Němý - když svědek mlčí

Včera v 20:55 | Bichlička |  RECENZE KNIH

autor: Andrew Taylor
rok vydání: 2016
vydal: Práh

Oficiální anotace: Naprosto strhující a výtečně napsaná kniha, kterou až do poslední věty nedokážete odložit. Taylorova dokonale propracovaná zápletka a mistrně vykreslené postavy dohromady tvoří mimořádně působivý příběh, jehož hloubce se vyrovná jen málokterý historický detektivní román. Paříž, 1792. Městem zmítají revoluční bouře a kanály se valí krev. Londýnský makléř Edward Savill se dozvídá o smrti svojí manželky, která po rozchodu s ním žila ve Francii. Francouzští uprchlíci se rozhodnout odvézt jejího desetiletého syna Charlese s sebou na Charnwood Court, sídlo ukryté na odlehlém anglickém venkově. Edward Savill se vydává Charlese vyzvednout, zjišťuje však, že chlapec je němý. Ačkoli byl svědkem nepředstavitelných hrůz, děsivé tajemství mu brání o nich promluvit. Uvězněn ve vlastní mysli věří, že mlčení je to jediné, co ho dokáže ochránit. Alespoň v to doufá… Andrew Taylor je vysoce ceněným a prodávaným autorem historických románů. Za román Němý dostal v Británii ocenění Historická krimi roku 2014.


V poslední době jsem se naučila hodnotit knihu až několik dní po dočtení. Nechat si vše projít hlavou. Stejně jako koření potřebuje čas, aby mohlo rozvinout svojí vůni, tak i kniha by měla dostat prostor pro niterní působení.
O tom, že oficiální anotace někdy lehce přehání, nemá cenu mluvit. Někdy mi přijde, že je anotace i na škodu a dobré knize spíše ublížuje. Tahle bombastická oficialita, nutnost zveličovat, snaha o uhranutí čtenáře, velký marketingový tah na bránu. A přitom Němý je vážně moc dobrá knížka plná decentně pojatého napětí, atmosféry a příjemného mrazení (z deštivého počasí i ze strachu) - zasloužila by si lepší entré.

Desetiletý Charles žije se svou matkou v Paříži. Užívá si pohodlný život, který mu matka poskytuje díky svým vlivným milencům až jednou přijde katastrofický zlom - sasculloti a smrt. A vše je vzhůru nohama a v hlavě mu poletuje jen pár vět a to dotěrné křup, křup, jako když louskáte ořechy. Jediný, kdo může dát chlapci pevnou půdu pod nohama je jeho "otec po právu". V době své smrti byla Charlesova matka stále vdaná za britského gentlemana, pana Savilla. Ačkoliv spolu již dávno nežili, rozvod se nějak hodil za hlavu a žilo se dál.... Dalekozraké :)


Jak moc zasáhne malého desetiletého hocha smrt rodiče? A jak moc ho to ovlivní? Co všechno viděl a proč se rozhodl mlčet?
První polovina knihy nám moc odpovědí nepřinese - naopak, pozvolna se seznamujete s hlavními hrdiny, chlad a déšť anglického venkova vám pomalu zalézá pod kůži, ale nic víc.... I přes pomalé tempo se vám kniha brzy dostane do krve a pluje s vámi obratně a zkušeně.
Literární jazyk je velmi příjemný, stránky ubíhají a samotný autor si umí se čtenářem pohrávat. Detektivní zápletka není nikterak dechberoucí, ale o to víc příjemná.

I přes to, že je v ději dost krve, vražd a zranění, musím říct, že tohle je slovo, které celou knihu vystihuje nejvíc - PŘÍJEMNÁ. Příjemná odpočinková krimi, příjemné historické prostředí, příjemná psychologická sonda, příjemná od začátku do konce.

Závěrem..... Pošmourno může být někdy ta správná cesta a Andrew Taylor je jeho mistr.

4/5
 

Barevný leden

10. února 2017 v 13:55 | Bichlička |  KNIŽNÍ MĚSÍC

Intro:

Je čas na změnu - na začátku nového roku si toto říká spousta lidí, ale já nebudu jen říkat, ale tak trošku už to rovnou udělám. Každý měsíc jsem psala článek s názvem "Můj nejen knižní leden (únor, březen,...)", kde jsem shrnula vše, co jsem přečetla, knižně nakoupila, co mě zaujalo za novinky a vše zakončila neknižním oddělením. Od teď tuto rubriku chci dělat trochu jinak. Vzhledem k tomu, že natáčím videa, tak si myslím, že není nezbytně nutné, abych znovu psala i článek o tomtéž - tzn. do "Barevných měsíců" budu stále vkládat odkaz na youtube kanál s daným videem, ale nebudu se už více vyjadřovat.
Naopak tam, kde chci více promluvit je neknižní oddělení - jaké byly radosti a strasti uplynulého měsíce, co mě zaujalo, co mě napadlo. A taky co jsme vytvořili, objevili a co doporučujeme :-)
A dost už s intrem, jdeme rovnou na to.

1. V hledáčku:


Po dlouhé zimě už prahnu po sluníčku, zahrádce, zelené trávě a znovuzrození sněženek... Zima člověku leze za nehty, ale zahřát by nás mohla už nyní nová knížka z nakladatelství CPress - Dobrá sezóna na jaře. Tahle kniha je inspirovaná samotným blogem Dobrá sezóna a nabízí spoustu jarních receptů i nápadů. Ach jeee, jen kdyby už trochu postrčila tu zimu a přivolala hopkující králíčky a kuřátka (.... hrabe mi, ano.....)

