promluvit. Uvězněn ve vlastní mysli věří, že mlčení je to jediné, co ho dokáže ochránit. Alespoň v to doufá… Andrew Taylor je vysoce ceněným a prodávaným autorem historických románů. Za román Němý dostal v Británii ocenění Historická krimi roku 2014.


V poslední době jsem se naučila hodnotit knihu až několik dní po dočtení. Nechat si vše projít hlavou. Stejně jako koření potřebuje čas, aby mohlo rozvinout svojí vůni, tak i kniha by měla dostat prostor pro niterní působení.
O tom, že oficiální anotace někdy lehce přehání, nemá cenu mluvit. Někdy mi přijde, že je anotace i na škodu a dobré knize spíše ublížuje. Tahle bombastická oficialita, nutnost zveličovat, snaha o uhranutí čtenáře, velký marketingový tah na bránu. A přitom Němý je vážně moc dobrá knížka plná decentně pojatého napětí, atmosféry a příjemného mrazení (z deštivého počasí i ze strachu) - zasloužila by si lepší entré.

Desetiletý Charles žije se svou matkou v Paříži. Užívá si pohodlný život, který mu matka poskytuje díky svým vlivným milencům až jednou přijde katastrofický zlom - sasculloti a smrt. A vše je vzhůru nohama a v hlavě mu poletuje jen pár vět a to dotěrné křup, křup, jako když louskáte ořechy. Jediný, kdo může dát chlapci pevnou půdu pod nohama je jeho "otec po právu". V době své smrti byla Charlesova matka stále vdaná za britského gentlemana, pana Savilla. Ačkoliv spolu již dávno nežili, rozvod se nějak hodil za hlavu a žilo se dál.... Dalekozraké :)


Jak moc zasáhne malého desetiletého hocha smrt rodiče? A jak moc ho to ovlivní? Co všechno viděl a proč se rozhodl mlčet?
První polovina knihy nám moc odpovědí nepřinese - naopak, pozvolna se seznamujete s hlavními hrdiny, chlad a déšť anglického venkova vám pomalu zalézá pod kůži, ale nic víc.... I přes pomalé tempo se vám kniha brzy dostane do krve a pluje s vámi obratně a zkušeně.
Literární jazyk je velmi příjemný, stránky ubíhají a samotný autor si umí se čtenářem pohrávat. Detektivní zápletka není nikterak dechberoucí, ale o to víc příjemná.

I přes to, že je v ději dost krve, vražd a zranění, musím říct, že tohle je slovo, které celou knihu vystihuje nejvíc - PŘÍJEMNÁ. Příjemná odpočinková krimi, příjemné historické prostředí, příjemná psychologická sonda, příjemná od začátku do konce.

Závěrem..... Pošmourno může být někdy ta správná cesta a Andrew Taylor je jeho mistr.

4/5

Barevný leden

10. února 2017 v 13:55 | Bichlička |  KNIŽNÍ MĚSÍC

Intro:

Je čas na změnu - na začátku nového roku si toto říká spousta lidí, ale já nebudu jen říkat, ale tak trošku už to rovnou udělám. Každý měsíc jsem psala článek s názvem "Můj nejen knižní leden (únor, březen,...)", kde jsem shrnula vše, co jsem přečetla, knižně nakoupila, co mě zaujalo za novinky a vše zakončila neknižním oddělením. Od teď tuto rubriku chci dělat trochu jinak. Vzhledem k tomu, že natáčím videa, tak si myslím, že není nezbytně nutné, abych znovu psala i článek o tomtéž - tzn. do "Barevných měsíců" budu stále vkládat odkaz na youtube kanál s daným videem, ale nebudu se už více vyjadřovat.
Naopak tam, kde chci více promluvit je neknižní oddělení - jaké byly radosti a strasti uplynulého měsíce, co mě zaujalo, co mě napadlo. A taky co jsme vytvořili, objevili a co doporučujeme :-)
A dost už s intrem, jdeme rovnou na to.

1. V hledáčku:


Po dlouhé zimě už prahnu po sluníčku, zahrádce, zelené trávě a znovuzrození sněženek... Zima člověku leze za nehty, ale zahřát by nás mohla už nyní nová knížka z nakladatelství CPress - Dobrá sezóna na jaře. Tahle kniha je inspirovaná samotným blogem Dobrá sezóna a nabízí spoustu jarních receptů i nápadů. Ach jeee, jen kdyby už trochu postrčila tu zimu a přivolala hopkující králíčky a kuřátka (.... hrabe mi, ano.....)

