Recenze knihy: Vikingové - pomsta synů

16. listopadu 2018 v 9:58 | Bichlička |  RECENZE KNIH
Autor: Lasse Holm

rok vydání: 2018

vydal: Fobos


Krátká anotace: Pomsta synů je první díl trilogie z prostředí raného středověku. Historický román založený na skutečných událostech, který potěší nejen fanoušky seriálu Vikingové.

Psal se rok 866, když se mladý hoch jménem Wulf podruhé narodil. Hrozila mu smrt oběšením kvůli důvodnému podezření, že je vlkodlakem. Bouřlivé události popravy však byly přehlušeny ještě bouřlivějším vpádem Vikingů, kteří celý proces přerušili a Wulfa odvezli s sebou. Brzy zjistí, že mluví jejich jazykem a že je velmi výmluvný a přesvědčivý. Nemohl by se jim nakonec i hodit? Z Wulfa se tak stává Rolf Troufalec a spolu s potomky Ragnara Lodbroka začne pátrat po skutečném vrahovi jejich otce. Cesta za pomstou se však stává spletitější než se čekalo.

Lasse Holm je severským autorem, který na náš knižní trh teprve vstupuje, ale v zahraničí je již známý delší dobu. Českému čtenáři se může představit právě knihou Vikingové - Pomsta synů. Věřím, že kniha nadchne nejednoho čtenáře, zejména i díky všeobecné oblibě seriálu Vikingové.

Vedle podobnosti s filmovým zpracováním je tu ale i další významný konkurent - Bernard Cornwell a jeho Anglosaské kroniky (ano, to je jistě série, kterou byste u mě nečekli, že?).

Jak Vikingové, tak první díly ságy o Uthredovi pokrývají historické období konce 9. století - vpády Dánů a Norů na území britskýh ostrovů, snaha o sjednocení vojsk ze strany Sasů a sjednocení země pod jednu vládu - to vše se započalo právě z důvodů strachu před mohutnými nájezdy.

Zatímco se ale Bernard Cornwell zaměřuje na významnou postavu Alfréda Velikého, budoucího sjednotitele a krále, Lasse Holm vsadil všechno na neznámého hrdinu a vikingské válečníky. Kniha je více dobrodružná, ale přesto neztrácí kontakt se skutěčnými historickými událostmi. Nepostrádá bojové akce, napětí i lehkou detektivní zápletku.

Přes všechny kladné stránky, ale nemůžu opomenout i nedostatky. Bohužel měla kniha pro mě pomalejší tempo a Uthredovské sáze se zdaleka nevyrovnala co do heroických výkonů i výpravnosti. Velice mě bavily vzpomínkové pasáže z dětství Wulfa (Rolfa) a jeho duševní souznění s Hrow. Bohužel i v tomto případě byl potenciál obrovský, ale autor z něj nevytěžil vše. Takže v posledních stranách jsem ukončení této epizody vůbec nepociťovala jako tragické, osudové nebo alespoň smutné. Škoda.


Gradace textu mi v podstatě chyběla v celé knize, a tak závěrem můžu konstatovat, že ačkoliv má kniha skvělý námět, krásné grafické zpracování, minimum chyb v přepisu a sympatického hlavního hrdinu, nedokázala mě úplně pohltit a od poloviny knihy už jen klouzala po povrchu plném omáčky.

Pokud ale máte chuť na dobrodružný román z prostředí středověku, plný bojů a šarvátek, Vikingové by se vám mohli líbit.

Kniha by mohla potěšit zejména pánskou část čtenářstva, a tak hledáte-li vhodný dárek pod stromeček tradá, právě jste našli první tip :-)

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji společnosti Knihy Dobrovský
 

Recenze: Paní Stendhalová - o tom, jak jedna knížka dokáže po celou dobu jen nudit

7. září 2018 v 8:46 |  RECENZE KNIH
autor: Rafel Nadal
rok vydání: 2018
vydal: Knižní klub

Oficiální anotace: Postarší muž narazí ve starém antikvariátu na fotografii statku, na němž jako dítě vyrůstal v pěstounské péči "Paní Stendhalové". Nález jej donutí vzpomínat na dobu, kdy si frankistický režim vyřizoval účty se všemi, kdo se proti němu postavili - ať už opravdu, nebo jen v představách mocných. Postupně se ukazuje, že v historii paní Stendhalové i chlapcovy rodiny se skrývají temná tajemství. Začíná kolotoč násilí motivovaný záští, touhou po majetku, vášní i pomstychtivostí…


