Minirecenze: klasické knihy posledních měsíců

23. května 2017 v 12:11 | Bichlička |  RECENZE KNIH
Zjišťuji, že čtu spoustu knih, ale píšu méně recenzí. Tenhle stav mi více než vyhovuje, ale přeci jen mám někdy potřebu (jako třeba teď) napsat alespoň v pár větách o pocitech a dojmech, které ve mě některé knihy zanechaly.

A proto vzniká tento článek - spontánně, bez předlohy a zcela asociaticně :-)

Lomikare, Lomikare, hyn sa hukáááže! Taky vám to něco říká? Psohlavci byli další knížkou, kterou jsem od Jiráska četla a další knížkou, která mě chytla za srdce. Odehrává se na Domažlicku a pojednává o hrdém národu Chodů, který se nechtěl nechat podvolit mocnostmi. Jenže jako v dnešní době - ono to bouření moc nepomáhá. I přes složitější nářeční jazyk to bylo čtení, které je stále aktuální, citlivě a hlavně autenticky podané. Navíc jsem odhodlaná jet k Domažlicím a podívat je do Oujezda a okolních vesniček a nasát tu vůni revolty a nezlomnosti.


Přečetla jsem největší knižní rest svého života - od základní školy stále odsouvané Růže pro Algernon. Tak trochu sci-fi s reálným podkladem, kde vám většina bude připadat úplně běžná až na operativní zákrok, který provedou mladému dementnímu chlapci. Všechno prožíváte spolu s Charliem, protože všechno je psáno formou deníkových záznamů - a povím vám, že začátky jsou krušné. Charlie je od narození pomalejší, možná i opovrhovaný, ale rozhodně ne bezcitný. Jeho příběh dojímá i děsí a spojení osudů operovaného muže a operované myšky (Algernon) povznáší celý děj o příčku výš. Chudák malá Algernon.... a od této doby až navždy - 17. září je pro mě dnem, kdy si budu dávat do vázy jedině růže. Knížka, u které nejde neplakat.

Sílu imaginárního přátelství jsem našla v knize Tři kamarádi. To že Remarque není žádný břídil a že umí psát chytlavě a nenásilně, jsem věděla už dávno. Navíc jsou Tři kamarádi snad jeho nejopěvovanější knihou. Vypráví o osudech tří bývalých vojáků, kteří se po prožitých strastech první světové války, semknou natolik, že jsou si zároveň rodiči, bratry i nerozlučnými přáteli. Autor tu velmi sugestivně popsal dobu, kdy si nikdo nebyl jistý penězi a zaměstnáním, vykreslil drobné postavy na okraji společnosti a snažil se čtenáři nastínit, že uživit se byl skutečný poválečný boj. Ba co víc - co když se chtěl člověk nejen uživit, ale také žít a dokonce milovat.


Viktoriánská doba plná temných zakoutí duše, vztahovými zvraty a mlžným oparem nejen nad blaty. Tuhle náladu mi krásné evokovala knížka Daleko od hlučícího davu. Hlavní hrdina Gabriel Oak se zamiluje do svéhlavé Batsheby, která nezná hlubší cit, a tak odmítá mužské dvoření. Na jejím příkladě se pak snaží autor ilustrovat jak zhoubný je vztah založený na vášni (jako ehmmm....) a že jen stálý a trvalejší cit může přerůst ve štěstí. V dnešní době to zní hodně nadneseně, ale věřte mi - tohle byla kniha, od které jsem se nemohla odpoutat. Ve chvíli, kdy přetrpíte třístránkové popisy stodol a intelektů epizodních postav se doberete k ději, který jsem se ani dvacet stránek před koncem neodvažovala domýšlet. Zaručeně doporučuji!!!! A teď se konečně můžu podívat i na film (a je mi už předem jasné, že mě zklame :D )


Tak to byly ony - moje klasiky, které jsem za poslední dobu přečetla a zamilovala si je. Protože nejen novodobá literatura má co nabídnout :-)
 

Rodinní rádci z knižního světa

20. května 2017 v 13:09 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Jsem maminka, manželka a strážkyně rodinného tepla. Ráda peču, vařím, zavařuju, vyrábím, recykluju a prožívám všední dny nevšedním stylem. Ale zároveň jsem i žena jako každá jiná, a tak si i ráda zarelaxuju, vypěstuju a sem tam i napatlám na obličej (jakože kosmetika, chápejte :D ).
A také vím, že jsou maminky a jiné strážkyně, které tápou nebo chtějí najít směr - a k tomu jsem já našla ty nejlepší průvodce. Tyto tři knížky, které vám chci přesdstavit, jsem povznesla na naše malé rodinné bible (a vůbec to není rouhání :-) ) a přišlo mi fér se o ně s vámi podělit. Věřím, že vám každá z nich může dát kus moudrosti, poučení anebo jiný náhled na prožití rodinné harmonie.
Fanfáry pějte: jsou tu!!!!