Kromě chladu a nedostatku slunečního svitu, má zima bohužel i jiné následky (a pokud na vás ne, tak mě tím nestresujte :D ) - kila navíc. Je to asi přirozená obrana organismu - člověk je jen živočich, a tak ve snaze přežít zimní období, syslí tuky a ukládá je tam, kam nechceme. Nakladatelství Esence vydalo knížku - Zdravě bez hladovění. Kdo ví, jestli přinese něco objevnějšího než to, že máme hodně spát, pít vody a jíst méně sacharidů :-)

A konečně i beletrie. Máte rádi historické romány? A ideálně ty na pokračování? Já mám už delší dobu v hledáčku sérii o Eleonoře Akvitánské a právě v lednu vyšel v nakladatelství Ikar její třetí díl - Podzimní trůn.

2. Komu se nelení:

  • Nedá se říct, že bych v lednu moc lenošila - ono to ani nešlo - bohužel nás totiž přepadly neštovice a to hned u obou dětí - takže téměř celý leden jsme proseděly doma. A to vám povím, to je zábavička. Jak děti zaujmout a rozptýlit je a zároveň nezešílet! Už od prosince jsme se tak doma stali přeborníky na všechny možné společenské hry (a ano - nesnáším je :D po tomto herně hektickém období je nechci dlouho vidět :D ).
  • Hraní her se může zdát jako zábava, ale není to zrovna moc fyzicky náročná činnost, takže ten deficit pohybu je potom znát (hlavně na pupku a sedacích partiích). Takže chtě nechtě jsem se musela odhodlat. Nejsem zrovna moc sportovní typ (ehmmmmm... nejsem vůbec sportovní typ - neumím plavat, potápím se samovolně, i když nechci, na bruslích se maximálně přerazím, na kole zvládám jet jen po rovince a aerobic a jiné kolektivní hopsání mi přijdou ponižující :D ). Co si tedy vybrat??? Běhaní? Běhá teď skoro každý, tak proč ne já? Z pár jednoduchých důvodů:
1. bydlíme v malém městě, kde se skoro každý třetí s každým čtvrtým zná, takže vyběhnout si někam mezi paneláky mě frustruje a deprimuje. U běhání totiž vypadám děsně zničeně, jsem rudá jak koňský buřt a nemůžu popadnout dech.
2. když skoro každého znáte, cítíte se trapně, když máte jako jediná vyběhnout ven v teplákách a ne příliš zánovní bundě (nevýhoda knihomolů - místo hadrů nakupují knížky) a ačkoliv vím, že určitý nákupní řetězec prodává pěkné běžecké potřeby, tak se mi nechce utrácet za něco, co nevím jestli mě chytne.
3. bydlíme v paneláku a kolem jsou taky samé paneláky a běhat zase jen mezi paneláky se mi vážně nelíbí, nemotivuje mě to. Sednout do auta a zajet si někam do přírody, abych si šla zaběhat okruh, pak zničená nasednout a bát se, že moje nohy nezvládnout správně sešlápnout pedál se mi taky zrovna moc nechce...
4. prostě se neumím odhodlat!!!

Co mi tedy zbývá? Cvičit doma! Nebudu to protahovat - díky instagramu jsem přišla na slečnu, která píše blog o fitness a zdravé stravě (viz fotka vedle, abych byla přesná) a to byl pro mě ten pravý implus. Díky jejímu článku o cvičení doma jsem konečně začala!! Spojení tance a kardia mě baví (poprvé v životě mě snad baví cvičit! Zááázrak!!!), takže si třikrát týdně dávám video cvíčo s Keirou Lashae (v článku je to bod 5). Tak třeba zaujme i vás :-)
(a pochlubím se - vejdu se konečně do plesových šatů - jupiiiiii)



  • Takže závěrem v této kategorii - cvičím doteď, hry nesnáším, ale zároveň i tvoříme. Díky naší nové vlně kreativity už brzy bude další díl "Tvoření z knih", takže vám neřeknu, co jsme vyrobili, ale bylo to ze starých knih :-) Brzy více v samostatném článku.