Mám ráda knihy, které dokáží zaujmout už anotací. Španělská tématika za doby druhé světové války není v literatuře často ztvárňovaná. Poslední skvělá kniha, kterou jsem o tomto období četla, byla Když život ještě býval náš. Vybavena živými vpomínkami a velkým očekáváním, vrhla jsem se na Rafela Nadala (teda na jeho knihu samozřejmě).
V první části knihy sledujeme hlavního hrdinu, který se bez bližší specifikace raduje z nalezené antikvariátní pohlednice. Možná to vzbudí i zvědavost - co je na tom pohledu tak zvláštního? Čím je jedinečný? A jak může být pro vývoj děje určující? Abychom se z toho něco dozvěděli, musíme se ve vzpomínkách našeho hrdiny vrátit v čase.
Když byl vypravěč malý hoch, nepoznal svého otce a o matku přišel v odboji. Ujala se ho "paní Stendhalová", která se k němu chovala s náležitou mateřskou péčí a vychovávala ho jako vlastního. Ale tady končí pohádka - celá atmosféra je totiž zakalená dobou druhé světové války a teroru ze strany vládních zřízenců. Malý chlapec tak musí předčasně vyspět, aby dokázal pochopit nenadálá úmrtí a souvislosti, které k nim vedly. Nelehká doba si žádá nelehká rozhodnutí.

Potud to nezní vůbec špatně, že? Problém tu byl možná jen jediný - styl, jakým se autor ujal vyprávění. Bohužel pro mě byla Paní Stendhalová jedna velká nezáživná nuda. Pouštěla jsem se do ní s nadšením, ale jen ze setrvačnosti jsem jí dočítala. Obávám se toho, že nejhorší pocit, který může kniha vyvolat, je lhostejnost. Lhostejnost k osudům hrdinů, lhostejnost k vývoji děje a hlavně lhostejnost k rozuzlení.
Jakoby celá kniha něco postrádala - šťávu, kterou do ní měl autor vmáčknout. Všechno bylo velmi povrchové, postavy byly mělké, hlouběji nerozpracované, zápletky nepřehledné, šeď, šeď a šeď.....

Za mě osobně tak můžu bohužel konstatovat, že od Rafela Nadala si mažu z pomyslného seznamu knih k přečtení i jeho předešlou knihu Prokletý rod Palmisanů a Paní Stendhalovou zasouvám do tmavých koutů knihovny.

Pokud si ale rádi uděláte vlastní úsudek (protože co člověk, to názor), rozhodně neodrazuji. Knížku si můžete objednat ZDE a já děkuji za spolupráci a zaslání recenzního výtisku.



Kam po Kutné Hoře

17. května 2018 v 17:35 |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Miluji čtení. Ale to pro vás není žádná novinka :-) vedle toho mám ale ráda, když si sama můžu vytvářet vlastní příběhy, dobrodružství a zážitky - a na to je nejlepší cestování. Nemusíte se hned uchylovat do vzdálených cizích zemí, protože za krásou někdy stačí zajít za roh.
A dneska bych vám všem chtěla napsat a ukázat pár skvělých tipů na výlet.
Dneska teda o Kutné Hoře.

Běžná turistika po KH

Kutná Hora je od roku 1995 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO a na její návštěvnosti to jde poznat. Není to naštěstí natolik narvané jako Praha nebo Český Krumlov, ale pokud jste zvyklý na ospalá městečka na severozápadě Čech , je to rozdíl :D
Většina turistů (neee, nepoužívam toto slovo jako vulgarismus, protože i my byli jasní turisté) se v první řadě hrne na vyhlídku na nádherný Chrám svaté Barbory (u nás přejmenováno na Chrám svaté brambory - aneb děti a jejich fantazie). Pokud se ale neradi mačkát v davu a chcete se podívat možná i lépe a v klidu, doporučuji si zajít spíš dolů k říčce, kde jsou výhledy a panoramata stejná, ne-li lepší, a lidu o poznání méně (my potkali jen jednoho pána na kole a dva starousedlíky před domkem).