1. Rytmus rodiny
podtitul: Objevte pocit zázraku v rytmu ročních období
autor: Amanda Blake Soule, Stephen Soule
vydal: Anag, 2015
odkaz na obchod: ZDE

Tahle knížka je skvělý průvodce napříč celým rokem. Je velmi přehledně členěná na jednotlivé měsíce, kdy na začátku každé kapitoly můžete číst niterné zamyšlení ze strany tatínka a následně i ze strany maminky (oba jsou autoři této super knížky). Tyto krátké fejetony jsou mnohdy plné něhy, ale i humoru. Ukazují, jak zvládat situace s nadhledem a jak se nezatěžovat něčím, co za to nestojí (a to je důležité pro každého utahaného rodiče).
Hned po úvodním slově se pak můžete doslova propracovat (nebo také projíst, probavit, prolelkovat, protvořit,... a spoustu dalších ekvivalentů) celým měsícem. Autoři a rodiče v jednom vám totiž ukáží, co všechno můžete se svými dětmi, ale i samostatně dělat v daném měsící - jak využít zdroje, které jsou pro dané období typické, jak si udělat cestovní brašničky, jak sbírat kamínky a tvořit nich, jak si upéct muffiny ze sezoních bobulí, jak udělat salsu, jak vyrobit krmítko pro ptáčky,......
Nápadů je tu tolik a tolik a hlavně (!!!!!) jsou to aktivity, které stmelí rodinu a udělají z vás jeden celek.
Publikace je tištěná na kvalitním voskovaném papíře, je v ní spousta obrázků a těch nápadů ani nemluvě. Dokonalost!!!


2. Léčba zemí
podtitul: Průvodce výchovou zdravých dětí v nezdravém světě
Autor: Maya Shetreat-Klein, M.D.
vydal: Práh, 2016
odkaz na obchod ZDE

Můj nedávný objev! V dnešní době už je pomalu umění vybrat si tu správnou a hlavně zdravou potravinu. Všechno má své háčky, všechno se dá zkazit a jediné, co člověku zbývá, je číst etikety, hledat země původu a stejně z toho z polovic nebýt moc moudří. Knížka, Léčba zemí, je dílem dětské neuroložky a tudíž člověka erudovaného mluvit o zdraví a rizicích, které mohou mít potraviny na naše tělo a mysl. Kniha mě zaujala hlavně svou čtivostí - i přes to, že je psána zdravotnicí, je velice dobře pochopitelná. Autorka nás postupně seznamuje s největšími "strašáky" v potravinovém řetězci a alergiemi, které mohou vyvolávat. Ale nestaví se striktně za nějaký trend - naopak nám ukazuje na konkrétních příkladech, jak se zdravá potravina díky potravinářskému průmyslu a špatnému zemědělství mohla stát poživatinou téměř toxickou.
Kolikrát totiž není vinou samotného mléka, že v člověku vyvolá alergii na laktozu. Ale to všechno vám lépe vysvětlí autorka.

Tuto knížku bych doporučila nejen rodičům s malými dětmi, ale i lidem, kterým není lhostejné, co jedí. V závěrečných kapitolách se zároveň můžete nechat inspirovat několika recepty, které stojí za pozornost. I přes absenci obrázků se podle mě jedná o jednu z nejlepších knížek ve svém oboru a pro nás se stala nezbytností. Nenechte si jí ujít.

"... Rozhodnout se, že to či ono nebudeme jíst, může člověk pouze v době dostatku. Vyřazení celých skupin potravin ze stravy není dlouhodobě udržitelné. Já proto namísto tohoto redukcionistického přístupu navrhuji pečlivou volbu zdrojů, náležitou přípravu jednotlivých potravin a umírněnou konzumaci."
(s. 163)
A pod tohle se klidně můžu podepsat :-)


3. Bylinky pro děti a maminky
podtitul: Praktické použití rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy
autor: Magdaléna Staňková-Kröhnová
vydal: Grada, 2009
odkaz na obchod: ZDE

Jestli je nějaké knížka, která mě dokázala skutečně ovlivnit, pak je to tato. Pořídila jsem si jí ve chvíli, kdy se mi narodila Johanka (tj. rok 2012) a od té doby jsem jí přečetla, používala a žila s ní každý měsíc. Podobně jako Rytmus rodiny je řazená podle ročního období. Tentokrát nikoliv po samotných měsících, ale po celcích - Jaro, Léto, Podzim a Zima. Na každé období jsou zde příklady bylinek, ale i jiných plodů (jako třeba maliník, jahodník, jablka, ořechy, semínka slunečnice, lnu,...), které v tu dobu dozrávají a jak se s nimi dá dále pracovat.