3. Doporučujeme:

V lednu jsem hodně četla i pořizovala nové knížky (netradičně), ale kdybych měla vybrat tu jednu nej knihu, která mě zasáhla, pak by to bylo zaručeně Poslední království!!! První díl z Uthreda (neboli Anglosaské kroniky od Bernarda Cornwella). Ano - touhle knihou jsem se zamilovala. Je skvělá, výpravná, dobrodružná, napínavá a prostě dokonalá. Ačkoliv nemá zrovna sympatického hlavního hrdinu (spíše naopak, Uthred je pěkný sobecký zmetek), je natolik poutavá, že jsem po dočtení měla chuť dát si jí pod polštář, abych jí byla ještě chvilku nablízku (stydím se... já vím :D ).


  • Na videa všech přečtených knih se můžete podívat ZDE
  • a na všechny nové přírůstky zase ZDE
  • A protože mě Uthred hodně chytil, tak jsme museli hned zkouknout i seriál, který natočila BBC (jen chci upozornit, že seriál, který se jmenuje The Last Knigdom obsahuje děj nejen z prvního dílu, ale zároveň i z druhé knihy jménem Bledý jezdec. To jen tak na upřesnění, abyste se pak nedivili jako já)
  • kino - film Spojenci. Byla jsem hodně dojatá a příjemně překvapená. Hlavního hrdinu hraje Brad Pitt, ale díky Bohu a všem svatým už je to vyzrálý herec, ze kterého mi sladkostí netrnuly zuby. Děj se odehráva během druhé světové války a celý koncept se mi vážně líbil - trocha akce, trocha lásky, trocha napětí. Doporučuji
  • muzeum - s celou rodinkou jsme se vypravili na krásnou výstavu replik historických kostýmů. Autorkou všech kostýmů je zlínská rodačka Martina Hřibová a součástí výstavy byla i krátká video reportáž o odívání v době Karla IV. Všem se moc líbilo, děti nadšené, manžel spokojený, já poučená, odpočatá a šťastná.

Tak to byl náš pestrý leden plný barev. Napište mi, jak se vám líbí nový formát a zda vám v něm něco chybí.
Moc děkuji, že jste dočetli až sem a zase příště,
Vaše Veronika Bichlička

Ríšovo Moudré (nejen) z nebe...

7. února 2017 v 13:44 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Richard Skolek
vydal: Backstage Books
rok vydání: 2015

Oficiální anotace: Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté

Byl jednou jeden obyčejný chlapec, který měl úplně obyčejnou nadváhu, obyčejné rodiče a obyčejný rivalský vztah se svojí starší sestrou. Ale ve chvíli, kdy usedl k papíru, jeho příběh se začal stávat ryze neobyčejným. A proč? Možná proto, že mi připomněl moje dětství (ačkoliv jsem nebyla tlustá a naši mě nechtěli dávat do žádných speciálních kroužků), možná proto, že ve své dětské naivitě dokázal pochopit mnohé logické zapletence a podat je způsobem sobě vlastním. Ano - neobyčejným příběhem se to stalo ve chvíli, kdy zjistíte, že se nahlas smějete ve frontě na poště!

Malý Richard je prvnáček, který své dětství prožívá v devadesátých letech dvacátého století, a tak zde najdete spoustu nostalgických vzpomínek (časopisy se želvami Ninja, Beverly Hills 902 10, Chuck Norris,....) pokud jste tedy zdárnými třicátníky, tak jako já. Přijde mi, že právě mojí generaci bude připadat knížečka nejvtipnější.

Děti dokáží být neskonale upřímné (to už asi všichni víme), ale umí být i zvláštně důvtipné; anebo lépe - umí se dovtípit i toho, co není. Nemůžu se udržet a musím citovat mojí oblíbenou pasáž :D

"Ptal jsem se taťky, proč ženský nosí vložky, poněvadž je na to v televizi furt nějaká reklama a mně to vrtá hlavou, a von říkal, že to nosí holky, když jdou sportovat, že třeba hrajou tenis, a když se jim chce čůrat, tak se vyčůraj do tý vložky, aby se nezdržovaly a nemusely běhat na záchod, tak mně to teda přišlo trochu nechutný(...), tak jsem se taťky ptal, proč je teda nenosíme taky, a von říkal, že to nosí jenom holky, protože kluci jsou tvrdí a vydrží to, ale mně se to moc nezdálo, protože vždycky, když někam jedem autem, tak musíme kvůli taťkovi furt někde zastavovat, tak si myslím, že by se mu taky hodily. Možná mu je koupím na Vánoce."