Dačického dům - další památka, která byla zrenovována hlavně díky dotacím. Pokud máte menší děti anebo jste hravé povahy - vřele doporučuji. V celém objektu jsou totiž umístěny interaktivní prvky, na které se můžete podívat, prozkoumat a dokonce se podívat na nádherný animovaný filmík o historii Kutné Hory (a pozoooor - dabuje ho úžasný Alf......tedy Ota Jirák :D ). Malé děti si v celých prostorách můžou zahrát pátrací hru, za jejíž splnění pak v recepci dostanou drobné dárečky. Je to zábavné, milé i poučné. Takže doporučuji zajít.

A když už budete u Dačického domu, tak naproti přes ulici nezapomeňte nakouknout do Muzea čokolády. Obsluha i "pan průvodce" byli ti nejmilejší lidé pod sluncem (přeháním, všichni tu byli milý, ale tady jsme dostali čokoládu :D) a "projít" se tu smíte po asi nejmenším muzeu na světě. Expozice je zaměřená na historii čokolád Lidka a v přilehlém obchůdku si můžete pochutnat na skvělé čokoládě Jordi´s anebo třeba na čokoládovém pivu (mlask).

A protože v Kutné Hoře je toho k vidění tolik a hlavně protože vám podobné informace dá každý slušný internetový server a bedecker, tak jen vypíchnu, že mrknout se můžete i do různých poboček Muzea stříbra, které jsou roztroušené po celém městě. Nenechte si ujít zahrady pod Vlašským dvorem a zajet se jeďte i do Sedlce, kde se nachází nejsatrší cicterciácké opatství v českém království.

Mlsání

Jsem velký a šťastný jedlík. Ráda ochutnávám nová jídla a navštěvuji pěkné místní restaurace, kavárny a drobné obchůdky s mlsem. A povím vám - v Kutné Hoře jich je!!!!

Zmrzlinárna!!! Tam prostě musíte. Malý kamenný obchůdek, kde si vyrábějí vlastní zmrzku a dokonce i takové variace, o kterých se mi ani nesnilo - rebarborová, pampelišková, koprová s okurkou anebo tzv. Pumpernickel (rozumějte - zmrzka z žitného chleba a smetany.....nebo nějak tak, ale fundovaněji :D )

Za dobrou kávou, domácí limonádou a těmi nejlepšími kischy - Kavárna na Kozím plácku.
Já se přiznám, že moderní interiéry nejsou moji favoriti a naopak místnost, která je zařízená spíš do selského stylu anebo "co dům dal" a šikovná hospodyňka vylepšila - to je moje.

A ten nejlepší oběd v té nejkrásnější prostoře - restaurace V Ruthardce. Jen doporučuji udělat si rezervaci, popřípadě být takovými nedočkavci a nenažranci a přijít deset minut před otevírací dobou (ano, takový jsme byli :D)

Ne až tak běžná turistika po KH


Není to sice součást Kutné Hory, ale pokud jste tu autem a víte, že se do blízkého okolí už jen tak nedostanete, určitě si zajeďte asi deset minut za město na zámek Kačina. Tohle je ten nejčistší empír, který v republice najdete a navíc zde spatříte i jednu z nejhezčích zámeckých knihoven (kde se ehmmmm dají pořádat i svatby.............a to mi řeknou zrovna ve chvíli, kdy už jí mám tři roky za sebou). Součástí zámku je i nádherný park, pro děti i dospělé je tu naučná stezka a za skleníky volně přístupná bylinková zahrádka, ve které to voní snad jako v Nebi (to ale nemůžu soudit - v Nebi jsem ještě nebyla, jen si představuji, že to tam bude vonět po myrze a tymiánu :D)

A až vás omrzí památky a kulturní juchání - zajděte si přímo v Kutné Hoře na bobovou dráhu. Je to nejdelší dráha v ČR, měří 1565 m a je tak zároveň i druhá nejdelší v Evropě. Nemusíte se ale ničeho bát - zvládla to (pětkrát!!!!) i naše tříletá Bětuška a nadšení a vyblbnutí jsme byli všichni.

Závěrem

Kutná Hora je určitě jedno z nádherných měst naší zemičky. Abyste se lépe orientovali v místech, o nichž jsem psala, vyrobila jsem trapnou malou mapku. Snad někomu pomůže nebo navede na pěkné nebo chutné místo.

