New Yorkem jako malou vesničkou až na Zlatý vrch

11. března 2018 v 11:15 |  RECENZE KNIH

autor: Francis Spufford
vydal: Vyšehrad
rok vydání: 2017

Oficiální anotace: Rok 1746. Do New Yorku, tehdy malého obchodního přístavu se sedmi tisíci obyvateli ve vzdálené Americe, přijíždí mladý Angličan Richard Smith se směnkou na závratnou částku 1000 liber ve zlatě, k vyplacení jistou firmou do 60 dnů. Nikdo netuší, jaké je jeho poslání a jak hodlá peníze použít. Ve městě se nic neutají a zpráva o závratně bohatém cizinci se rozšíří rychlostí blesku. Je bedlivě sledován místními vysokými politiky, zejména lstivým a všeho schopným nejvyšším soudcem De Lanceyem, který kolonii ovládá. Přichází Smith jako podvodník, tajný posel, či jako prodloužená ruka anglického krále? Román britského spisovatele Francise Spufforda barvitě popisuje tehdejší New York, bravurně vykresluje jeho ráz, atmosféru a obyvatele - směsici anglických a holandských přistěhovalců, otroků, kolonistů i Indiánů s jejich tradicemi, rozdílnými povahami a také dravostí.


Richard Smith je mladý, tajemný a trochu nerozhodný Angličan. Není tedy divu, že když přijede do New Yorku se směnkou na nebývale vysokou sumu, vyvolá vlnu zděšení, rozpaků a možná i nečekaných citů. Náš hlavní hrdina totiž odmítá komukoliv svěřit, co hodlá s onou částkou podnikat, a to se v obchodní osadě přeci nedělá. A tak začíná kolotoč plný nedorozumnění, tragických konců i zlomených srdcí.

Román Zlatý vrch mě zaujal svojí koloniální atmosférou i barvitým popisem jednotlivých vrstev společnosti v počátcích velkého New Yorku. Hlavní hrdina není ryze pozitivní osobností a ani sám čtenář nedokáže odhadnout, na co vlastně Smith potřebuje tolik peněz a co s nimi hodlá podniknout. Vedle jeho snahy o proplacení směnky se na stránkách knihy setkáme i se snahami milostnými. Jedna z dcer tamní smetánky, Tabita, totiž dokáže svou velmi netradiční povahou okouzlit i Richarda Smithe. O to víc člověka zarazí vyústění jejich romance.

Kniha má velmi poklidný ráz a ačkoliv líčí tragické okolnosti, zachovává si stále vypravěčský styl. Tato skutečnost mi možná na Zlatém vrchu vadila nejvíce - nedokázala ve mě vzbudit silnější emoce. Všechno se stále neslo v jedné lince a nedokázalo povznést gradující děj. S odstupem několika dní po přečtení vnímám potenciál děje, který ale po jazykové stránce nebyl využit (bohužel).

I přes určitá negativa, ale dokázal text navodit velmi příjemnou atmosféru. Měla jsem pocit, že vidím projíždět bryčky, obsluhovat livrejované černé otroky a k snídani bych si nejraději dala pár čerstvě upečených rohlíků s bílou kávou.

Závěrem: pro všechny nadšence a milovníky staré koloniální Ameriky by tato knížka měla být metou. Čte se příjemně, jazyk je i přes to košatý a neotřelý, děj je plný zvratů, ale čtenář by neměl očekávat průlomovou literaturu, která vám na závěr vyrazí dech. Závěr jako takový byl pro mě také zklamáním - nedotažený, jen lehce nastíněný a rychle useknutý. Škoda.
Pokud si ale chcete přečíst knihu, u které budete jen relaxovat a dočtete se něco o atmosféře New Yorku 18. století, pak rozhodně sáhněte po Zlatém vrchu.

Za knížku moc děkuji e-shopu Megaknihy.cz a knížku si můžete sehnat třeba právě u nich.
 

Strom života, který vám proroste k srdci

2. března 2018 v 11:23 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Ivana Špičková
rok vydání: 2017
vydal: Millenium publishing

Oficiální anotace: Strom života je zatím nejrozsáhlejší historický román spisovatelky Ivany Špičkové. Autorka se ve svém díle věnuje několika postavám, které jsou zajímavě vykresleny a prezentovány. Ovšem náboj vynikajícího románu je vtom, že se nevěnuje jenom jejich lidskému příběhu, ale i jejich vzájemné interakce a náboji společných vztahů, které se v průběhu času mění. Historicky je román zasazen do 1. st. p.n.l. (cca roky 50) a věnuje se stále tajemným Keltům. Román se mohl klidně odehrát třeba i někde u nás…


Keltové, století před naším letopočtem, láska, boje o moc, intriky a všeobjímající napětí. Takhle se dá shrnout úžasný historický román z pera nadané současné autorky - Ivany Špičkové. A protože jsme na mém vlastním prostoru, dovolím si tvrdit, že Ivana Špičková je nejnadanější autorkou historických románů současnosti vůbec a pro mě osobně Bernardem Cornwellem v sukni. Ano, až tak se mi její knihy líbí.