Jak jste si mohli všimnout, text je psán formou deníkových zápisků v autentickém dětském jazyce. Možná to někoho může zarazit, ale po pár stranách se začtete natolik, že vám dětsky dlouhé větné konstrukce budou připadat jako to pravé ořechové.
Knížka je velmi chytlavá, útloučká, skladná a velice milá. Má v sobě kouzlo dětské logiky a nekomplikovanosti. Něco buď je anebo není, třetí možnost neexistuje - to jen my, dospělí, si dokážeme věci jen ztěžovat.

A proto na závěr: pokud hledáte knížku, u které se zasmějete a odpočinete, pak zkuste třeba Moudré z nebe. A pokud jste se navíc narodili kolem roku 1983, pak má knížka i přidanou hodnotu v podobě oživení vzpomínek.

Za recenzní výtisk moc děkuji samotnému autorovi a jsem ráda, že dokázal napsat knihu, která mi vyloudila mnohokrát úsměv na tváři.

4/5

Dětská recenze: Půlnoční pohádky

6. února 2017 v 13:48 |  DĚTSKÉ RECENZE
autor: Sára Saudková
vydal: Albatros
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Představte si jednu úplně obyčejnou rodinu. Máma je moc hodná a veselá, jen občas trochu unavená, a táta chodí do práce a nemá moc času. Někdy se všichni smějí, jindy se zase trochu zlobí, ale mají se rádi. A když se večer všechno uklidní a celá rodina je spolu, vyprávějí si společně pohádky. Pohádkové příběhy plné fantazie od Sáry Saudkové vám připomenou, že ty nejhezčí chvíle zažijete jen s rodinou.

Maminčina recenze:

Znáte knížky, které baví děti i dospělé? Pak věřte, že tohle je jedna z nich. Sáře Saudkové se zde povedlo zkombinovat dostatečně neposedné děti s dostatečně praštěnými rodiči. Ne ve všech knížkách jsou maminky a tatínkové tolik naklonění blbnout spolu se svými potomky, ale tito rodiče se můžou směle nazývat - "velkými dětmi". I když to každému nemusí tak připadat, podle mě je společné blbnutí moc důležité, a pokud nevíte jak na to, třeby vás Půlnoční pohádky inspirují.
Z hlediska výchovného mi kniha přijde jako příručka pro rodiče (jak si s dětmi užívat prázdniny, jak jim vymýšlet různá dobrodružství,...) a naopak výstražný prst pro všechny zlobílky (ale všichni dobře víme, že výstražné prsty moc nefungují :D ).
Délka kapitol je tak akorát na večerní čtení a děj je mile pochopitelný pro děti od cca čtyř let. Pokud máte doma malé objevitele a chcete se u uspávání pousmát a načerpat trochu té pozitivity, pak vám můžeme knihu vřele doporučit.

Johančina recenze:

Pokud vám nejde video spustit v prohlížeči, pak se na něj podívejte přímo na našem Youtube kanálu - ZDE


Za knížku moc děkujeme projektu Celé Česko čte dětem.

Šňůra s Magnesií literou

31. ledna 2017 v 16:57 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Taky si někdy říkáte, že začnete víc číst české současné autory? Protože je to fajn a je to podpora regionální tvorby? Protože se vám prostě jen chce?
Já si to říkám už delší dobu a snad se o to i aktivně snažím. A k tomu prvnímu krůčku jsem si vypomohla jednou skvělou prestižní cenou, která je každoročně udělována právě českým autorům (a to hned v několika kategoriiích). Abych zbytečně dlouho nemlžila - řekla jsem si, že bych si ráda z každého proběhlého ročníku vyhlašování cen Magnesie Litery ráda přečetla alespoň jednu knížku. A tak jsem si nalistovala jejich stránky, archiv všech ročníků a popadla tužku a blok a prohrabávala se a prohrabávala a vypisovala a vypisovala. Vznikla mi z toho hezká hromádka knih. A protože nechci být skrblík, napadlo mě se o svůj seznam podělit s vámi všemi :-)
Doufám, že vás některé knížky nalákají anebo zavítáte na ofiko stránky ML a najdete si nějakou svojí favoritku :)
Tak směle do toho.... a dál to známe všichni, ne?