Kromě chladu a nedostatku slunečního svitu, má zima bohužel i jiné následky (a pokud na vás ne, tak mě tím nestresujte :D ) - kila navíc. Je to asi přirozená obrana organismu - člověk je jen živočich, a tak ve snaze přežít zimní období, syslí tuky a ukládá je tam, kam nechceme. Nakladatelství Esence vydalo knížku - Zdravě bez hladovění. Kdo ví, jestli přinese něco objevnějšího než to, že máme hodně spát, pít vody a jíst méně sacharidů :-)

A konečně i beletrie. Máte rádi historické romány? A ideálně ty na pokračování? Já mám už delší dobu v hledáčku sérii o Eleonoře Akvitánské a právě v lednu vyšel v nakladatelství Ikar její třetí díl - Podzimní trůn.

2. Komu se nelení:

  • Nedá se říct, že bych v lednu moc lenošila - ono to ani nešlo - bohužel nás totiž přepadly neštovice a to hned u obou dětí - takže téměř celý leden jsme proseděly doma. A to vám povím, to je zábavička. Jak děti zaujmout a rozptýlit je a zároveň nezešílet! Už od prosince jsme se tak doma stali přeborníky na všechny možné společenské hry (a ano - nesnáším je :D po tomto herně hektickém období je nechci dlouho vidět :D ).
  • Hraní her se může zdát jako zábava, ale není to zrovna moc fyzicky náročná činnost, takže ten deficit pohybu je potom znát (hlavně na pupku a sedacích partiích). Takže chtě nechtě jsem se musela odhodlat. Nejsem zrovna moc sportovní typ (ehmmmmm... nejsem vůbec sportovní typ - neumím plavat, potápím se samovolně, i když nechci, na bruslích se maximálně přerazím, na kole zvládám jet jen po rovince a aerobic a jiné kolektivní hopsání mi přijdou ponižující :D ). Co si tedy vybrat??? Běhaní? Běhá teď skoro každý, tak proč ne já? Z pár jednoduchých důvodů:
1. bydlíme v malém městě, kde se skoro každý třetí s každým čtvrtým zná, takže vyběhnout si někam mezi paneláky mě frustruje a deprimuje. U běhání totiž vypadám děsně zničeně, jsem rudá jak koňský buřt a nemůžu popadnout dech.
2. když skoro každého znáte, cítíte se trapně, když máte jako jediná vyběhnout ven v teplákách a ne příliš zánovní bundě (nevýhoda knihomolů - místo hadrů nakupují knížky) a ačkoliv vím, že určitý nákupní řetězec prodává pěkné běžecké potřeby, tak se mi nechce utrácet za něco, co nevím jestli mě chytne.
3. bydlíme v paneláku a kolem jsou taky samé paneláky a běhat zase jen mezi paneláky se mi vážně nelíbí, nemotivuje mě to. Sednout do auta a zajet si někam do přírody, abych si šla zaběhat okruh, pak zničená nasednout a bát se, že moje nohy nezvládnout správně sešlápnout pedál se mi taky zrovna moc nechce...
4. prostě se neumím odhodlat!!!

Co mi tedy zbývá? Cvičit doma! Nebudu to protahovat - díky instagramu jsem přišla na slečnu, která píše blog o fitness a zdravé stravě (viz fotka vedle, abych byla přesná) a to byl pro mě ten pravý implus. Díky jejímu článku o cvičení doma jsem konečně začala!! Spojení tance a kardia mě baví (poprvé v životě mě snad baví cvičit! Zááázrak!!!), takže si třikrát týdně dávám video cvíčo s Keirou Lashae (v článku je to bod 5). Tak třeba zaujme i vás :-)
(a pochlubím se - vejdu se konečně do plesových šatů - jupiiiiii)



  • Takže závěrem v této kategorii - cvičím doteď, hry nesnáším, ale zároveň i tvoříme. Díky naší nové vlně kreativity už brzy bude další díl "Tvoření z knih", takže vám neřeknu, co jsme vyrobili, ale bylo to ze starých knih :-) Brzy více v samostatném článku.

3. Doporučujeme:

V lednu jsem hodně četla i pořizovala nové knížky (netradičně), ale kdybych měla vybrat tu jednu nej knihu, která mě zasáhla, pak by to bylo zaručeně Poslední království!!! První díl z Uthreda (neboli Anglosaské kroniky od Bernarda Cornwella). Ano - touhle knihou jsem se zamilovala. Je skvělá, výpravná, dobrodružná, napínavá a prostě dokonalá. Ačkoliv nemá zrovna sympatického hlavního hrdinu (spíše naopak, Uthred je pěkný sobecký zmetek), je natolik poutavá, že jsem po dočtení měla chuť dát si jí pod polštář, abych jí byla ještě chvilku nablízku (stydím se... já vím :D ).