Strom života je zasazen do neklidného období bojů o moc a vládní nestability mezi kmenovými vůdci, ale i v samotné římské říši. Tektoságové a Volkové se rozhodnou stvrdit smír na velké hostině, ale touha po vládnutí svede Tektoságy ke zradě. Dva hlavní hrdinové - Allecnos (syn vůdce Volků) a Lannicos - se zachrání jen dílem náhody. Jejich spletité cesty vedou dále do římské armády, kde se z nich stanou vyhlášení bojovníci, a můžou se tak po letech vrátit na své území a bojovat o dosažení vlastních statků zpět.
Jak to ale bývá, s mocí roste i chuť, a tak když se jeden z přátel dostane na trůn, jeho charakter se začne měnit. Jak moc dokáže síla přátelství překlenout společenské rozdíly? Co dokáže zhrzená žena? A kam až může vést odmítnutí slepě se podvolit panovníkovi? Věřím tomu, že v tomto obsáhlém románu si každý může najít dějovou linku podle svého gusta.

Vedle klasického "mužského" děje, který je zaměřen hlavně na boje o moc, obranu území, neustálé vpády ze strany nepřátel (a někdy i bývalých přátel) se čtenář může těšit i z příběhu plného lásky. Ať už se jedná o lásku přátelskou, čest mezi muži a věrnost k svému vůdci, tak i lásku mileneckou, neopětovanou i zhrzenou. Ivana Špičková tu rozehrála skutečně špičkový koncert tmelící nejrůznější aspekty, které ale všechny patří do života tehdejší společnosti. Protože život nebyl jen o tom, přichystat oběd a u ohně si vykládat o starých dobrých časech. Život tehdejších lidí byl plný nejistot, nestability, střídání vládnoucí třídy, rozbrojů,... A právě v líčení bojových a vyhrocených scén je pro mě autorka nepřekonatelná - její styl dokáže vtáhnout a uhranout a čtenář pak čte se zatajeným dechem a má pocit, jakoby se mu celá bitva odehrávala přímo před očima.

Přiznám se, že mým oblíbeným hrdinou byl spíše Allecnos - možná pro jeho pravděpodobnější lidství. Protože člověk je od přírody chybující bytost a já nevěřím v neutuchající sílu mužské cti. Ačkoliv chápu, že v románovém ztvárnění se lépe čte o rovných mužích, kteří nikdy neuhli od svého záměru a slibu, v životě to tak většinou nebývá. A tak Allecnos se svými náladami, povahou, která podléhala manipulovatelnosti ze strany silných žen (anooo, moje oblíbené téma :D ) a strachem, mi byl lidsky pochopitelnější než jeho hrdinský a stoický druh. Ale přiznejme si, někdy bych Allecna pěkně kopla do zadku, o tom žádná.


Jediná nevýhoda celé knihy pro mě byla v její délce. Ne že by se člověk stačil nudit. Naopak. Samou akcí a dějovostí se spíše nestačil nadechnout. A v tom je možná Acchillova pata celé věci - v poslední třetině knihy už jsem se cítila lehce fyzicky vyčerpaná, jako bych snad sama mávala mečem a zaháněla Germány od hranic. Kniha je skvělou záležitostí a zaslouží si být čtena, ale připravte se na hutný a výživný příběh, který vás nenechá ani na chvilku oddechnout. Hluchá místa neexistují, stále se něco děje, jakmile odezní jedna tragédie, nastupuje druhá, boje, vpády, odmítnutí,.... A když se dosoukáte do konce, málem vám utrhne srdce, že se další den s Lannicem ani Allecnem nesejdete (a jak sami vidíte, nepostrádám smysl pro patos :D )

Závěrem tedy: všem milovníkům historických románů, dobrodružných děl a silných příběhů vřele doporučuji, aby se do knihy pustili. A vzhledem k překvapivému závěru (který bych já řešila drastičtěji a srdceryvněji :D :D ) se modlím za další knihu o osudech Volků.
Pusťe se do ní!!!!

Za recenzní výtisk děkuji samotné autorce a knížku si můžete objednat u všech dobrých knihkupců nebo přímo na stránkách nakladatelství Millenium publishing.