Pro ještě lepší orientaci se můžete podívat i na oficiální stránku města Kutná Hora

 


New Yorkem jako malou vesničkou až na Zlatý vrch

11. března 2018 v 11:15 |  RECENZE KNIH

autor: Francis Spufford
vydal: Vyšehrad
rok vydání: 2017

Oficiální anotace: Rok 1746. Do New Yorku, tehdy malého obchodního přístavu se sedmi tisíci obyvateli ve vzdálené Americe, přijíždí mladý Angličan Richard Smith se směnkou na závratnou částku 1000 liber ve zlatě, k vyplacení jistou firmou do 60 dnů. Nikdo netuší, jaké je jeho poslání a jak hodlá peníze použít. Ve městě se nic neutají a zpráva o závratně bohatém cizinci se rozšíří rychlostí blesku. Je bedlivě sledován místními vysokými politiky, zejména lstivým a všeho schopným nejvyšším soudcem De Lanceyem, který kolonii ovládá. Přichází Smith jako podvodník, tajný posel, či jako prodloužená ruka anglického krále? Román britského spisovatele Francise Spufforda barvitě popisuje tehdejší New York, bravurně vykresluje jeho ráz, atmosféru a obyvatele - směsici anglických a holandských přistěhovalců, otroků, kolonistů i Indiánů s jejich tradicemi, rozdílnými povahami a také dravostí.


Richard Smith je mladý, tajemný a trochu nerozhodný Angličan. Není tedy divu, že když přijede do New Yorku se směnkou na nebývale vysokou sumu, vyvolá vlnu zděšení, rozpaků a možná i nečekaných citů. Náš hlavní hrdina totiž odmítá komukoliv svěřit, co hodlá s onou částkou podnikat, a to se v obchodní osadě přeci nedělá. A tak začíná kolotoč plný nedorozumnění, tragických konců i zlomených srdcí.

Román Zlatý vrch mě zaujal svojí koloniální atmosférou i barvitým popisem jednotlivých vrstev společnosti v počátcích velkého New Yorku. Hlavní hrdina není ryze pozitivní osobností a ani sám čtenář nedokáže odhadnout, na co vlastně Smith potřebuje tolik peněz a co s nimi hodlá podniknout. Vedle jeho snahy o proplacení směnky se na stránkách knihy setkáme i se snahami milostnými. Jedna z dcer tamní smetánky, Tabita, totiž dokáže svou velmi netradiční povahou okouzlit i Richarda Smithe. O to víc člověka zarazí vyústění jejich romance.

Kniha má velmi poklidný ráz a ačkoliv líčí tragické okolnosti, zachovává si stále vypravěčský styl. Tato skutečnost mi možná na Zlatém vrchu vadila nejvíce - nedokázala ve mě vzbudit silnější emoce. Všechno se stále neslo v jedné lince a nedokázalo povznést gradující děj. S odstupem několika dní po přečtení vnímám potenciál děje, který ale po jazykové stránce nebyl využit (bohužel).

I přes určitá negativa, ale dokázal text navodit velmi příjemnou atmosféru. Měla jsem pocit, že vidím projíždět bryčky, obsluhovat livrejované černé otroky a k snídani bych si nejraději dala pár čerstvě upečených rohlíků s bílou kávou.

Závěrem: pro všechny nadšence a milovníky staré koloniální Ameriky by tato knížka měla být metou. Čte se příjemně, jazyk je i přes to košatý a neotřelý, děj je plný zvratů, ale čtenář by neměl očekávat průlomovou literaturu, která vám na závěr vyrazí dech. Závěr jako takový byl pro mě také zklamáním - nedotažený, jen lehce nastíněný a rychle useknutý. Škoda.
Pokud si ale chcete přečíst knihu, u které budete jen relaxovat a dočtete se něco o atmosféře New Yorku 18. století, pak rozhodně sáhněte po Zlatém vrchu.

Za knížku moc děkuji e-shopu Megaknihy.cz a knížku si můžete sehnat třeba právě u nich.