  • Na videa všech přečtených knih se můžete podívat ZDE
  • a na všechny nové přírůstky zase ZDE
  • A protože mě Uthred hodně chytil, tak jsme museli hned zkouknout i seriál, který natočila BBC (jen chci upozornit, že seriál, který se jmenuje The Last Knigdom obsahuje děj nejen z prvního dílu, ale zároveň i z druhé knihy jménem Bledý jezdec. To jen tak na upřesnění, abyste se pak nedivili jako já)
  • kino - film Spojenci. Byla jsem hodně dojatá a příjemně překvapená. Hlavního hrdinu hraje Brad Pitt, ale díky Bohu a všem svatým už je to vyzrálý herec, ze kterého mi sladkostí netrnuly zuby. Děj se odehráva během druhé světové války a celý koncept se mi vážně líbil - trocha akce, trocha lásky, trocha napětí. Doporučuji
  • muzeum - s celou rodinkou jsme se vypravili na krásnou výstavu replik historických kostýmů. Autorkou všech kostýmů je zlínská rodačka Martina Hřibová a součástí výstavy byla i krátká video reportáž o odívání v době Karla IV. Všem se moc líbilo, děti nadšené, manžel spokojený, já poučená, odpočatá a šťastná.

Tak to byl náš pestrý leden plný barev. Napište mi, jak se vám líbí nový formát a zda vám v něm něco chybí.
Moc děkuji, že jste dočetli až sem a zase příště,
Vaše Veronika Bichlička

Ríšovo Moudré (nejen) z nebe...

7. února 2017 v 13:44 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Richard Skolek
vydal: Backstage Books
rok vydání: 2015

Oficiální anotace: Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté

Byl jednou jeden obyčejný chlapec, který měl úplně obyčejnou nadváhu, obyčejné rodiče a obyčejný rivalský vztah se svojí starší sestrou. Ale ve chvíli, kdy usedl k papíru, jeho příběh se začal stávat ryze neobyčejným. A proč? Možná proto, že mi připomněl moje dětství (ačkoliv jsem nebyla tlustá a naši mě nechtěli dávat do žádných speciálních kroužků), možná proto, že ve své dětské naivitě dokázal pochopit mnohé logické zapletence a podat je způsobem sobě vlastním. Ano - neobyčejným příběhem se to stalo ve chvíli, kdy zjistíte, že se nahlas smějete ve frontě na poště!

Malý Richard je prvnáček, který své dětství prožívá v devadesátých letech dvacátého století, a tak zde najdete spoustu nostalgických vzpomínek (časopisy se želvami Ninja, Beverly Hills 902 10, Chuck Norris,....) pokud jste tedy zdárnými třicátníky, tak jako já. Přijde mi, že právě mojí generaci bude připadat knížečka nejvtipnější.

Děti dokáží být neskonale upřímné (to už asi všichni víme), ale umí být i zvláštně důvtipné; anebo lépe - umí se dovtípit i toho, co není. Nemůžu se udržet a musím citovat mojí oblíbenou pasáž :D

"Ptal jsem se taťky, proč ženský nosí vložky, poněvadž je na to v televizi furt nějaká reklama a mně to vrtá hlavou, a von říkal, že to nosí holky, když jdou sportovat, že třeba hrajou tenis, a když se jim chce čůrat, tak se vyčůraj do tý vložky, aby se nezdržovaly a nemusely běhat na záchod, tak mně to teda přišlo trochu nechutný(...), tak jsem se taťky ptal, proč je teda nenosíme taky, a von říkal, že to nosí jenom holky, protože kluci jsou tvrdí a vydrží to, ale mně se to moc nezdálo, protože vždycky, když někam jedem autem, tak musíme kvůli taťkovi furt někde zastavovat, tak si myslím, že by se mu taky hodily. Možná mu je koupím na Vánoce."

Jak jste si mohli všimnout, text je psán formou deníkových zápisků v autentickém dětském jazyce. Možná to někoho může zarazit, ale po pár stranách se začtete natolik, že vám dětsky dlouhé větné konstrukce budou připadat jako to pravé ořechové.
Knížka je velmi chytlavá, útloučká, skladná a velice milá. Má v sobě kouzlo dětské logiky a nekomplikovanosti. Něco buď je anebo není, třetí možnost neexistuje - to jen my, dospělí, si dokážeme věci jen ztěžovat.

A proto na závěr: pokud hledáte knížku, u které se zasmějete a odpočinete, pak zkuste třeba Moudré z nebe. A pokud jste se navíc narodili kolem roku 1983, pak má knížka i přidanou hodnotu v podobě oživení vzpomínek.

Za recenzní výtisk moc děkuji samotnému autorovi a jsem ráda, že dokázal napsat knihu, která mi vyloudila mnohokrát úsměv na tváři.

4/5
 


Dětská recenze: Půlnoční pohádky

6. února 2017 v 13:48 |  DĚTSKÉ RECENZE
autor: Sára Saudková
vydal: Albatros
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Představte si jednu úplně obyčejnou rodinu. Máma je moc hodná a veselá, jen občas trochu unavená, a táta chodí do práce a nemá moc času. Někdy se všichni smějí, jindy se zase trochu zlobí, ale mají se rádi. A když se večer všechno uklidní a celá rodina je spolu, vyprávějí si společně pohádky. Pohádkové příběhy plné fantazie od Sáry Saudkové vám připomenou, že ty nejhezčí chvíle zažijete jen s rodinou.