Tajná dcera - indické překvapení hned na začátku roku

3. února 2018 v 14:30 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Shilpi Somaya Gowda
vydal: Práh
rok vydání: 2012

Oficiální anotace: Život doktorky Somer se odvíjí přímo ideálně:
Právě se vdala a zahájila lékařskou kariéru v San Francisku. Pak ale přijde rána z čistého nebe - dozví se, že nikdy nemůže mít vlastní děti. A ve stejném roce se v Indii chudá matka Kavita rozhodne zachránit novorozenou dceru před jistou smrtí tím, že ji odloží do sirotčince. Ten krok ji bude pronásledovat až do konce života a ovlivní nejen její osud, ale i osud ženy na opačném konci světa. Somer s manželem adoptují Ašu z bombajského sirotčince. Aša prožije ve Státech šťastné dětství, přesto však pátrá po svých indických kořenech i po tom, proč ji biologičtí rodiče odložili. Nakonec dospěje ke smíření s oběma protichůdnými světy, do kterých patří.
Román Tajná dcera ukazuje nevyzpytatelné cesty osudu i dalekosáhlé důsledky, jež má každé naše rozhodnutí pro nás i naše rodiny, včetně neporazitelné síly lásky ve všech jejích podobách.


Bude to už skoro rok, co jsem objevila autorku Shilpi Somayu Gowdu prostřednictvím knihy Zlatý syn. A kdo mě sleduje už déle, tak ví, že jsem byla velmi velmi nadšená. A zároveň odhodlaná a přesvědčená, že se brzy pustím i do její literární prvotiny - Tajná dcera.

Pokud jsem nad Zlatým synem jásala a označovala ho jako jeden z nejlepších literárních počinů, které jsem kdy četla, netušila jsem, že autorka už vydala knihu, která Zlatého syna přesahuje.
Ano - a je to tak!
Tajná dcera je paralelním příběhem dvou žen v odlišných kulturách, které spojuje jediné - mateřství. Jedné ženě je přirozené mateřství odpíráno, zatímco druhá trpí kvůli tradici a upřednostňování mužského potomstva. A tak se stane, že Somer, lékařka žijící v Americe, adoptuje malou indickou holčičku, kterou zoufalá Kavita, indická žena stíhaná kulturním tlakem, odložila do sirotčince.

Příběh dvou žen a jedné dcery je dojemným líčením o osudech, které se protnou v osobě malé Ašy. Dívenka vyrůstá v bezstarostném multikulturním prostředí San Francisca, ale je si stále vědomá své identity. A jak silná může být touha poznat své skutečné biologické rodiče?


Kniha mě nesmírně nadchla nejen samotným příběhem, ale i věrným a dokonalým popisem indické kultury (přiznám se, že osudy Kavity mě bavily o trochu víc, než ustrašený život Somer). Poprvé v životě jsem se dokonce na popud této knížky rozhodla jít navštívit indickou restauraci a ochutnat na vlastní kůži kousek Indie. Navíc jsem byla natolik pohlcena atmosférou, že jsem si vyhledávala i obrázky, znázorňující tradiční oblečení indických žen (abych přeci věděla, o čem autorka píše, že?). Prostě a jednoduše - pokud existuje kniha, která mě dokázala vtáhnout, uchvátit, ovlivnit a nasměrovat k novým poznatků a zážitkům, pak je to Tajná dcera.

Kniha je vystavena formou střídajících se pohledů na osud Somer a na druhé straně na sledování nelehkého života Kavity. Postupem děje, ale zasahuje do vyprávění i několik dalších postav, které prohlubují děj a dodávají mu na plastičnosti - je jedno zda je to líčení Someřina manžela Krišnana, pohled Kavitina syna Vidžaje nebo myšlenky samotné dcery Ašy - všechny kapitoly jsou spolu krásně svázány a korespondují jedna s druhou. Nikde nevzniká pnutí, a tak máte pocit, že musíte jen číst a číst, protože na konci každé jednotlivé kapitoly vyvstávají otázky, nutící vás pokračovat.

Sama za sebe jsem neskutečně ráda, že jsem si jí mohla přečíst a totéž doporučuji i vám všem. Určitě neuděláte chybu.
A pokud nad ní jen trochu uvažujete, jděte do toho - moc děkuji Nakladatelství Práh za tak skvělý příběh.
 


Všechna předsevzetí pro rok 2018

22. ledna 2018 v 14:54 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Ahoj, vím, že podobných článků je tu plno, ale děláme to taky tak trochu pro sebe.
Ano - řeč je o každoročních předsevzetích.
A tentokrát nejen knižních!!! Letos se totiž hodně zaměřuji i jinam - na ekologii, udržitelnost a recyklaci (ve všech směrech)

1. Knižní předsevzetí

Ach jéé, zase jsem nedodržela předsevzetí z loňska, a to znamená i předsevzetí z předloňska. A to už je potom problém. A možná pod tímto dojmem už jsem si řekla - dost - potřetí a konec. Takže pokud ani letos nedokážu přečíst knížky, které jsem si vybrala a sepsala, pak na všechna svoje předsevzetí kašlu, zahazuji je za hlavu a nesnažím se si něco podobného dávat :D

Ale teď tedy naposledy (možná....známe se). Knížek jsem si naordinovala 12 - proč a něco k nim jsem vysvětlovala ve videu, takže odkaz vám dám SEM.