Strom života, který vám proroste k srdci

2. března 2018 v 11:23 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Ivana Špičková
rok vydání: 2017
vydal: Millenium publishing

Oficiální anotace: Strom života je zatím nejrozsáhlejší historický román spisovatelky Ivany Špičkové. Autorka se ve svém díle věnuje několika postavám, které jsou zajímavě vykresleny a prezentovány. Ovšem náboj vynikajícího románu je vtom, že se nevěnuje jenom jejich lidskému příběhu, ale i jejich vzájemné interakce a náboji společných vztahů, které se v průběhu času mění. Historicky je román zasazen do 1. st. p.n.l. (cca roky 50) a věnuje se stále tajemným Keltům. Román se mohl klidně odehrát třeba i někde u nás…


Keltové, století před naším letopočtem, láska, boje o moc, intriky a všeobjímající napětí. Takhle se dá shrnout úžasný historický román z pera nadané současné autorky - Ivany Špičkové. A protože jsme na mém vlastním prostoru, dovolím si tvrdit, že Ivana Špičková je nejnadanější autorkou historických románů současnosti vůbec a pro mě osobně Bernardem Cornwellem v sukni. Ano, až tak se mi její knihy líbí.

Strom života je zasazen do neklidného období bojů o moc a vládní nestability mezi kmenovými vůdci, ale i v samotné římské říši. Tektoságové a Volkové se rozhodnou stvrdit smír na velké hostině, ale touha po vládnutí svede Tektoságy ke zradě. Dva hlavní hrdinové - Allecnos (syn vůdce Volků) a Lannicos - se zachrání jen dílem náhody. Jejich spletité cesty vedou dále do římské armády, kde se z nich stanou vyhlášení bojovníci, a můžou se tak po letech vrátit na své území a bojovat o dosažení vlastních statků zpět.
Jak to ale bývá, s mocí roste i chuť, a tak když se jeden z přátel dostane na trůn, jeho charakter se začne měnit. Jak moc dokáže síla přátelství překlenout společenské rozdíly? Co dokáže zhrzená žena? A kam až může vést odmítnutí slepě se podvolit panovníkovi? Věřím tomu, že v tomto obsáhlém románu si každý může najít dějovou linku podle svého gusta.

Vedle klasického "mužského" děje, který je zaměřen hlavně na boje o moc, obranu území, neustálé vpády ze strany nepřátel (a někdy i bývalých přátel) se čtenář může těšit i z příběhu plného lásky. Ať už se jedná o lásku přátelskou, čest mezi muži a věrnost k svému vůdci, tak i lásku mileneckou, neopětovanou i zhrzenou. Ivana Špičková tu rozehrála skutečně špičkový koncert tmelící nejrůznější aspekty, které ale všechny patří do života tehdejší společnosti. Protože život nebyl jen o tom, přichystat oběd a u ohně si vykládat o starých dobrých časech. Život tehdejších lidí byl plný nejistot, nestability, střídání vládnoucí třídy, rozbrojů,... A právě v líčení bojových a vyhrocených scén je pro mě autorka nepřekonatelná - její styl dokáže vtáhnout a uhranout a čtenář pak čte se zatajeným dechem a má pocit, jakoby se mu celá bitva odehrávala přímo před očima.

Přiznám se, že mým oblíbeným hrdinou byl spíše Allecnos - možná pro jeho pravděpodobnější lidství. Protože člověk je od přírody chybující bytost a já nevěřím v neutuchající sílu mužské cti. Ačkoliv chápu, že v románovém ztvárnění se lépe čte o rovných mužích, kteří nikdy neuhli od svého záměru a slibu, v životě to tak většinou nebývá. A tak Allecnos se svými náladami, povahou, která podléhala manipulovatelnosti ze strany silných žen (anooo, moje oblíbené téma :D ) a strachem, mi byl lidsky pochopitelnější než jeho hrdinský a stoický druh. Ale přiznejme si, někdy bych Allecna pěkně kopla do zadku, o tom žádná.


Jediná nevýhoda celé knihy pro mě byla v její délce. Ne že by se člověk stačil nudit. Naopak. Samou akcí a dějovostí se spíše nestačil nadechnout. A v tom je možná Acchillova pata celé věci - v poslední třetině knihy už jsem se cítila lehce fyzicky vyčerpaná, jako bych snad sama mávala mečem a zaháněla Germány od hranic. Kniha je skvělou záležitostí a zaslouží si být čtena, ale připravte se na hutný a výživný příběh, který vás nenechá ani na chvilku oddechnout. Hluchá místa neexistují, stále se něco děje, jakmile odezní jedna tragédie, nastupuje druhá, boje, vpády, odmítnutí,.... A když se dosoukáte do konce, málem vám utrhne srdce, že se další den s Lannicem ani Allecnem nesejdete (a jak sami vidíte, nepostrádám smysl pro patos :D )

Závěrem tedy: všem milovníkům historických románů, dobrodružných děl a silných příběhů vřele doporučuji, aby se do knihy pustili. A vzhledem k překvapivému závěru (který bych já řešila drastičtěji a srdceryvněji :D :D ) se modlím za další knihu o osudech Volků.
Pusťe se do ní!!!!