Maminčina recenze:

Znáte knížky, které baví děti i dospělé? Pak věřte, že tohle je jedna z nich. Sáře Saudkové se zde povedlo zkombinovat dostatečně neposedné děti s dostatečně praštěnými rodiči. Ne ve všech knížkách jsou maminky a tatínkové tolik naklonění blbnout spolu se svými potomky, ale tito rodiče se můžou směle nazývat - "velkými dětmi". I když to každému nemusí tak připadat, podle mě je společné blbnutí moc důležité, a pokud nevíte jak na to, třeby vás Půlnoční pohádky inspirují.
Z hlediska výchovného mi kniha přijde jako příručka pro rodiče (jak si s dětmi užívat prázdniny, jak jim vymýšlet různá dobrodružství,...) a naopak výstražný prst pro všechny zlobílky (ale všichni dobře víme, že výstražné prsty moc nefungují :D ).
Délka kapitol je tak akorát na večerní čtení a děj je mile pochopitelný pro děti od cca čtyř let. Pokud máte doma malé objevitele a chcete se u uspávání pousmát a načerpat trochu té pozitivity, pak vám můžeme knihu vřele doporučit.

Johančina recenze:


Za knížku moc děkujeme projektu Celé Česko čte dětem.

Šňůra s Magnesií literou

31. ledna 2017 v 16:57 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Taky si někdy říkáte, že začnete víc číst české současné autory? Protože je to fajn a je to podpora regionální tvorby? Protože se vám prostě jen chce?
Já si to říkám už delší dobu a snad se o to i aktivně snažím. A k tomu prvnímu krůčku jsem si vypomohla jednou skvělou prestižní cenou, která je každoročně udělována právě českým autorům (a to hned v několika kategoriiích). Abych zbytečně dlouho nemlžila - řekla jsem si, že bych si ráda z každého proběhlého ročníku vyhlašování cen Magnesie Litery ráda přečetla alespoň jednu knížku. A tak jsem si nalistovala jejich stránky, archiv všech ročníků a popadla tužku a blok a prohrabávala se a prohrabávala a vypisovala a vypisovala. Vznikla mi z toho hezká hromádka knih. A protože nechci být skrblík, napadlo mě se o svůj seznam podělit s vámi všemi :-)
Doufám, že vás některé knížky nalákají anebo zavítáte na ofiko stránky ML a najdete si nějakou svojí favoritku :)
Tak směle do toho.... a dál to známe všichni, ne?

Ročník 2002
Tento ročník nám nabídl celkem osm kategorií a tedy osm vítězných knih. Mě nějvíce zaujal ZVUK SLUNEČNÍCH HODIN, která byla Objevem roku. Vloni jsem jí už přečetla a můžu říct jedno - je natolik nádherná, že jsem si jí dodatečně ještě dokoupila do své knihovny.
Příběh v sobě spojuje prvky indické kultury, vzpomínku na starý baťovksý Zlín a tématiku druhé světové války a holocaustu. Určitě jí můžu jen doporučit a zvažuji, že ještě dodatečně dopíšu i minirecenzi :-)


Ročník 2003
Navyšují se kategorie :-) Už jich je celkem devět a můj favorit je knížka PAMĚŤ MOJÍ BABIČCE - opět vítěz kategorie Objev roku.
Autorka Petra Hůlová má vystudovanou mongolistiku, a tak se v tomto díle pustila do líčení života žen v dalekém Mongolsku. Tohle téma mě prostě nemohlo nechat chladnou, takže letos je to žhavý kandidát na přečtení.

Ročník 2004
A jsme u desíti kategorií, které se udělují i v současné době. A musím přiznat, že tenhle ročník byl pro mě velmi úspěšný, takže vám představuji svoje dva favority: Cenu čtenářů získala knížka Zdeňka Svěráka POVÍDKY (troufám si říct, že k tomuto dílu nemusím nic dodávat) a kategorii Kniha pro děti a mládež vyhrály DĚJINY UDATNÉHO ČESKÉHO NÁRODA A PÁR BEZVÝZNAMNÝCH SVĚTOVÝCH UDÁLOSTÍ.
Tato publikace vypadá velmi netradičně a skvostně. Pracuje se s ní formou 3D knihy, kdy z každé stránky na vás vykoukne plastický obrazec - myslím, že děti musí prohlížení moc bavit a jak věděl už i Jenda Komenský - nejvíce se toho naučíte, když si hrajete :-)

Ročník 2005
Z tradičních deseti kategorií mě tentokrát oslovily dvě knihy: Překladová kniha PÍSNĚ A VERŠE STARÉ ČÍNY (a nejen proto, že je mám doma z Levných knih) a opět Kniha pro děti a mládež TATÍNEK NENÍ K ZAHOZENÍ.
Autor zde v patnácti krátkých povídkách vybruslí z každé šlamastyky a dává tak názorný příklad jak s vtipem a nadhledem zatočit s každou nepříznivou situací :-)
Za zmínku ale určitě stojí i fakt, že speciální kategorii pro Přínos české literatuře vyhrál Jan Řezáč za založení a vedení nakladatelství Odeon. Přijde mi, že v dnešní době je to velmi oblíbené a také velmi často zlevňované nakladatelství :-)


Ročník 2006
V tomto roce vyhrál kategorii Proza dnes tolik vychvalovaný Jiří Hájíček - a já ho stále nečetla, takže SELSKÝ BAROKO je můj velký rest, ale zároven i velké těšení. Vesnická tématika, 50. léta, kolektivizace, ale na druhou stranu i pátrání po starých archivech - a já budu ta poslední, kdo to nečetl :D
Objevem roku mě pak zaujal Martin Šmaus a jeho knížka DĚVČÁTKO, ROZDĚLEJ OHNÍČEK - poválečný příběh o anabázi slovenských cikánů do českých zemí.