Jen abych ale měla nějakou rychlou vizualizaci, tak tady je seznam:

1. Píseň krve - kniha už z minula
2. Dějiny Francie - opět kniha z minula
3. Kvítek karmínový a bílý - netradičně opět bachle z minula
4. Příběh opravdové vášně - a naposledy pro velký úspěch opět kniha z minula
5. Neblahý Juda - klasika z pera anglického romanopisce Thomase Hardyho - PŘEČETNO LEDEN 2018
6. Mistr Kampanus - česká historická klasika od Zikmunda Wintera
7. Osm hor - jubilejní dvoustý svazek Odeonu, který jsem si nemohla nechat ujít
8. Rychleji mluvit nedokážu - protože kdo nemiluje Gilmorky, že?
9. Hračkář - druhá světová válka, Osvětim
10. Marie a magdalény- nejnovější kniha od mé oblíbené Lenka Horňákové Civade
11. Hana - protože chci konečně přijít na to, co na té knize všichni vidí
12. Piknik v Provence - Francie, odpočinek, recepty - to bude mé dokonalé letní čtení

Jiná knižní předsevzetí si raději dávat nebudu a budu jen vděčná, když se mi podaří najít dostatek času na čtení a dostatek krásných knih, které mi zpřijemní dny.
Ale možná jen jedna poznámka - Verunka se musí uklidnit a nebláznit zase s recenzáky :-D

2. Neknižní předsevzetí

Eko-recy:

- jako první vás odkážu na stránky Greenpeace (www.zmenajsemja.cz), kde si i vy sami můžete stanovit svůj cíl na daný rok a pak ve zkratce to, co jsem se rozhodla změnit já



Všude slyšíte o tom, jak moc lidé plýtvají jídlem, používají čím dál tím víc jednorázových obalů, znečišťují, nešetří vodou, přežírají se, produkují splodiny, jedí mnohem více masa než dříve,..... A spousta lidí vám odpoví, že vy, jakožto jedinec, s tím nic nemůžete udělat. CHYBA! Vy můžete!!! Protože všechno se počítá a protože svým chováním zase vy působíte na své okolí. A ve chvíli, kdy vidím, že si lidé začínají všímat, že si neberu igelitové pytlíky na každou debilitu, ale používám doma ušité sáčky ze staré záclony, tak to má smysl (samozřejmě, hodně z nich si klepe na čelo a říká si, co jsem za pošuka...nu což :D )

A tak i tyto rubriky se tu trochu rozrostou - nápady na to, jak šetřit, co koupit (nebo naopak, co nekupovat) a co si doma udělat.

Sama za sebe ještě vyhlašuji válku dvěma přísadám: palmový olej a glukózo-frukozový sirup

Všeobecné:

- budu se více hýbat - v podstatě to souvísí i s tím, že chci eliminovat nadměrné používání auta. Do práce na kole (v létě a za hezkého počasí, přátelé! Zabít se nehodlám :D ) nebo pěšky (popřípadě existuje i MHD, že?)

Chytré telefony mají navíc tu výhodu, že mají možnost nainstalovat si aplikaci, která vám měří kroky a ušlé kilometry. Vzhledem k možnostem jsem si navolila cíl alespoň 8.000 kroků denně (a zatím se až na výjimky držím :D )

- používat více sezoních potravin a místní ovoce a zeleniny - to už se snažím delší dobu a zatím to funguje. Tentokrát do toho ale hodlám zabřednout ještě víc.

- tvořit!!!!!!! - víc a víc a z čehokoliv!!!!!!!! (+155698456 vykřičníků)

Recenze: Oprawme se - a pokud možno stravou

27. prosince 2017 v 14:56 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Stanislav Skřička
vydal: Nakladatelství Stanislav Skřička
rok vydání: 2017

Úryvky z oficiální anotace: Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu.
Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď.Kromě banálních rad, jak zhubnout s plným žaludkem, jak nemít zubní kazy a jak si prodloužit život, se dozvíme nejen, jak se dá snadno vyléčit astma, alergie či atopický ekzém, ale také těžší kalibr: epilepsie, autismus, syndrom vyhoření, neplodnost a dokonce i rakovina.

Knihy o zdravé stravě jsou u nás docela frekventované. Mám sama za sebe pocit, že se o zdravější jídelníček (nejen) svých dětí aktivně starám a snažím se pro něj udělat maximum. A tak mě i knížka Oprawme se nemohla minout.
Co si o ní ale skutečně myslím?