Za recenzní výtisk děkuji samotné autorce a knížku si můžete objednat u všech dobrých knihkupců nebo přímo na stránkách nakladatelství Millenium publishing.

Tajná dcera - indické překvapení hned na začátku roku

3. února 2018 v 14:30 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Shilpi Somaya Gowda
vydal: Práh
rok vydání: 2012

Oficiální anotace: Život doktorky Somer se odvíjí přímo ideálně:
Právě se vdala a zahájila lékařskou kariéru v San Francisku. Pak ale přijde rána z čistého nebe - dozví se, že nikdy nemůže mít vlastní děti. A ve stejném roce se v Indii chudá matka Kavita rozhodne zachránit novorozenou dceru před jistou smrtí tím, že ji odloží do sirotčince. Ten krok ji bude pronásledovat až do konce života a ovlivní nejen její osud, ale i osud ženy na opačném konci světa. Somer s manželem adoptují Ašu z bombajského sirotčince. Aša prožije ve Státech šťastné dětství, přesto však pátrá po svých indických kořenech i po tom, proč ji biologičtí rodiče odložili. Nakonec dospěje ke smíření s oběma protichůdnými světy, do kterých patří.
Román Tajná dcera ukazuje nevyzpytatelné cesty osudu i dalekosáhlé důsledky, jež má každé naše rozhodnutí pro nás i naše rodiny, včetně neporazitelné síly lásky ve všech jejích podobách.


Bude to už skoro rok, co jsem objevila autorku Shilpi Somayu Gowdu prostřednictvím knihy Zlatý syn. A kdo mě sleduje už déle, tak ví, že jsem byla velmi velmi nadšená. A zároveň odhodlaná a přesvědčená, že se brzy pustím i do její literární prvotiny - Tajná dcera.

Pokud jsem nad Zlatým synem jásala a označovala ho jako jeden z nejlepších literárních počinů, které jsem kdy četla, netušila jsem, že autorka už vydala knihu, která Zlatého syna přesahuje.
Ano - a je to tak!
Tajná dcera je paralelním příběhem dvou žen v odlišných kulturách, které spojuje jediné - mateřství. Jedné ženě je přirozené mateřství odpíráno, zatímco druhá trpí kvůli tradici a upřednostňování mužského potomstva. A tak se stane, že Somer, lékařka žijící v Americe, adoptuje malou indickou holčičku, kterou zoufalá Kavita, indická žena stíhaná kulturním tlakem, odložila do sirotčince.

Příběh dvou žen a jedné dcery je dojemným líčením o osudech, které se protnou v osobě malé Ašy. Dívenka vyrůstá v bezstarostném multikulturním prostředí San Francisca, ale je si stále vědomá své identity. A jak silná může být touha poznat své skutečné biologické rodiče?


Kniha mě nesmírně nadchla nejen samotným příběhem, ale i věrným a dokonalým popisem indické kultury (přiznám se, že osudy Kavity mě bavily o trochu víc, než ustrašený život Somer). Poprvé v životě jsem se dokonce na popud této knížky rozhodla jít navštívit indickou restauraci a ochutnat na vlastní kůži kousek Indie. Navíc jsem byla natolik pohlcena atmosférou, že jsem si vyhledávala i obrázky, znázorňující tradiční oblečení indických žen (abych přeci věděla, o čem autorka píše, že?). Prostě a jednoduše - pokud existuje kniha, která mě dokázala vtáhnout, uchvátit, ovlivnit a nasměrovat k novým poznatků a zážitkům, pak je to Tajná dcera.

Kniha je vystavena formou střídajících se pohledů na osud Somer a na druhé straně na sledování nelehkého života Kavity. Postupem děje, ale zasahuje do vyprávění i několik dalších postav, které prohlubují děj a dodávají mu na plastičnosti - je jedno zda je to líčení Someřina manžela Krišnana, pohled Kavitina syna Vidžaje nebo myšlenky samotné dcery Ašy - všechny kapitoly jsou spolu krásně svázány a korespondují jedna s druhou. Nikde nevzniká pnutí, a tak máte pocit, že musíte jen číst a číst, protože na konci každé jednotlivé kapitoly vyvstávají otázky, nutící vás pokračovat.