Ročník 2002
Tento ročník nám nabídl celkem osm kategorií a tedy osm vítězných knih. Mě nějvíce zaujal ZVUK SLUNEČNÍCH HODIN, která byla Objevem roku. Vloni jsem jí už přečetla a můžu říct jedno - je natolik nádherná, že jsem si jí dodatečně ještě dokoupila do své knihovny.
Příběh v sobě spojuje prvky indické kultury, vzpomínku na starý baťovksý Zlín a tématiku druhé světové války a holocaustu. Určitě jí můžu jen doporučit a zvažuji, že ještě dodatečně dopíšu i minirecenzi :-)


Ročník 2003
Navyšují se kategorie :-) Už jich je celkem devět a můj favorit je knížka PAMĚŤ MOJÍ BABIČCE - opět vítěz kategorie Objev roku.
Autorka Petra Hůlová má vystudovanou mongolistiku, a tak se v tomto díle pustila do líčení života žen v dalekém Mongolsku. Tohle téma mě prostě nemohlo nechat chladnou, takže letos je to žhavý kandidát na přečtení.

Ročník 2004
A jsme u desíti kategorií, které se udělují i v současné době. A musím přiznat, že tenhle ročník byl pro mě velmi úspěšný, takže vám představuji svoje dva favority: Cenu čtenářů získala knížka Zdeňka Svěráka POVÍDKY (troufám si říct, že k tomuto dílu nemusím nic dodávat) a kategorii Kniha pro děti a mládež vyhrály DĚJINY UDATNÉHO ČESKÉHO NÁRODA A PÁR BEZVÝZNAMNÝCH SVĚTOVÝCH UDÁLOSTÍ.
Tato publikace vypadá velmi netradičně a skvostně. Pracuje se s ní formou 3D knihy, kdy z každé stránky na vás vykoukne plastický obrazec - myslím, že děti musí prohlížení moc bavit a jak věděl už i Jenda Komenský - nejvíce se toho naučíte, když si hrajete :-)

Ročník 2005
Z tradičních deseti kategorií mě tentokrát oslovily dvě knihy: Překladová kniha PÍSNĚ A VERŠE STARÉ ČÍNY (a nejen proto, že je mám doma z Levných knih) a opět Kniha pro děti a mládež TATÍNEK NENÍ K ZAHOZENÍ.
Autor zde v patnácti krátkých povídkách vybruslí z každé šlamastyky a dává tak názorný příklad jak s vtipem a nadhledem zatočit s každou nepříznivou situací :-)
Za zmínku ale určitě stojí i fakt, že speciální kategorii pro Přínos české literatuře vyhrál Jan Řezáč za založení a vedení nakladatelství Odeon. Přijde mi, že v dnešní době je to velmi oblíbené a také velmi často zlevňované nakladatelství :-)


Ročník 2006
V tomto roce vyhrál kategorii Proza dnes tolik vychvalovaný Jiří Hájíček - a já ho stále nečetla, takže SELSKÝ BAROKO je můj velký rest, ale zároven i velké těšení. Vesnická tématika, 50. léta, kolektivizace, ale na druhou stranu i pátrání po starých archivech - a já budu ta poslední, kdo to nečetl :D
Objevem roku mě pak zaujal Martin Šmaus a jeho knížka DĚVČÁTKO, ROZDĚLEJ OHNÍČEK - poválečný příběh o anabázi slovenských cikánů do českých zemí.

Ročník 2007
První příčku kategorie Publicistika obsadila kniha PROMĚNĚNÉ SNY - spíše duchovní literatura o svědectví několika mladých křestanských rodin, které popisují své iluze a deziluze v průběhu času. Někdy mám prostě chut přečíst si hlubší literaturu, vy ne?
A zase je tu vítěz kategorie Proza - PENÍZE PRO HITLERA. Příběh vyprávěný ve dvou časových rovinách - v roce 1945 po návratu z koncentračního tábora a v roce 2005, kdy se hrdinka snaží dosáhnout poválečné spravedlnosti.

Ročník 2008
Poprvé mě zaujala i kniha z Literatury faktu - SOBĚSLAV I. - historie je můj druhý velký koníček a mám ráda, když se někdo pustí do popularizace méně známých panovníků (jen si vemte, kolik knih je o Karlu IV. :-) )
A nebyla bych to já, aby mě nepraštila do očí i kniha BOŽENA NĚMCOVÁ - KORESPONDENCE, která se umístila jako špička v Nakladatelském počinu. Ale řeknu vám jedno - ona ta Božka vůbec nebyla takový obrozenský svatoušek, za jakého jí dost lidí má.

Ročník 2009
Rok 2009 byl významným milníkem v dětské literatuře. V současnosti se v kinech prohání LICHOŽROUTI a právě tento ročník jim udělil i první místo v kategorii Kniha pro děti a mládež.