Stanislav Skřička se rozhodl sepsat své vědomosti i zkušenosti s živou enzymatickou stravou, které ve své podstatě jsou logické a shodují se i s mým přesvědčením. Ale i přes to - ne vždy.
Chcete žít zdravě? Dávat svému tělu co nejvíce živin? Pak začněte konzumovat potravu (samozřejmě jen vybrané druhy) v syrovém, tepelně neopracovaném stavu. A hlavně uvažujte i nad kvalitou a způsobem jakým jídlo zkonzumujete.
Asi v této větě bych shrnula poselství knihy. Ačkoliv jsem si vědoma toho, že je to hooodně hooodně zjednodušené.
Na autorovi samotném se mi líbí, že si umí udělat legraci sám ze sebe a často svůj jídelníček označuje jako "králičí stravu". Vtipné - obzvlášť, když to tak přišlo i mě samotné :D Ale další plus je, že vás nikdo nenutí k tomu, abyste ihned museli mít pocit, že musíte přejít na celo raw stavu - vše jíst v čerstvém stavu, zapomenout na vaření, nedej bůh na pečení,... Řekněme si totiž upřímně - tohle není cesta, kterou bych se chtěla dát. Obzvlášť když vás v tomto nepodporuje celá rodina.

Věřím tomu, že kniha Oprawme se, má leccos co předat, ale bohužel mi mnohdy přišla přehraná. Strava může velkou měrou ovlivnit celkový stav organismu i psychiky, ale vyléčit rakovinu? Správnou skladbou jídelníčku snad předejít vzniku rakovinného bujení - to ano, ale vyléčit už započatou nemoc? Kdyby to tak bylo, nebyla by už každá nemoc předem odsouzena k zániku?
Asi jsem dost názorně poukázala na to, že skalní příznivec nebudu, ale podívejme se i tak na knihu blíže.

V několika kapitolách se zde můžete dozvědět, jak si složit jídelníček, ale hlavně proč si ho poskládat právě tím způsobem. Stanislav Skřička zároveň poukazuje na to, že všichni nemusí hned a okamžitě začít jíst čistě raw, ale zařadit jen několik enzymatických chodů (skvělé řešení).
Jak správně pít, jak si připravit čerstvou zeleninovou nebo ovocnou šťávu, jak si předpřipravit o "oživit" semínka, co má která pochutina v sobě obsaženého a jak to vše využít ke svému dobru. projdeme se skutečně krok za krokem po celé velké alchymii živé stravy a rovněž se na konci knihy můžeme nechat inspirovat konkrétními jídelníčky.

I když jsem vám tedy v průběhu recenze ukázala, že ne se vším souhlasím, můžu říct, že několik prvků z knihy jsem už nyní zařadila do našeho jídelníčku (jako třeba pít před jídlem, voda s citronem po ránu, několik svačinek z čerstvé stravy). Nemusíme se přeci každou knihou nechat hned ztrhnout a ihned překopat svůj dosavadní život. Ale i malé krůčky vpřed se počítají.

Aspekt, který se mi v knížce ale skutečně nelíbil, jsou ilustrace. Bohužel mi přišly hodně podobné rodokapsům a vzhledem k tomu, že mě tenhle trend úplně minul, nemůžu říct nic víc než - ne-e.

Závěrem: Kniha Oprawme se shrnuje dosavadní poznatky o živé stravě samotného autora. Můžete se jí nechat v lecčems inspirovat, zařadit enzymatické chody nebo se naučit skutečně využít čerstvou stravu pro své zdraví. Ale skrz tuto knížku se můžete ponořit i do skutečné přerody svého životního stylu - několik závěrečných stran je totiž věnováno autentickým výpovědím lidí, kteří se začali touto stravou blíže zabývat a "léčit".
Rozhodně vám kniha může leccos dát, a tak nemůžu než doporučit, ale nechat si přes to prostor pro svojí svobodnou volbu a názor.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku eshopu Megaknihy.cz

Životopisné knihy o velkých ženách historie

29. listopadu 2017 v 11:50 | Bichlička |  RECENZE KNIH
Je podzim - možná posledních pár dní, kdy si houvědomujeme, protože pak už začne ten velký shon - cukroví, úklid, ale hlavně rodina, dárečky a rozzářená očka pod stromkem. Ale teď jsou ještě poslední dny, kdy si můžeme říct - je podzim a na podzim, když se setmí, je ten nejlepší čas, vytáhnout knihu a číst, číst a číst. A proč ne třeba knížky, které jsou zároveň o skutečných postavách. O ženách, které žily před staletími, ale stále oslovují sta tisíce lidí na Zemi.
A tak jsem vybrala tři knížky, které jsem v poslední době četla a chtěla bych vám je doporučit.
Pojďme na ně:

1. Jana z Arku - Proměněný život

Nakladatelství Práh vydalo knihu o mé oblíbené postavě z dějin (i když mě je stále bližší pojmenování Johanka a nikoliv Jana). Kniha shrnuje dosavadní poznatky o životě velké vizionářky a bojovnice francouzských dějin. Můžu směle prohlásit, že tady se toho dozvíte nejvíce - nejvíce faktů, zamyšlení, ale i porovnání, co by, kdyby. Knížka je obsáhlým vyprávěním o podstatě významu Johanky z Arku pro vývoj stoleté války. Zároveň vám ji podá v teologickém rozměru a vy si najednou uvědomíte, jak všedně jste jí doposud brali, ačkoliv to, co udělala rozhodně nebylo běžnou záležitostí.
Díky této knize jsem si poopravila náhled na tuto hrdinku a smekám před ní ještě více, než dosavad (a to je co říct).
Knihu Jana z Arku - Proměněný život určitě doporučuji hloubavějším povahám, kteří se nebojí těžšího textu i nebeletristického podání. Stojí za to - a pozor, i pro muže!