Líbí se mi přehlednost, řazení do odstavců a podkapitol, které vás přesně odkáže - co která rostlina obsahuje, jak se dá využít k léčebným účelům a jak v kuchyni, zda je rostlina vhodná pro těhotné nebo kojící maminky a zda je vhodná pro děti. Zároveň obsahuje každá kapitolka i způsob využití a rady, jak zapojit děti do sběru a využívání bylinky (konkrétní případ - kapitola o Růži šípkové nezapomíná na malé parádnice a radí k navlékání šípkových korálků, kapitola o Máku setém obsahuje i nápad na využití prázdných makovic anebo v kapitole o Bazalce pravé apeluje autorka na vytvoření okenní zahrádky pro malé zahradníky).
Knížka je v pevném přebalu (jako jediná z výběru), je plná krásných fotografií a úžasných nápadů. Dá se navíc použít jako malá rodinná přírodní lékarnička :-)


Tak tohle byly tři knížky, které doporučuji všem rodičům, prarodičům, ale i ostatním zájemcům, kterým je blízký život v souladu s přírodou a pěstování krásných mezilidských vztahů. Já osobně si bez těchto knih už svojí knihovnu ani neumím představit a střežím si je jako oko v hlavě!
A co vy? Máte také své rodinné rádce a poklady? Zaujaly vás některé z mých favoritů?
Určitě mi napište i svoje tipy, budu za ně moc moc ráda.

A zase někdy příště,
Veronika Bichlička

Dětská recenze: Jezevec Chrujda našel velkou lásečku

12. května 2017 v 14:20
autor: Petr Stančík
rok vydání: 2016
vydal: Meander

Oficiální anotace: Oblíbený dětský hrdina jezevec Chrujda z lesa Habřince, zvídavý a kamarádský stavitel podzemních chodeb a nor, se ve svém novém příběhu osudově zamiluje. A to do krásné lasičky Aničky, jenomže není sám, kdo by Aničku rád získal, a tak musí Chrujda o svou lásku bojovat s protřelým tchořem Smradolfem. Naši hebce srstnatí hrdinové se ocitnou v tajemné jeskyni plné nebezpečných tvorů, kteří usilují o jejich život. Odvážný Chrujda nad svým sokem zvítězí ne silou, ale statečností a vynalézavostí - a tím Aničku konečně přesvědčí, že on je ten pravý.
Vtipné ilustrace nejrůznějších tvorů v lese i na louce jsou od vynikající výtvarnice Lucie Dvořákové.


Maminčina recenze:

Jezevec Chrujda je domácký jezevec žijící ve své noře v lese Habřinci a do jisté doby ho zajímá jen jeho živobytí a pohodlí. Ale pak do jeho život vstoupí láska - nebo vlastně Lasička Lásečka :-) Jeho sokem není nikdo jiný než frajer tchoř Smradolf (lepší jméno nemohl autor ani zvolit, ikonické po všech stranách), který se ve své podstatě nakonec projeví jako pořádný zbabělec.
Tato útlá knížečka dokázala pojmout hned několik dětských plusů - sympatický hlavní hrdina, nafoukaný antihrdina, zvířátka, krásné ilustrace, netradiční tiskový font a záchrana "světa" pomocí koblihy.
Já jako matka jsem na ní oceňovala ještě spád a pochopitelný jazyk. Na straně druhé pro mě pozitivně nevyšly postavy cucírů - hororovější prvky děti spíš lekaly, a tak bych možná lehce zjemnila (vysávání krve je přeci jen silný dojem, který nakonec v dětech zanechá negativní vzpomínku, navzdory závěrečnému kladnému obratu).
Knížku o Jezevci Chrujdovi bych mohla klidně doporučit (starším) dětem a jejich (klidně mladším :D ) rodičům jako milou jednohubku na jedno posezení. Ilustrační stránka věci je velmi vyvedená a netradiční styl písma ho jen doplňuje.


Johančina (a Bětčina) recenze :

Pokud Vám video nejde spustit, podívejte se na něj ZDE

Za knížku moc děkujeme nakladatelství MEANDER



 


Barevný duben - knihy, filmy, akce

10. května 2017 v 14:49 | Bichlička |  KNIŽNÍ MĚSÍC

1. V hledáčku

Každý měsíc má své krásné novinky a ty knižní patří mezi mé oblíbené.
Prvně chci zmínit pár historických románů, které mě zaujaly. Jak Šlechtična, tak Spiklenci z lásky jsou situovány do doby renesanční. Ale Vůně jasmínu se z evropského kontinentu přesouvá částěčně i do Asie :-) Že by přidaná hodnota?

Knihy plné životních osudů jsem shromáždila do další koláže. Život na rozhraní věků je autobiografický román samotné autorky Ludmily Vaňkové (mojí oblíbenkyně, jen tak mimochodem :-) ), Dědečkův deník vypráví o neskutečném osudu muže, který prošel oběma velkými válkami, zajetím i beznadějí a přes to přežil. A Celý život je vlastně knihou, o které nevím co si myslet - nese životní osudy muže v alpské krajině, je plná skromnosti a moudrosti, která nás donutí zpomalit..... tak si sami udělejte obrázek :-)

Snad nevyčerpatelným tématem je druhá světová válka. Mnoho románů z ní čerpá a mnoho čtenářů stále baví. Jákobovy barvy se lehce tématu vymykají svou rozsáhlostí, ale víte jak to mám - já a anotace :D