Sama za sebe jsem neskutečně ráda, že jsem si jí mohla přečíst a totéž doporučuji i vám všem. Určitě neuděláte chybu.
A pokud nad ní jen trochu uvažujete, jděte do toho - moc děkuji Nakladatelství Práh za tak skvělý příběh.

Všechna předsevzetí pro rok 2018

22. ledna 2018 v 14:54 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Ahoj, vím, že podobných článků je tu plno, ale děláme to taky tak trochu pro sebe.
Ano - řeč je o každoročních předsevzetích.
A tentokrát nejen knižních!!! Letos se totiž hodně zaměřuji i jinam - na ekologii, udržitelnost a recyklaci (ve všech směrech)

1. Knižní předsevzetí

Ach jéé, zase jsem nedodržela předsevzetí z loňska, a to znamená i předsevzetí z předloňska. A to už je potom problém. A možná pod tímto dojmem už jsem si řekla - dost - potřetí a konec. Takže pokud ani letos nedokážu přečíst knížky, které jsem si vybrala a sepsala, pak na všechna svoje předsevzetí kašlu, zahazuji je za hlavu a nesnažím se si něco podobného dávat :D

Ale teď tedy naposledy (možná....známe se). Knížek jsem si naordinovala 12 - proč a něco k nim jsem vysvětlovala ve videu, takže odkaz vám dám SEM.


Jen abych ale měla nějakou rychlou vizualizaci, tak tady je seznam:

1. Píseň krve - kniha už z minula
2. Dějiny Francie - opět kniha z minula
3. Kvítek karmínový a bílý - netradičně opět bachle z minula
4. Příběh opravdové vášně - a naposledy pro velký úspěch opět kniha z minula
5. Neblahý Juda - klasika z pera anglického romanopisce Thomase Hardyho - PŘEČETNO LEDEN 2018
6. Mistr Kampanus - česká historická klasika od Zikmunda Wintera
7. Osm hor - jubilejní dvoustý svazek Odeonu, který jsem si nemohla nechat ujít
8. Rychleji mluvit nedokážu - protože kdo nemiluje Gilmorky, že?
9. Hračkář - druhá světová válka, Osvětim
10. Marie a magdalény- nejnovější kniha od mé oblíbené Lenka Horňákové Civade
11. Hana - protože chci konečně přijít na to, co na té knize všichni vidí
12. Piknik v Provence - Francie, odpočinek, recepty - to bude mé dokonalé letní čtení

Jiná knižní předsevzetí si raději dávat nebudu a budu jen vděčná, když se mi podaří najít dostatek času na čtení a dostatek krásných knih, které mi zpřijemní dny.
Ale možná jen jedna poznámka - Verunka se musí uklidnit a nebláznit zase s recenzáky :-D

2. Neknižní předsevzetí

Eko-recy:

- jako první vás odkážu na stránky Greenpeace (www.zmenajsemja.cz), kde si i vy sami můžete stanovit svůj cíl na daný rok a pak ve zkratce to, co jsem se rozhodla změnit já



Všude slyšíte o tom, jak moc lidé plýtvají jídlem, používají čím dál tím víc jednorázových obalů, znečišťují, nešetří vodou, přežírají se, produkují splodiny, jedí mnohem více masa než dříve,..... A spousta lidí vám odpoví, že vy, jakožto jedinec, s tím nic nemůžete udělat. CHYBA! Vy můžete!!! Protože všechno se počítá a protože svým chováním zase vy působíte na své okolí. A ve chvíli, kdy vidím, že si lidé začínají všímat, že si neberu igelitové pytlíky na každou debilitu, ale používám doma ušité sáčky ze staré záclony, tak to má smysl (samozřejmě, hodně z nich si klepe na čelo a říká si, co jsem za pošuka...nu což :D )

A tak i tyto rubriky se tu trochu rozrostou - nápady na to, jak šetřit, co koupit (nebo naopak, co nekupovat) a co si doma udělat.