Ročník 2010
Cenu čtenářů získala kniha od Kateřiny Tučkové VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH. Přiznám se, že jsem se pokusila jí už jednou zdolat coby audioknihu, ale podání mě zcela zklamalo a celý styl čtení byl na mě až moc teatrální, takže to vidím spíš na tištěnou knihu. Tématika odsunu Němců po druhé světové válce mě docela láka a navíc mi přijde velmi neotřelá. Takže druhá šance bude.

Ročník 2011
Protože mě zaujala literární prvotina Zvuk slunečních hodin, potěšilo mě i vítězství v kategorii Cena čtenářů za knihu NEBE NEMÁ DNO. Autorka Hana Androniková zde vypovídá o svých zkušenostech z amazonského pralesa, kam se rozjela hledat pomoc v těžké nemoci.
A Knihu pro děti a mládež opanovala knížka s krásným jménem - PAMPE A ŠINKA. Nádherná svým ztvárněním v podobě akvarelových ilustrací a plná laskavosti a přátelství.

Ročník 2012
Poprvé jmenuji knihu vítězící coby Překladatelský počin - jedná se o FRANCOUZSKOU SUITU od Irène Némirovsky. Knížka byla objevená jako nedokončené dílo v pozůstalosti této francouzské autorky židovského původu. Tématika druhé světové války, holocaustu a neskonalé ovace ze strany recenzentů mě zcela navnadily k přečtení.

Ročník 2013
A Jiří Hájíček zasahuje podruhé, tentokrát s knihou RYBÍ KREV a hned si získává srdce čtenářů a první místo v kategorii Proza. To už by mě mohlo vyburcovat :D
To co mě už vyburcovalo je ale Cena čtenářů pro Kateřinu Tučkovou a její ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ. Knížka, která oblétla blogosféru, všichni o ní měli co říct, všichni jí chválí a já už jí i přečetla. A ano - líbila se mi, ačkoliv asi ne takovým tím velkým juchacím stylem a se zatajeným dechem.

Ročník 2014
Zdeněk Svěrák je pro mě jeden z nejsympatičtějších a nejinteligentnějších chlapů, a tak se není čemu divit, že PO STRNIŠTI BOS zaujala nejen mou pozornost. Stal se i vítězem kategorie Ceny čtenářů a podle všeho se chystá i filmová adaptace.
Objevem roku byla kniha TICHÝ DECH, zápisníkový deník lékaře, který se vydal do Afriky a na Haiti.

Ročník 2015
Knihou roku se stal BÁSNÍK, ROMÁN O IVANU BLATNÉM - mám ráda knihy o umělcích, takže tato biografie se mi trefila do noty zcela přesně.
Máte rádi alkohol? Nebo ještě lépe - pálenku? Že ne? Možná by nás všechny mohl přesvědčit Objev roku pro rok 2015, kterou je právě knížka PÁLENKA. O venkovském učiteli v Rumunsku, o zapomění a zároven uvědomění. Těším se na ní.


Ročník 2016
A tady je knížka, na kterou jsem pěla ódy - DO TMY!!!!! Recenze je sepsána, kniha v mé knihovně řádně založena a určitě se k ní zas jednou vrátím. Poslední ročník, který jsem sledovala i v televizi, byl pro mě událostí a já držela palce tak, že bych snad Annu Bolavou do toho velkého finále dostrkala silou vůle :D


A tak to je. Shrnula jsem všechny mé favority z minulých ročníků (a jímá mě hrůza, jak málo jich mám splněných a přečtených), těším se na ročníky následující a ptám se - čtete současné české autory? A které? Nechali byste se třeba inspirovat "Magnesianty"?

RočníkTitulstav A/N
2002Zvuk slunečních hodinA
2003Paměť mojí babičceN
2004Dějiny udatného českého národaN
2004PovídkyN
2005Písně a verše staré ČínyN
2005Tatínek není k zahozeníN
2006Selský barokoN
2006Děvčátko, rozdělej ohníčekN
2007Proměněné snyN
2007Peníze od HitleraN
2008Soběslav I.N
2008Korespondence - Božena NěmcováN
2009LichožroutiN
2010Vyhnání Gerty SchnirchA/N
2011Pampe a ŠinkaN
2011Nebe nemá dnoN
2012Francouzská suitaN
2013Rybí krevN
2013Žítkovské bohyněA
2014Po strništi bosN
2014Tichý dechN
2015PálenkaN
2015Básník, román o Ivanu BlatnémN
2016Do tmyA


Kam dál