2. Komu se nelení

Jako své životní motto bych si mohla dát vytetovat: Nejen knihou živ jest člověk. Když si delší dobu jen a jen čtu, začínám cítit takové zvláštní jednostranné vyčerpání a musím změnit aktivitu. Proto jsem se rozhodla zaměřit se i na filmy a dala si závazek - alespoň jeden film týdně a jednu návštěvu kina měsíčně :-) Ale o tom nejlepším až v další kapitole.
  • Zahrada Čech - já a zahrada jsme velcí kamarádi. Mám ráda to spojení se zemí, pocit, že si sama dokážu soběstačně zajistit nějakou domácí pochutinu, zadostiučinění, že dávám dětem skutečné "bio" a slast z toho, že ne všechno pod mou rukou zahyne (protože palmy u nás doma by mohly vyprávět :D ). Takže velké trhy konající se každoročně v Litoměřicich nejsou vůbec k zahození.
  • s tím jsou spojené i začátky farmářských trhů u nás v Žatci - konečně!!!!! Miluji je a nevynechám ani jedinou příležitost (pokud tedy neumírám na moribundus :D ). Takže pokud hledáte první odrazový můstek k opuštění konzumního stravování, zkuste farmářky :-)
  • vítězství!!!!! Nestává se mi často, že bych vyhrávala velké ceny, ale tentokrát se na mě štěstí smálo plnou hubajznou - vyhrála jsem knihovnu! A ano, jedná se o knihovnu z FAVI.CZ Takže se v příštím měsící snad můžete těšit na zabydlování nové knihovničky :-)
  • ráda bych vám ukázala i další háčkovanou záležitost, ale chci být poctivá a vzhledem k tomu, že jsem vše dokončila až v květnu, nechám si to na další měsíc :-)

3. Doporučujeme

  1. FILM - ano, začala jsem se víc dívat na filmy a nezáleží, zda jsou to žhavé novinky, nebo starší kousky. V dubnu jsem tak objevila hned dva velmi povedené filmy:
  • Paní Bovaryová - na filmovou adaptaci klasického románu od Gustava Flauberta mě nalákala youtuberská "kolegyně" Foxí a vzhledem k mému kladnému vztahu ke klasice jsem hned začala pátrat. S trochu zjednodušenou hlavní zápletkou se podle mě stále jedná o velmi povedený kousek a musím říct, že hlavní představitelka Ema je ztvárnila natolik věrohodně, že jsem kolikrát měla pocit, že bych jí jednu plácla :D
  • Dánská dívka - objev měsíce!!! Velmi citlivé nekonvenční téma. Více jsem o tomto tématu mluvila ve videu Měsíční nej - mrkněte ne něj ZDE
  1. Nejlepší kniha - zase více ve videu o Měsíčních nej, ale můžu prozradit, že Joanne Harris opět zabodovala :)

  1. přečetla jsem pěkné knihy - video ZDE a pořídila si ještě hezčí :D - video TU
I přes všechny tyhle příjemné novinky, ale musím říct, že byl duben díky svému nevyzpytatelnému počasí lehce stereotypní měsíc. A tak se ohromně těším až se odreaguji a zcela finančně zruinuji na Světě knihy a následně v antikvariátech :D :D
Protože trocha změny je vždy vítaná a já se už moc těším - na nové přírůstky, nová potkání a nové lidi. Jsem ráda za vás všechny a těším se tak, jak by se člověk měl těšit do nových dní, protože nikdy nevíte, co vám přinesou.

Zase příště, přátelé...

Dětská recenze: Karel IV. v kouzelném kukátku

8. května 2017 v 12:47 |  DĚTSKÉ RECENZE

vydal: Slovart
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Šašek Vašek je veselá kopa. Cestuje světem sem a zase tam. Tentokrát zavítal na stránky bohatě ilustrované knížky, v níž malé čtenáře seznámí se svým dobrým známým - římským císařem a českým králem Karlem IV. Lucemburským. Jak to dokáže? Ve svém cestovním pytli šašek ukrývá lecjaké poklady. Třeba kouzelné kukátko, kterým se umí dívat do minulosti! Jeho prostřednictvím čtenář nahlédne až do 14. století. Na dvaceti dvoustranách pozná Karlův život od narození po smrt. Uvidí, jaké měl dětství, jak byl vychováván, jak se stal panovníkem, jak vlastně vypadal, jakou měl rodinu, jací byli jeho přátelé a nepřátelé, jak prožíval všední den i slavnostní okamžiky, jaké měl radosti a jaké strasti… Šašek čtenáři celou dobu dělá věrného společníka a průvodce. Komentuje obrázky v kukátku, vypráví o Karlově životě a má v zásobě řadu zábavných a interaktivních úkolů - když Karel utrží zranění v bitvě, ocení, že mu ho někdo pofouká; na bohatě prostřeném stole je třeba najít potraviny, které král ve své době jíst nemohl… Knížka Karel IV. v kouzelném kukátku hravým způsobem přibližuje významnou osobnost českých i evropských dějin. Je určena pro děti předškolního věku a pro malé čtenáře prvního stupně základní školy.