2. Marie Stuartovna

Touto knihou se dostáváme nejen do historie spolu s hlavní postavou, ale zároveň i do historie vydavatelské - není to totiž žádná knižní novinka a hledat jí můžete spíše po anticích, ale vyplatí se to.
Postava Marie Stuartovny pro mě byla vždy trochu zamlžená její slavnější sestřenkou, Alžbětou I. A právě tento román z pera Stefana Zweiga mi pomohl poodhrnout oponu nevědění. Marie Stuartovna měla i přes svůj tragický konec velmi naplněný život. Její biografie vám odhalí soukromí této velké ženy, vladařské postavení i lehký náznak psychologického rozboru. Nejedná se opět o beletristické dílo (ačkoliv naproti Janě z Arku je značně odlehčenější a mnohem méně odborná).
Určitě knihu doporučuji především zájemcům o anglickou historii, o období Tudorovců a pro rozšíření obzorů.

3. Kateřina Aragonská: Pravá královna

První díl zamýšlené série o šesti královnách Jindřicha VIII. Kateřina Aragonská byla španělskou princeznou a první ženou věhlasného Tudorovce. To její osud odstartoval vznik anglikánské církve, odtržení Anglie od "Říma" a Jindřichův hon za dalšími ženami a syny.
Z celého výběru knih je tato jediná formou klasického románu, a tak obsahuje přímé řeči, rozhovory, myšlenky hlavních postav i spekulace. Kniha se zaměřuje skutečně jen na postavu Kateřiny Aragonské, a tak může navnadit i na žhavou novinku (a druhý díl ze série) - Annu Boleynovou.
Určitě doporučuji všem, aby s touto sérií začali. Jindřich VIII. je velice kontroverzní postava anglických dějin, která je často reprodukována a odkazována, a tak není od věci se seznámit beletristickou formou s jeho ženami a s ním samotným. Sérii vydává Nakladatelství BB art.


Kus bouřlivé temnoty

15. listopadu 2017 v 14:42 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Margaret Atwood
vydal: Práh
rok vydání: 2017

Oficiální anotace: Věhlasný divadelník Felix byl intrikány vyštípán ze svého postu, což pro něj znamená další katastrofu. Přesto nezahálí a podobně jako mág Prospero spřádá pomstu. V kuriózním divadelním kroužku, kde se mu coby nástroj zúčtování nabídne směska zločinců bažících po vzruchu, zinscenuje představení, jímž soky zasáhne na nejcitlivějším místě. V mistrovském provedení Margaret Atwoodové se ambiciózní námět divadla v kriminále hladce mění v grotesku, v níž místy mrazí a místy tajeme úlevou nad tím, že svět nepřestal být jevištěm a my na něm pouhými herci.

Jsou knížky, které vás vtáhnou od prvních stránek a jsou zase takové, do kterých se vám moc nechce (nevím proč), ale najednou zjistíte, že se od nich nedokážete odtrhnout. A takhle začal můj vztah s Kusem temnoty - první jsem odolávala, pak jsem odkládala a pak už jsem se prostě musela odhodlat. A výsledek? Najednou jsem jen četla a četla a nořila se (nikoliv do temnoty) do Shakespearovi Bouře, osudu zhrzeného Felixe a nezměrné inteligence Margaret Atwood.
Kdybych měla tuto knihu popsat jen pár slovy, řekla bych, že je to román na úrovni, inteligentní knížka, která si pohrává s klasickým shakespearovským tématem v dost bizarním prostředí. Ale ten výsledek..... <3

Ale nepředbíhejme: v první řadě je tu Felix - bývalý umělecký ředitel divadelního festivalu, který je doslova hozen přes palubu a vyštípán ze svého místa. Ale to není vše - krom toho, že přijde o své místo, potýká se i se ztrátou ženy a své tříleté holčičky (ach Bože, tolik smutné téma, které se dojemně line celou knihou).
V řadě další pak stojí trestanecký ústav, kde jsou vězněni drogový dealeři, tuneláři, zlodějíčci nebo hackeři. A právě sem vedou Felixovy kroky po té, co se skoro deset let dostává z těžké rány osudu.