Ročník 2007
První příčku kategorie Publicistika obsadila kniha PROMĚNĚNÉ SNY - spíše duchovní literatura o svědectví několika mladých křestanských rodin, které popisují své iluze a deziluze v průběhu času. Někdy mám prostě chut přečíst si hlubší literaturu, vy ne?
A zase je tu vítěz kategorie Proza - PENÍZE PRO HITLERA. Příběh vyprávěný ve dvou časových rovinách - v roce 1945 po návratu z koncentračního tábora a v roce 2005, kdy se hrdinka snaží dosáhnout poválečné spravedlnosti.

Ročník 2008
Poprvé mě zaujala i kniha z Literatury faktu - SOBĚSLAV I. - historie je můj druhý velký koníček a mám ráda, když se někdo pustí do popularizace méně známých panovníků (jen si vemte, kolik knih je o Karlu IV. :-) )
A nebyla bych to já, aby mě nepraštila do očí i kniha BOŽENA NĚMCOVÁ - KORESPONDENCE, která se umístila jako špička v Nakladatelském počinu. Ale řeknu vám jedno - ona ta Božka vůbec nebyla takový obrozenský svatoušek, za jakého jí dost lidí má.

Ročník 2009
Rok 2009 byl významným milníkem v dětské literatuře. V současnosti se v kinech prohání LICHOŽROUTI a právě tento ročník jim udělil i první místo v kategorii Kniha pro děti a mládež.

Ročník 2010
Cenu čtenářů získala kniha od Kateřiny Tučkové VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH. Přiznám se, že jsem se pokusila jí už jednou zdolat coby audioknihu, ale podání mě zcela zklamalo a celý styl čtení byl na mě až moc teatrální, takže to vidím spíš na tištěnou knihu. Tématika odsunu Němců po druhé světové válce mě docela láka a navíc mi přijde velmi neotřelá. Takže druhá šance bude.

Ročník 2011
Protože mě zaujala literární prvotina Zvuk slunečních hodin, potěšilo mě i vítězství v kategorii Cena čtenářů za knihu NEBE NEMÁ DNO. Autorka Hana Androniková zde vypovídá o svých zkušenostech z amazonského pralesa, kam se rozjela hledat pomoc v těžké nemoci.
A Knihu pro děti a mládež opanovala knížka s krásným jménem - PAMPE A ŠINKA. Nádherná svým ztvárněním v podobě akvarelových ilustrací a plná laskavosti a přátelství.

Ročník 2012
Poprvé jmenuji knihu vítězící coby Překladatelský počin - jedná se o FRANCOUZSKOU SUITU od Irène Némirovsky. Knížka byla objevená jako nedokončené dílo v pozůstalosti této francouzské autorky židovského původu. Tématika druhé světové války, holocaustu a neskonalé ovace ze strany recenzentů mě zcela navnadily k přečtení.

Ročník 2013
A Jiří Hájíček zasahuje podruhé, tentokrát s knihou RYBÍ KREV a hned si získává srdce čtenářů a první místo v kategorii Proza. To už by mě mohlo vyburcovat :D
To co mě už vyburcovalo je ale Cena čtenářů pro Kateřinu Tučkovou a její ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ. Knížka, která oblétla blogosféru, všichni o ní měli co říct, všichni jí chválí a já už jí i přečetla. A ano - líbila se mi, ačkoliv asi ne takovým tím velkým juchacím stylem a se zatajeným dechem.

Ročník 2014
Zdeněk Svěrák je pro mě jeden z nejsympatičtějších a nejinteligentnějších chlapů, a tak se není čemu divit, že PO STRNIŠTI BOS zaujala nejen mou pozornost. Stal se i vítězem kategorie Ceny čtenářů a podle všeho se chystá i filmová adaptace.
Objevem roku byla kniha TICHÝ DECH, zápisníkový deník lékaře, který se vydal do Afriky a na Haiti.

Ročník 2015
Knihou roku se stal BÁSNÍK, ROMÁN O IVANU BLATNÉM - mám ráda knihy o umělcích, takže tato biografie se mi trefila do noty zcela přesně.
Máte rádi alkohol? Nebo ještě lépe - pálenku? Že ne? Možná by nás všechny mohl přesvědčit Objev roku pro rok 2015, kterou je právě knížka PÁLENKA. O venkovském učiteli v Rumunsku, o zapomění a zároven uvědomění. Těším se na ní.


Ročník 2016
A tady je knížka, na kterou jsem pěla ódy - DO TMY!!!!! Recenze je sepsána, kniha v mé knihovně řádně založena a určitě se k ní zas jednou vrátím. Poslední ročník, který jsem sledovala i v televizi, byl pro mě událostí a já držela palce tak, že bych snad Annu Bolavou do toho velkého finále dostrkala silou vůle :D


A tak to je. Shrnula jsem všechny mé favority z minulých ročníků (a jímá mě hrůza, jak málo jich mám splněných a přečtených), těším se na ročníky následující a ptám se - čtete současné české autory? A které? Nechali byste se třeba inspirovat "Magnesianty"?