Maminčina recenze:

Karel IV. zažil velké literární i televizní "žně" díky svému kulatému výročí. A tak se není čemu divit, že i v dětské literatuře se tato postava stala středobodem vzdělávacích snah. A musím říct, že v některých publikacích velmi povedeně.
Mezi ty nejkrásnější určitě můžeme počítat právě knížku Karel IV. v kouzelném kukátku. Celou knížkou nás provází rozverný šáša Váša, který odlehčuje životopisný text a udržuje dětskou pozornost stále napjatou. Knížka obsahuje několik ryze akčních úkolů typu - spoj, doplň, najdi,... ale zároveň i drobné pokusy, které drží malé neposedy ve střehu a dávají jim pocit důležitost (zafoukej, zaklepej, zatrub,...).
Velké plus je určitě kombinace stylů - na jedné straně prostý text a na druhé komiksové části (s těmi se člověk kolikrát i nasmál).
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že tahle knížka je prostě skvost - baví doslova celou rodinu, a tak nemůžu než chválit a chválit. Ilustrační stránka je perfektní, textu je tak akorát a didaktická stránka věci nepostradatelná. Určitě bych knížku doporučovala spíš malým školáčkům, ale s trochou rodičovské snahy jde zavést i předškoláčkům (5-6 let).

Johančina recenze:


Podívat se na ní můžete i přímo ZDE


Za recenzní výtisk moc děkujeme MARTINUS.CZ.
A i vy si můžete knížku objednat a kochat se jí - ZDE

Objevuji a inspiruji se: Literární cena Knižního klubu

24. dubna 2017 v 11:02 | Bichlička
Kdepak, nebojte se, nerozhodla jsem se psát knihy ani se snažit o získání prestižních cen (i když představa, jak přebírám pomyslné vavřínové věnce za mé hloupé plky, není vůbec špatná :D ). Jen jsem opět zabrouzdala k oceňovaným českým knihám a stejně jako jsem si udělala seznam knih s cenou Magnesie Litery (celý článek můžete vidět ZDE), rozhodla jsem se vám napsat i o další významné české ceně - Literární ceně Knižního klubu.

Toto ocenění se od roku 1995 uděluje začínajícím autorům a snaží se jim usnadnit vstup na literární scénu. Už jen tento fakt je sám o sobě bohulibý a určitě stojí za to se s oceněnými autory blíže seznámit. Vyčerpávající informace vám jistě poskytne oficiální stránka a mě přináleží vám ukázat jen pár mých favoritů :-)


Směle do toho:
  • 2004 - Václav Křístek: Cesta na poledne
Tato kniha slibuje netradiční pohled na našeho nejznámějšího rybníkáře, Jakuba Krčína z Jelčan. A vy, co mě již nějakou dobu znáte, tak víte, že historická literatura, to je moje parketa :-) Hodnocení této knihy mezi samotnými čtenáři je lehce rozpolcené (v podstatě má hodnocení od 5 hvězdiček až po 1 hvězdičku - viz profil knihy na čbdb.cz)
Ale každá kniha má své odpůrce i zastánce a není nic jednoduššího než si udělat vlastní úsudek (vždyť i současná kniha Únava materiálu je toho dokladem).
  • 2008 - Martin Sichinger: Cukrový klaun
Zde je to s hodnocením ještě zoufalejší, ale stejně mě netradiční námět láká - jižní Čechy, staré opuštěné grafitové šachty a velká tajemství, která se kolem nich odehrávala už od dob druhé světové války.
  • 2010 - David Jan Novotný - Sidra Noach
Vypadá to, že židovství je nevyčerpatelný zdroj - navíc když se spojí s prostředím pražského Josefova a povodní, které autor přirovnává k potopě světa - vznikne ojedinělý kousek. Autor byl za tuto knihu nominován na Magnesii Literu v kategorii Próza. Takže na tom přeci něco být musí :-)
  • 2011 - Taj-ťün Hejzlarová, Josef Hejzlar: Na řece
Anooo!!! Tuto knihu mám připravenou doma na poličce a troufám si tvrdit, že bude první zdolanou (snad....možná....asi....). Kniha je kronikou rodu odehrávající se v několika dobách - během nankingského masakru v letech 1937-1938 až po dobu moderní, řešící běžnější problémy identity a mezigeneračních neshod.
  • za zmínku určitě stojí i již přečtení vítězové - a to Jiří Šulc a jeho úžasná kniha Dva proti Říši (2007) a Hana Androniková se svým Zvukem slunečních hodin (2001) + knížka, kterou už mám zařazenou ve svém výběru knih z Magnesie Litery - Děvčátko, rozdělej ohníček (2005)

Oproti již výše zmiňované ceně Magnesii Liteře je samozřejmě ta "nevýhoda", že zde se jedná o literární prvotiny autorů - mnohdy se tak člověk setká se zajímavým příběhem, ale stále mu něco chybí. Ale to je prostě ona zatíženost prvními pokusy.
Tak či tak určitě stojí za to podporovat nové talenty, číst začínající autory a snažit se jim dodat elán, protože nikdy nevíme, v kom dřímá duch velkého spisovatele :-)

Co si o Literárních cenách Knižního klubu myslíte vy? Slyšeli jste o nich? A četli jste něco z oceňovaných děl?