Ale kdo by si myslel, že během těch dlouhých roků v odloučení dokázal zapomenout a odpustit, ten se šeredně mýlí. Felix přijme místo jako kouč jistého druhu arteterapie ve věznici, která má pomoci chovancům v lepším začlenění do budoucího života na svobodě. Svůj úkol zde pojme velmi velmi netradičně - začne totiž s vězni nastudovávát a rozebírat jednotlivá díla Williama Shakespeara, které nakonec sehrají, natočí na kameru a sestříhají. Jeho kurzy mají obrovský úspěch a osloví i samotného ministra. A souhrou náhod (? nebo osudu?) jím není nikdo jiný než Felixův bývalý kolega z divadelního festivalu, který se postaral o jeho odstranění.
A až teď se začne odehrávat pořádné drama - Felix a jeho "žáci" začnou nastudovávat Bouři a rozhodnou se o skutečně hodně interaktivní předvedení.

Margaret Atwood se touto knihou zapojila do projektu, ve kterém současní autoři uchopí po svém klasická dramata W. Shakespeara a zpracují je v soudobém kabátku. A musím říct, že se jí to povedlo na jedničku. Mám moc ráda nimrací styl - tzn. takové to rádoby prošťourávání určitého díla, nahlížení ze všech stran, spekulování coby kdyby a rozebírání do nejmenších detailů, které by vás samotné nenapadly. Díky takovýmto knihám se vám může určité dílo dostat více pod kůži, protože si lépe zapamatujete absurdity určitého ztvárnění (například Ariel jakožto modrý ufoun anebo Prospero s pláštěm u
plyšáků).


Celou knihu hodnotím jako velmi zajímavou, obohacující, s nádherným jazykovým podáním (tady jistě patří dík i české paní překladatelce, Kateřine Klabanové) a zaručeně a z celého srdce doporučuji.
Já sama se k ní jednou ráda vrátím.

Děkuji moc Nakladatelství Práh za knihu a rozhodně si ji nenechte ujít.

Recenze: Pořád jsem to já

25. října 2017 v 14:22 | Bichlička |  RECENZE KNIH

autor: Lisa Genova
vydal: Práh
rok vydání: 2015

Oficiální anotace: Alice Howlandová je hrdá na to, co v životě dokázala. Ačkoli jí bude teprve padesát, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu a světově proslulou odbornicí v oboru psycholingvistiky, má tři dospělé děti a úspěšného manžela, také známého vědce. Zničehonic se však u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a chvilkové ztráty orientace a do jejího života vstoupí tragická diagnóza časné formy Alzheimerovy choroby.
Nevyhnutelné příznaky počínající demence ji pomalu připravují o osobnost a dříve tak nezávislá a ambiciózní Alice se učí žít přítomnou chvílí. Zatímco dřív stavěla na první místo akademickou kariéru, je najednou nucena přehodnotit nejen svůj vztah s manželem a očekávání týkající se budoucnosti jejích dětí, ale i své představy o tom, kdo je a jaké je její místo v tomhle světě.

Ve chvíli, kdy berete do rukou tuto knihu, nemůžete čekat odpočinkové čtivo. Knihy o Alzheimeru mě dosud míjely, protože jsem se jich možná podvědomě bála a měla k nim přirozený odstup. Ve chvíli, kdy jsem se s touto zákeřnou nemocí setkala osobně, se ve mě ale něco zlomilo a já poznala, že teď už je ten správný čas.

Autorka románu, Lisa Genova, si pro demonstraci dopadu Alzheimerovy choroby nemohla vybrat lepší hlavní hrdinku. Spousta lidí (stejně tak i já) si totiž toto onemocnění spojuje s vysokým věkem a nastupující stařeckou demencí. Bohužel ale tahle potvora může díky vrozeným dispozicím zahájit útok o mnohem dříve. Alice je nadmíru inteligentní žena - je profesorkou na Harvardu a zpočátku má člověk pocit, jako by mluvila portugalsky, protože její myšlenkové pochody jsou určené stejně vzdělaným lidem (nebo alespoň osobám, které se v oboru psychologie vážně orientují, a to já při vší snaze nejsem). O to víc pak ale vynikne šílené tempo postupující nemoci.

Když si Alice šla zaběhat po své oblíbené vycházkové trase, stalo se to poprvé. Ta brovská vlna paniky, kdy nepoznávala známá zákoutí a ztratila pojem o místě, kde se nacházela. A to byl bohužel teprve začátek - zapomínání slov, tváří svých kolegů, zmatenost, dezorientace v čase, návaly paniky i opakování se.


Ze vzdělané ženy se stává tichá myška, která se bojí promluvit, protože v záblescích svého vědomí ví, že by mohla udělat chybu nebo ostudu své rodině. Z ženy plné elánu je hromádka neštěstí a strachu, která až teď poznává, že důležitější než kariéra je rodinná soudržnost.

Kniha jako taková není románem v pravém slova smyslu - má sice začátek a hlavní zápletku, ale vyvrcholení a závěrečné rozuzlení nechává na čtenáři samotném. Klade spoustu otázek, které si ale musíte zodpovědt vy samy. Jak se ke všemu postaví její manžel a děti? Jak moc je pro vysokoškolsky vzdělaného muže reálné, že zůstane po boku dementní ženy? Je správnou volbou nechat se testovat na dědičnost této choroby?