RočníkTitulstav A/N
2002Zvuk slunečních hodinA
2003Paměť mojí babičceN
2004Dějiny udatného českého národaN
2004PovídkyN
2005Písně a verše staré ČínyN
2005Tatínek není k zahozeníN
2006Selský barokoN
2006Děvčátko, rozdělej ohníčekN
2007Proměněné snyN
2007Peníze od HitleraN
2008Soběslav I.N
2008Korespondence - Božena NěmcováN
2009LichožroutiN
2010Vyhnání Gerty SchnirchA/N
2011Pampe a ŠinkaN
2011Nebe nemá dnoN
2012Francouzská suitaN
2013Rybí krevN
2013Žítkovské bohyněA
2014Po strništi bosN
2014Tichý dechN
2015PálenkaN
2015Básník, román o Ivanu BlatnémN
2016Do tmyA


Vlčí ostrov - příliš očekávaná samota

25. ledna 2017 v 20:33 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Lajla Rolstadová
vydal: Kniha Zlín
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Lékař jí kdysi říkal, že musí brát léky a vést bezpečný a předvídatelný život, aby svou nemoc dokázala zvládat. Lajla Rolstadová se však rozhodne pro pravý opak - žít nezávisle na cizí pomoci i na lécích. Odlétá do Kanady a následující měsíce tráví uprostřed divočiny nebo na cestách, mezi lidmi dobrovolně žijícími na okraji společnosti v odlehlých oblastech, či se samorosty a podivíny, s nimiž se náhodně potkává - ať už jsou to pěstitelé marihuany, lovci, kovbojové, hippies, dobrodruzi či léčitelé. Navazuje hluboká přátelství, prožívá nesmělou lásku, ale především poznává sebe samu, své touhy i obavy, a učí se žít v souladu s přírodou. Kerouac v sukních po šedesáti letech?
Autobiografický román Vlčí ostrov dokumentuje spisovatelčin život na kanadském ostrově, několikaměsíční cestování autem Amerikou a téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel. Autorka líčí tato období překvapivě prostým a upřímným stylem a nenechává čtenáře na pochybách, že všechno, co čtou, je ničím nezkreslená pravda.

O knížce Vlčí ostrov jsem se dočetla ještě před jejím vydáním, mám za to, že v edičním plánu Knihy Zlín, a hned jsem si jí poznamenala do diáře s třemi velkými tučnými vykřičníky. Potulování se po odlehlých krajích, život osamotě v kanadském srubu, příroda, krajina, kontemplace a meditace,.... No znělo to nádherně (obzvlášť když si představím, že naprosté ticho jsem nezažila už asi šest let :D ).
Hlavní hrdinka a autorka v jedné osobě se po přestálých psychických problémech rozhodla pro velmi netradiční způsob léčby - spláchne léky do záchoda a nechá se "naverbovat" jako správcová do odlehlého kanadského kraje. Opustí své rodné Norsko s batohem a jede. Jen tak! Nepřijde vám to zvláštní? Nesmírně odvážné, bláznivé, nedomyšlené, praštěné,.. ale přes to přese všechno - záviděníhodné. Sama za sebe vím, že na podobnou expedici jsem až moc velký posera a nedokázala bych se totálně odříznout od všech známých, od rodiny a navyklého stylu života, a tak jsem se rozhodla, že si o tom alespoň přečtu.

První překvapení pro mě bylo, že se Lajla nevydala do úplné samoty (ano, to jsem si zprvu myslela - jen les a jedna odvážná žena). V okruhu jedné hodiny chůze se kolem ní vyskytovalo pár dalších přírodních šílenců, kteří se živili dřevorubectvím, lovem nebo hippies mánií :-)
Tahle knížka dává člověku nahlédnout na svět z trochu jiné perspektivy. Vždyť kolikrát se jen tak zastavíme a sledujeme let poštolky (pokud jste z města, pak doplňte jiného opeřence - třeba kosáka - ale posuďte samy, to nezní moc vznešeně, že?). Na můj vkus jsem čekala i trochu větší mudrování nad smyslem života, nad osobním rozjímáním a možná trochu tím šamanských animálním vytržením. Ale tam se autorka pozdržela trochu zpět. Její život byl naplněn fyzickou prací, četbou a snahou o zajištění si základních potřeb - a takový jednoduchý život se možná někomu může zdát už sám o sobě hodně animální.


Knížka se mi líbila, bez pochyby ano, ale nejsem si jistá, zda bych se jí nechala inspirovat. V dalších částech knihy je pro mě spisovatelka spíš neopatrným šílencem, který jezdí napříč Kanadou po všech odlehlých místech, bez znalosti obyvatelstva a bez člověka, kterému by mohla na cestách plně důvěřovat. Hazard se životem, řekla bych. Ale není to jen můj názor -i samotná Lajla si kolikrát v knize posteskla, jak ráda by měla vedle sebe rameno, o které by se mohla opřít. A možná i tohle vám může knížka dát - pocit uvědomění si toho, že je život krásný i díky lidem, které okolo sebe máte. A to zejména tehdy, pokud to jsou lidé na stejné notě jako vy.

Knížka se perfektně hodila do mrazivého, pošmourného počasí, a tak i já říkám - pokud můžete, pusťte se do ní s vervou ještě do konce zimy. Stojí za to.

5/5

Dětská recenze: 23 způsobů, jak se stát ekohrdinou

20. ledna 2017 v 15:11 | Bichlička |  DĚTSKÉ RECENZE
autor: Isabel Thomas
rok vydání: 2016
vydal: Mladá fronta

Oficiální anotace: Tahle knížka je plná návodů pro všechny, kdo rádi tvoří, recyklují, vynalézají pro věci nové využití a chtějí svým dílem přispět k záchraně světa. Díky jednoduchým i náročnějším projektům se dozvíte, jak z odpadu vyrobit nové věci, jak mít ekologičtější domácnost a jak i ten nejmenší venkovní prostor přetvořit v ostrůvek divočiny. A tak je na čase přestat vyhazovat staré ponožky, použité dárkové balicí papíry nebo plastové lahve - vytvořte z nich originální dárky a vychytávky, co sešiknou!