Recenze: Kateřina Aragonská - Pravá královna

23. dubna 2017 v 14:48 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Alison Weir
vydal: BB/art
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: V prvním ze série zamýšlených románů o šesti tudorovských královnách představuje historička Alison Weirová Kateřinu Aragonskou.
Fantasticky živý portrét královny Kateřiny Aragonské, první ze šesti žen Jindřicha VIII., bourá mnohé mýty o této hrdé Španělce. Už ji nevykresluje jako jednoznačnou oběť dějinných zvratů. Na stránkách knihy ožívá charismatická, nezlomná, odvážná a milující žena, která na prahu stáří marně bojuje o lásku manžela, budoucnost své jediné dcery a tváří v tvář rodícímu se protestantismu i o jednotu univerzální církve a spojenectví mezi Anglií a Španělskem. Rozvod s králem by znamenal nejen to, že se její dcera stane královským levobočkem, ale i vychýlení jazýčku na vahách moci v neprospěch jejího rodného Španělska a papeže. Jindřich VIII. naopak nutně potřebuje syna a nástupce na trůnu, kterého mu ona ve svém věku už dát nemůže. Děsí jej pomyšlení, co by s Anglií stalo, kdyby zemřel bez mužského dědice - "války růží" mezi rody Lancasterů a Yorků, které zemi pustošily dlouhá desetiletí, ukončil teprve jeho otec Jindřich VII., jímž na anglický trůn nastoupila nová dynastie Tudorovců. Její moc však dosud není pevná. Rozhoří se znovu občanská válka? Jindřich dlouho váhá. Do jeho mocenských úvah se promítá i vášeň, jíž zahořel pro Annu Boleynovou, Kateřininu dvorní dámu, jejíž ambicí je stát se anglickou královnou a která horuje pro církevní reformu. Tak se královský rozvod a touha zajistit zemi nástupnictví stává spouštěčem anglické reformace, neboť papež, držený v šachu Španěly, Jindřichovi rozvod povolit nechce. Ani Kateřina Aragonská se nevzdává, ale na konci života sleduje velké zvraty anglické i evropské politiky už jen z ústraní svého domácího vězení - zapuzená královna. Její tragický příběh nikdy nepřestane fascinovat.

Co říci na začátek - snad to, že v tomto případě se stala anotace natolik vyčerpávající, že nemá smysl se dále pokoušet o shrnutí samotného děje.
A tak jen v jedné větě - ano, kniha se jménem Kateřina Aragonská se skutečně věnuje Kateřině Aragonské, španělské princezně a první manželce Jindřicha VIII.

Co o knize můžu říct - Alison Weir je uznávaná britská historička a spisovatelka a já měla stále špatný pocit z toho, že jsem od ní nic nečetla. Vím, že je její jméno často skloňováno mezi milovníky historických románů, a tak jsem se rozhodla pro svůj soukromí debut s touto autorkou. A neudělala jsem chybu.
Kniha Kateřina Aragonská je velmi obsáhlým životopisem této velké ženy. Snad nikdy jsem si nedokázala představit, jak prožívala svůj osud a snášela rány zasazené jí samotným manželem.
Nejpovedenější na celé knize byl pro mě fakt, že je vyprávěna v er formě, ale z pohledu samotné Kateřiny. Velmi se mi líbilo, že se autorka snažila udržet úzký profil knihy - nelíčila všechny historické a politické události své doby, nesnažila se pojmout všechny pletichy, vztahy a šarvátky - věnovala se čistě Kateřině a způsobu jakým se k ní dostávaly informace hýbající tehdejším světem.
Většina knih, které jsem dosud o Tudorovcích četla, se snažila postihnout právě ono dobové vření a pohled na osud královen zapadal do změti převratů a okolností. Tímto si myslím, že autorčin román vyniká originalitou a přináší i jistý psychologický vhled hlavní hrdinky.


Z dob mých školních let jsme se automaticky učili vyjmenovat všech šest králových manželek a základní strohá data o jejich životě (a případné smrti), ale nic z těchto kronikářských dat nedokáže člověku přiblížit dobu a cítění tehdejšího člověka tak, jako teto román. Už během čtení jsem věděla, že díky geniálně zvolenému stylu náhledu (tzn. autorka píše jen o tom, co viděla a věděla sama Kateřina) se těším na další díly. Už jen narážky na neinformovanost Kateřiny, na podivnou přítomnost Anny Boleynové a na různé milostné eskapády provázející Jindřichův život, mě donutily k tomu netrpělivě vyhlížet díl o Anně Boleynové (a ano, autorka už ho má napsaný :-) ). Ohromně se těším a jsem zvědavá, jak se na stejnou dobu budeme dívat tentokrát z pohledu Anny a jak nám předchozí události budou dávat jiný smysl.

Na závěr tedy - nemůžu říct nic víc, než že knihu z celého srdce doporučuji všem zájemcům o historické romány, o období Tudorovců i čtenářům specializujícím se na životopisné knihy.