Pořád jsem to já je velmi silná a emotivní kniha, protože popisuje něco, co se může stát komukoliv z nás. Nese poselství o těžké fatální nemoci, ale netradičně se na ní dívá pohledem nemocného. Sondy do mysli postiženého člověka pro mě byly nečekané a velmi smutné. Věřím totiž že nejhorší část nemoci je ta, kdy si plně uvědomujete své bytí, ale víte, že bude rozmetáno.
Všem bez rozdílu bych doporučovala najít si chvilku a věnovat jí této knize, protože vám může otevřít oči v pohledu na Alzheimerovu chorobu i na nemoci jako takové.

Za poskytnutí této knihy moc děkuji Nakladatelství Práh


Barevné léto - květen - srpen 2017

19. září 2017 v 10:44 | BICHLIČKA |  KNIŽNÍ MĚSÍC
Tak tohle se mi snad ještě za celou dobu blogování nestalo - totální výpadek hned několika Knižních měsíců. bez toho aniž bych se sáhodlouze omlouvala, vám povím pravdu - ztratila jsem trochu motivaci. Na Youtubu vedu svůj knižní kanál (můžete ho odebírat nebo se na něj jen prostě prokliknout tady z blogu - vpravo je ikonka :-) ) a odezvy tam a tady se nedají srovnat. Navíc jsem možná přišla na to, že něco vám povědět je pro mě snazší než vám o tom psát. A tak jsem chvíli bojovala s pocitem, že možná psát přestanu.

Ale nakonec mi to bylo líto a už pro svůj přehled budu v omezené míře pokračovat i zde.

Pojďme rovnou na věc.

1. V hledáčku


Za čtyři měsíce, kdy jsem navíc opět začala chodit do práce na poloviční úvazek, jsem se "snažila" po nových knihách až tak nepokukovat, ale přes to přehled si člověk musí udržovat, a tak mě zaujalo hned několik knih.

Anna zachraňuje svět mě zaujala hned obálkou (já vím, je to přízemní) a pak dvěmi slovy - dobrovolnictví a Bali. Na druhou stranu Farmagedon je kniha, která je na přebal hodně skoupá, ale nese závažné téma - skutečná hodnota levného masa napříč světem. Protože jídlo ovlivňuje náš život až neskutečně moc.
A protože bylo léto a já kdybych musela žít někde jinde než v Čechách, tak bych si zvolila Itálii (i když se současnou politickou situací, nevím nevím), tak mě do očí praštila kniha - Jedině Neapol - o tom, jak správně žít a vařit po italsku.

Tématika druhé světové války na mě pak dýchla ve dvou knihách - Naděje na konci světa a Zimní muži. K Itálii se pak můžu vrátit v historickém románu Život v hříchu. A do doby Alžběty I. nás přenese román Sandry Byrd - Růže mají trny.


Jiří Hanibal je zavedený český autor, který se tentokrát rozhodl zpracovat téma lásky Bedřicha Smetany v knížce Severská rapsodie. Coco Chanel určitě nemusím dlouze představovat - její vliv na módu je nepopiratelný i v dnešních dnech, a tak v mém hledáčku skončila i kniha Tajná válka Coco Chanel. A na úplný závěr je tu pak historický román z doby starověku - Slon pro Karla Velikého.

2. Komu se nelení


I když to tak nevypadá, tak v létě jsem toho vážně hodně dělala - jezdili jsme na výlety, byli na dovolené u moře (poprvé s děvčátky), pracovala jsem, dívala se na filmy, četla, tvořila, zahradničila....

Ve zkratce bych vypíchla snad to nej:
  • dovolená na Elbě - na článek se podívejte ZDE
  • pracovala jsem na přípravě festivalu chmele a piva - Dočesné. A letos ne jen coby organizátor technický, ale i "filmový" - rozhodli jsme se totiž zpracovat historii Dočesné do podoby tří krátkých filmů. Co to všechno obnášelo? Spousty času, návštěvy muzeí, chmelařských institutů, archivu České televize, Národní knihovny,... Ale výsledek snad stojí za to (a samozřejmě - jsem poprvé v životě v oficiálních titulcích na závěru filmů :D :D ). Na filmy se můžete podívat na FB stránkách Televize OK plus ZDE
  • byla jsem v Národní galerii - konkrétně ve Veletržním paláci, který je úžasný a určitě byste ho měli alespoň jednou navštívit (ale je toho hodně, to upozorňuji předem)
  • dělala jsem litry domácích šťáv a je to něco perfektního - bezová, meduńková, rybízová a ted i bezinková. Zkuste to jednou taky
Tak pro tentokrát a pro tento velký časový skluz skončím dříve, protože se obávám, že jsem si všechno ani nezapisovala.
Co říkáte na vabrané knížky? Taky vás některá z nich zaujala?
Určitě mi napište i vaše tipy, budu moc ráda za zpětnou reakci.

Tak zase příště,
Vaše Bichlička

Kam dál