Maminčina recenze:

Znáte ten pocit, kdy si říkáte, kolik je na trhu dětských knížek bez hlubšího smyslu? A že by byl čas na změnu? Pak věřte, že tohle je jako svěží větřík do plachet. Mladá fronta si za tuto knihu u mě zaslouží jedno obrovské plus!! A všeobecně autorka Isabel Thomas konečně vytvořila něco, v co jsem jen doufala. Knížka je určená pro malé kutily, kterým není ekologie a ochrana životního prostředí lhostejná. Ale stejnou (nebo možná větší) měrou je určena i nám, rodičům, protože kdo jiný formuje dětskou duši a jeho náhledy do budoucna než právě my, dospěláci.
Na 23 konkrétních ukázkách si může dítě prakticky osvojit, co všechno jde vyrobit z pet lahví, jak lze dále zpracovat starý textil, jak je důležitý kompost, z čeho vytvořit hmyzí domeček,....
Mě osobně kniha nadchla a díky vhodně zvolenému počtu ilustrací je přitažlivá i pro děti. Musím ocenit i to, že díky společnému smysluplnému tvoření máte šanci navázat užší kontakt se svými ratolestmi.
Co říct víc? Tahle knížka si zaslouží pozornost! Moře pozornosti a pokud budete moct, pořiďte jí i svým dětem :-)

Johančina recenze:




Za recenzní výtisk bychom rády poděkovali e-shopu Martinus.cz a určitě neváhejte a pořiďte domů i vy svého Ekohrdinu :-) Kde? No přeci ZDE

Povinná literatura nemusí být nuda - poslední 4. díl

14. ledna 2017 v 21:57 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Konečně! Konečně jsem se dopracovala k poslednímu maturitnímu okruhu a tedy i k závěru této série o knihách z povinné literatury.
Na co se tedy podíváme tentokrát?
Na okruh s názvem: Česká literatura 20. a 21. století

Spousty čtenářů si myslí, že knihy, které vycházejí od současných autorů, nejsou natolik hodnotné, jako knihy prověřené léty anebo naopak, jako novinky ze světové produkce. A proto se možná spoustu maturantů této otázky obává (ačkoliv neprávem). Přitom české moderní nebe je plné velikánů, jenž stojí za to.

Vítězslav Nezval vzal klasický román z doby romantismu a přebásnil ho do podoby, kterou zná statisíce čtenářů i divadelních nadšenců. Nejedná se o nic menšího než slavné dramatické zpracování Manon Lescaut. Tuhle útlou knihu jsem si zamilovala už na základní škole a dodnes z ní citujeme úryvky (znáte to: Ach Manon, Manon, Manon z Arrasu. Manon je moje zemřít pro krásu :-) )
O přínosu Karla Čapka pro čekou literaturu se mi nechce ani mluvit, protože jeho genius je všeobecně známí - přes to - pokud nechcete trpět dlouhými texty anebo nemusíte divadelní hry, pak určitě sáhněte po Povídkách z jedné a druhé kapsy. Anebo po mých favoritech - cestopisech (ať už jsou to Italské listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska nebo Anglické listy).


Bohumil Hrabal - Postřižiny

Bohumil Hrabal patří mezi autory s nesmírně poetickou duší. Jeho jazyk je vytříbený a vzletný a co víc říct, než že se čte prostě božsky. Postřižinám jsem dlouho odolávala (asi kvůli oblíbenosti filmu, který mě míjel) a sáhla po nich až v dospělosti, ale po pravdě nechápu, proč jsem je tolik odkládala. Je to útlounká knížečka, která se dá přečíst za jeden den, je nenáročná, vtipná a nezkrotná duše paní sládkové mi byla velmi sympatická. Určitě je to skvělý začátek k poznávání Hrabala.

Jan Otčenášek - Když v ráji pršelo

Delší dobu jsem zvažovala, zda zmínit notoricky známou knihu Romeo, Julie a tma anebo sáhnout po jiné produkci tohoto autora. Jak vidno, šla jsem do rizika.
V dnešní době se velmi uchytily knížky, které vyprávějí o rekonstrukcích, odchodech do odlehlých krajin, budování a znovuzabydlování starých stavení, a tak dále a tak dále. A přitom to není výdobytek jen dnešních dní - Jan Otčenášek vypráví o mladém páru, který odjíždí na Šumavu, aby se pokusil vzkřísit k životu starý mlýn. A výsledek? Nadmíru příjemný, alespoň co se literárního prožitku týká. Tahle knížka je ideální na letní dny, je velmi čtivá, lidská a zaručeně chytlavá. Doporučuji všem.

Ladislav Fuks - Pan Theodor Mundstock

Chcete něco vědět? Kdybyste nečetli nic z celého mého doporučovaného seznamu, tak jen tahle jediná knížka je téměř povinnost. Miluji Theodora, miluji styl, jakým je psaný, miluji epizodu o holubovi a pláču v jeho závěru. Pokud máte rádi knihy z doby druhé světové války, knihy zabívající se židovskou otázkou a deportacemi, pak nemůžete udělat chybu.
Rozsahově se jedná o příjemnou kratší záležitost, ale literárně je to skvost nad skvosty. Musím si jí přečíst znovu (a pak zase znovu a znovu).