Pokud i vás zaujala tato pozoruhodná kniha, objednat jí můžete ZDE.
Moc děkuji serveru Megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Barevný březen 2017

11. dubna 2017 v 10:29 | Bichlička |  KNIŽNÍ MĚSÍC

1. V hledáčku

Březen byl měsícem knihy, a to jako by korespondovalo nejen s mými obřími nákupy, ale i s množstvím skvělých titulů, které se objevily na pultech. Tak v první řadě - Amerikána, obsáhlý román o rasových otázkách, o lásce i emigraci (a ta obálka? Skvost!!). Akta Julián jsou potom dalším dílem následujícím po Případu Pegasus - opět by to měl být román s prvky náboženského, mystického thrilleru, něco na styl Dana Browna (chudák Dan, jeho jméno je tolikrát skloňované u mnoha dalších knih, ale v závěru zjistíte, že polovina z nich se chce jen přiživit..... to je jen můj názor na okraj věci :D ).
Budovatelský román po mém - Katalánec - já se už tak těším na léto, teplo, víno a moře.
Trošku těžší téma je pak kniha Můj dědeček by mě popravil - o rasově smíšené dívce, která vzpomíná na své německé předky.
Druhá šance pro košile je pak recyklační publikace se spoustou nápadů na znovuvyužití starých košil :-) Miluji recyklaci :-)

Myslím, že Hanu nemusím ani představovat. Její uvedení na trh spustilo mezi blogery lavinu zájmu a je vychvalovaná až do nebes. Ale řekněme si upřímně - kdo při pohledu na obálku nedostal chuť si skočit do cukrárny? Kiki z Montparnassu i Letní host se pak věnují významným osobnostem moderní kultury - Kiki bohémským autorům typu Cocteau, Hemingway, Breton, Tzara, Picasso, Modigliani nebo Man Ray a Letní host Antonu Pavloviči Čechovovi.
Lenka Horňáková-Civade patří k mým velkým oblíbenkyním. Její styl je svěží, filosofický, exotický a umělecký. A tak ani její novinka Marie a Magdalény neminula mou pozornost. P
Poslední z nelehkého výběru je světoznámá Vegetariánka. O východní kulturu se zajímám už od střední školy, a tak mě korejský pohled na postavení současné ženy nesmírně zajímá :-)

Jaké knížky zaujaly v březnu vás?

2. Komu se nelení

  • výlety - s příchodem teplejšího počasí je ideální doba na cestování a podnikání výletů. A tak jsme nezaháleli ani my. Kam jsme se podívali a kde vám to doporučujeme?
  1. Lidice - ohromně silný zážitek, který nám ukáže, že mnohdy řešíme naprosté kraviny. Neubránila jsem se slzám a věřte, že jsem nebyla jediná.
  2. zřícenina hradu Pravda - miluju turisticky neprofláknuté památky, které navíc leží uprostřed lesa. Jste tam pak jen stromy, pár starých šutrů, které dříve bývaly hradem, a vy. Psychohygiena hadr :D
  3. Roudnice nad Labem - tohle městečko mi přirostlo k srdci a ráda se do něj vracím
  • háčkování - zase jsem musela něco spíchnout. A tentokrát jsem se inspirovala opět ze stránky prosikulky.cz a uháčkovala jsem Alžbětce fešáckou vestičku. Ať žijí manželovi pořady, při kterých si neumím číst :D
  • Masopust - milujeme tradice a snažíme se je dodržovat. Holkám už od mala vyprávíme různé příběhy, přibližujeme jim naší kulturu a jako tu nejdůležitější součást věci - tradice vnášíme do běžného života. Jsme rádi i za to, že nám naše město vychází vstříc a pořádá různé akce jako je například Masopustní veselí :-)

3. Doporučujeme

  • když byla řeč o tradicích, patří k nim zajisté i klasika. A jaká je větší klasika v čeckých zemích než Jirásek! Vím, že spousta lidí ho nemá ráda, že si o něm myslím, že je překonaný, nesoučasný a těžko stravitelný. Ale nelámejte nad ním hůl - Jirásek je skvělý a spojuje hned několik kvalit najednou - je kulturní, dokáže navodit autentickou atmosféru, podává silné příběhy a vede ke vztahu k naší milované vlasti. A pokud nevíte, po čem sáhnout - zkuste Psohlavce, tak jako já v březnu.

  • pokud se chcete inspirovat i v jiných knihách, pak se určitě podívejte na VIDEO o tom, co jsem přečetla právě v březnu
  • a pokud se chcete inspirovat ještě víc, pak se podívejte, jak jsem v březnu bláznila a nakupovala 1. V ANTIKVARIÁTECH, ale i v jiných místech - třeba v Levných knihách nebo na netu - 2. VIDEO
  • absolvovala jsem Kurz tvůrčího psaní - obávám se, že jste to na mém stylu asi moc nepoznali, ale věřte mi, že o každé větě přemýšlím dvakrát a náležitě si jí opodstatňuji :-) Mrkněte se na moje dojmy z kurzu SEM
A to by bylo pro letošní březen a tento článek vše. Co jste si koupili a hlavně co jste všechno zažili vy? Docela by mě zajímalo, jestli i někdo z vás dodržuje tradice a zda by vás zajímal článek nebo video na toto téma :-)

Užívejte si dubna a zase brzy, na viděnou :-*

Dětské recenze na podporu českých autorů

7. dubna 2017 v 10:57 |  DĚTSKÉ RECENZE
Dětské recenze máme moc rády (a věřím, že má smysl se dětskou literaturou více zabývat) a dvojnásob milé jsou pro nás knihy, které nám pošlou samotní autoři. Dnes jsme se proto rozhodly ukázat vám dvě takové knížky :-)

O Lucifírkovi

autor: Jan Kameníček
vydal: Verbum novum
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: O tom, co se stane, když se malému čertíkovi Lucifírkovi nedaří činit zlo. Nová moderní pohádka spisovatele Jana Kameníčka, která vypráví o hodném Lucifírkovi, který se rozhodl proti svému osudu bojovat a pomáhat lidem.

Pokud se vám video nechce přehrát přímo na blogu, podívejte se na něj ZDE :-)


Maminka říká:
Lucifírek je malý čertík, který nesplňuje ideály pekelníka - je totiž hodný, milý a obětavý. A to se nelíbí strýčkovi, který navštíví Lucifírkovu rodinu. Moralizuje o nutnosti zlobení a škorpení smrtelníků až se malé čertisko rozhodne vydat se do světa, kde se chce naučit zlobit.
Námět knížky vypadá moc zajímavě a samotné vyznění děje je ve své podstatě velmi milé.
Co se týká jazykové stránky, tam už to tak milé není. Bohužel text neplyne nekomplikovaně, jak bych od dětské knížky předpokládala. Některé věty jsou až moc složité a nepochopitelné - sledovala jsem na dcerce, že kolikrát nechápe pointu a musela jsem vysvětlovat a vysvětlovat. A právě v tuhle chvíli si uvědomuji, že se stávám nikoliv předčitatelem, ale spoluautorem - protože musím vkládat doplňující věty, ozřejmovat a jak bylo řečeno, vysvětlovat.
Vedle tohoto největšího nedostatku pak musím zmínit i ne zcela pochopitelnou závěrečnou pointu. Doteď si sama nejsem jistá, jestli jsem záver pochopila správně. Bohužel tyto mouchy kazí můj celkový dojem z knížky.
Navzdory nedostatkům pro nás knížka byla milou jednohubkou na jeden večer.
Celou knihu pak doplňují moderní minimalistické ilustrace, které jsou moc pěknou přidanou hodnotou. Barevnost k dětské literatuře prostě patří a zde byla splněna na výbornou.

Pohádky z tátovy hlavy

autor: Stanislav Chromčák
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Kniha přináší pořádnou dávku rodičovské munice. Obsahuje 37 pohádek pro děvčata i kluky ve věku zhruba 3-7 let.
Pohádek krátkých, které oceníte všude tam, kde se nehodí rozečítat dlouhé příběhy - před spaním, na cestách nebo třeba v čekárně u doktora. Příběhy vycházejí ze skutečných životních situací, dobře skončí a kromě zábavy přinášejí i poučení. Čtením těchto pohádek tak můžete své děti rozvíjet a zároveň získáváte inspiraci k rozhovorům o věcech, na kterých záleží. Kniha je doplněna třiceti sedmi ručně kreslenými ilustracemi.
Pohádky pocházejí od otce tří dětí. Vznikaly nejčastěji při uspávání nebo v situacích, kdy bylo potřeba děti rychle zabavit a zaujmout.

Pokud se vám video nechce přehrát přímo na blogu, podívejte se na něj ZDE :-)


Maminka říká:
Knížka je souborem 37 pohádek, které si vymyslel sám autor během uspávání svých dětí. Kombinuje příběhy pohádkových bytostí spolu se současným světem, anebo přibližuje malým neposedům proč se některé věci dějí tak, jak se dějí. V závěru každého vyprávění je umístěno ponaučení, které by si malé děti měly z příběhu odnést. Z hlediska výchovného je toto velkým plusem a chválihodným činem.
Navzdory plusům je na příbězích patrné, že jsou smyšlené "z jedné vody na čisto" - nejsou sice moc propracované, ale na stranu druhou jsou dětem pochopitelné. Pro mě jako pro maminku předčitatelku však moc zábavné nebyly. Svůj okruh zájemců si určitě najdou, ale já dávám přednost kompaktnějším příběhům s fantazijní zápletkou, která mi zde chyběla.
Bohužel ilustrační stránku knížky nemůžu kvitovat s nadšením - obrázky jsou vyvedeny velmi laicky, po domácku,... A jak jsem psala u předešlé knížky, ilustrace je pro dětskou literaturu polovičkou úspěchu.


Ačkoliv se mé závěry mohou tvářit jako negativní, byly jsme s dcerkami moc rády za námi svěřenou recenzní knížku. Věřím, že knihy se můžou nám subjektivně jevit nějakým způsobem a druhému čtenáři se zalíbí v plné míře - známe to pořekadlo "sto lidí, sto chutí".
A tak děkuji autorům za knížky a držím palce, aby ta další byla ještě lepší. Věřím totiž, že konstruktivní kritika nás posouvá dále :-)

Kam dál