Václav Kaplický - Kladivo na čarodejnice

A zase z jiného soudku - pro všechny, kdo si rádi přečtou historický román z doby středověku je tu Kladivo na čarodejnice. Pan Kaplický se mistrně popasoval s vylíčením skutečných událostí, které se odehrály na Velkých Losinách a souvisely (to byste neuhodli) s čarodejnickými vykonstruovanými procesy. Břitké, reálné a krásně i když děsivě podané. Doporučuji všem bez rozdílu věku i pohlaví.

František Kožík - Největší z pierotů

Srdcová záležitost. Byl jednou jeden herec, mim, který v době napoleonských válek žil a tvořil v Paříži. Vypracoval se až k výšinám, ale přineslo mu to štěstí? Určitě si tuhle knížku přečtěte, protože je pojata s nesmírným citem pro věc a líčení je více než chytlavé. Navíc zabijete dvě mouchy jednou ranou, protože díky této knize jsem si konečně udělal trochu pořádek ve všech těch Napoleonech, Orlících a návratech císařů.


Tak... a to by bylo vše. Určitě znáte mnohé další skvělé autory. Já sama jsem vůbec nezmiňovala současnou produkci, ale můžu předem slíbit, že už mám předpřipravený článek právě o ní. A tak je možné, že zrovna váš oblíbenec se tu neobjevil.
Napište mi ho, doporučte, budu moc ráda.
Ale hlavně - nezavrhujte klasiky a neházejte flintu do žita.

Co, kdy, kde a jak v roce 2016

11. ledna 2017 v 15:30 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Začátek nového roku je vždy časem bilancování. Co se nám povedlo, co nikoliv a kam nás další rok posunul.
Rok 2016 na Bichliččině blogu byl pro mě příjemně pozitivní. Ne, že by se nenašli hnidopichové, kterým se nelíbí to, co dělám, ale po většinou byli v menšině (v hodně malé menšině, díky Bohu).

Knižní oddělení

Tak tedy pro úplnost - přečetla jsem cca 102 knih. Jsem nadšená a spokojená. Z tohoto počtu to bylo 31 dětských knížek, 7 knih literatury faktu a 64 beletristických knih. Od loňského roku docela skok.
Počet nově pořízených knih je jistě alarmující, a ačkoliv je mám zaznamenané, tak se bojím je sečíst, protože by to se mnou mohlo praštit :D

Ale největší událost roku pro mě bylo jistě založení Youtube kanálu. A protože nejsem troškař, tak jsem si na sebe samozřejmě naložila víc a začala nejen se svým vlastním kanálem (mrknout se na něj můžete ZDE), ale i se spoluprací se serverem ČBDB a videa točím i pro jejich soukromý kanál zvaný ČDBD TV. Snažím se tedy zase o něco trochu jiného než dosud a moc mě to baví. V únoru to bude rok - to to letí....

A protože jsem byla zase aktivní, navázala jsem i některé pravidelné spolupráce - za prvé s e-shopem Martinus.cz (i když, tady spolupracuje hlavně Johanka :D ) a potom s projektem Celé Česko čte dětem (těm navíc i moc držíme palce).
A byly tu také spolupráce, které jsem si vyzkoušela a zase s nimi skončila - tak třeba s e-shopem Arara.cz, Mladou frontou anebo Šulc a Švarc.
Moje hlavní doména ale zůstává ČBDB.CZ a jim bych chtěla věnovat nejvíce času, energie a vděku :-)
Z loňských spoluprací pokračuji s Megaknihami a Knihcentrem a jsem moc spokojená.

Navíc - zase jsem potkala spoustu skvělých lidí - byla jsem na setkání adminů v Brně a moc jsem si to užila (jste všichni skvělí - i bez svetru :D ), navštívila jsem Svět knihy 2016 a Humbook 2016 a zažila zase něco nového. Zároveň mi obrovskou radost dělá kontakt se samotnými začínajícími autory. Poprvé v životě se mi stalo, že mě oslovil autor a chtěl znát můj názor na jeho knihu - neskutečně si toho vážím. S autorkou Janou Novákovou jsme pak dokonce natočily úplně ujetý rozhovor a troufám si říct, že ačkoliv se Janička stylizuje do blbky, je nesmírně vtipná a inteligentní a já jsem ráda, že jsem jí poznala osobně.

Díky přízni vás všech se nám letos také poprvé podařilo zorganizovat akci Knihy dětem pomáhají a přes dvacet nových dětských knížek putovalo do Klokánku a Dětského domova v Žatci - velké dík vám všem.

Chtěla bych tímto tedy ještě jednou poděkovat snad osudu, snad Prozřetelnosti, náhodě,.... nevím.. za ten spásný nápad založit si blog a konto na ČBDB. Bez těchto dvou odrazových můstků bych dnes nebyla tam, kde jsem.

Neknižní oddělení


Chtěla jsem tu snad jen poznamenat to, že život nejsou jen knihy. A je nutné dělat i jiné věci, bavit se s lidmi, prožívat starosti i radosti a vážit si každého dne, kdy jsme šťastní (nebo aspoň těch dní, kdy nejsme nešťastní).
A tak i rok 2016 u nás vyzněl velmi spokojeně - sice nebyl tak osobně převratný jako loňský rok - nevdávala jsem se, neotěhotňovala ani neslavila životní jubileum, ale i ty drobné životní radosti přeci stojí za to.

Troufám si tedy doufat, že i rok 2017 nám přinese nové impulsy a radosti a budu moc ráda, když se s některými z nich budu moct podělit i s vámi, mými drahými čtenáři.
Tak ať každý den stojí za to <3

Kam dál