Sama za sebe ještě vyhlašuji válku dvěma přísadám: palmový olej a glukózo-frukozový sirup

Všeobecné:

- budu se více hýbat - v podstatě to souvísí i s tím, že chci eliminovat nadměrné používání auta. Do práce na kole (v létě a za hezkého počasí, přátelé! Zabít se nehodlám :D ) nebo pěšky (popřípadě existuje i MHD, že?)

Chytré telefony mají navíc tu výhodu, že mají možnost nainstalovat si aplikaci, která vám měří kroky a ušlé kilometry. Vzhledem k možnostem jsem si navolila cíl alespoň 8.000 kroků denně (a zatím se až na výjimky držím :D )

- používat více sezoních potravin a místní ovoce a zeleniny - to už se snažím delší dobu a zatím to funguje. Tentokrát do toho ale hodlám zabřednout ještě víc.

- tvořit!!!!!!! - víc a víc a z čehokoliv!!!!!!!! (+155698456 vykřičníků)

Recenze: Oprawme se - a pokud možno stravou

27. prosince 2017 v 14:56 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Stanislav Skřička
vydal: Nakladatelství Stanislav Skřička
rok vydání: 2017

Úryvky z oficiální anotace: Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu.
Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď.Kromě banálních rad, jak zhubnout s plným žaludkem, jak nemít zubní kazy a jak si prodloužit život, se dozvíme nejen, jak se dá snadno vyléčit astma, alergie či atopický ekzém, ale také těžší kalibr: epilepsie, autismus, syndrom vyhoření, neplodnost a dokonce i rakovina.

Knihy o zdravé stravě jsou u nás docela frekventované. Mám sama za sebe pocit, že se o zdravější jídelníček (nejen) svých dětí aktivně starám a snažím se pro něj udělat maximum. A tak mě i knížka Oprawme se nemohla minout.
Co si o ní ale skutečně myslím?

Stanislav Skřička se rozhodl sepsat své vědomosti i zkušenosti s živou enzymatickou stravou, které ve své podstatě jsou logické a shodují se i s mým přesvědčením. Ale i přes to - ne vždy.
Chcete žít zdravě? Dávat svému tělu co nejvíce živin? Pak začněte konzumovat potravu (samozřejmě jen vybrané druhy) v syrovém, tepelně neopracovaném stavu. A hlavně uvažujte i nad kvalitou a způsobem jakým jídlo zkonzumujete.
Asi v této větě bych shrnula poselství knihy. Ačkoliv jsem si vědoma toho, že je to hooodně hooodně zjednodušené.
Na autorovi samotném se mi líbí, že si umí udělat legraci sám ze sebe a často svůj jídelníček označuje jako "králičí stravu". Vtipné - obzvlášť, když to tak přišlo i mě samotné :D Ale další plus je, že vás nikdo nenutí k tomu, abyste ihned museli mít pocit, že musíte přejít na celo raw stavu - vše jíst v čerstvém stavu, zapomenout na vaření, nedej bůh na pečení,... Řekněme si totiž upřímně - tohle není cesta, kterou bych se chtěla dát. Obzvlášť když vás v tomto nepodporuje celá rodina.

Věřím tomu, že kniha Oprawme se, má leccos co předat, ale bohužel mi mnohdy přišla přehraná. Strava může velkou měrou ovlivnit celkový stav organismu i psychiky, ale vyléčit rakovinu? Správnou skladbou jídelníčku snad předejít vzniku rakovinného bujení - to ano, ale vyléčit už započatou nemoc? Kdyby to tak bylo, nebyla by už každá nemoc předem odsouzena k zániku?
Asi jsem dost názorně poukázala na to, že skalní příznivec nebudu, ale podívejme se i tak na knihu blíže.

V několika kapitolách se zde můžete dozvědět, jak si složit jídelníček, ale hlavně proč si ho poskládat právě tím způsobem. Stanislav Skřička zároveň poukazuje na to, že všichni nemusí hned a okamžitě začít jíst čistě raw, ale zařadit jen několik enzymatických chodů (skvělé řešení).
Jak správně pít, jak si připravit čerstvou zeleninovou nebo ovocnou šťávu, jak si předpřipravit o "oživit" semínka, co má která pochutina v sobě obsaženého a jak to vše využít ke svému dobru. projdeme se skutečně krok za krokem po celé velké alchymii živé stravy a rovněž se na konci knihy můžeme nechat inspirovat konkrétními jídelníčky.

I když jsem vám tedy v průběhu recenze ukázala, že ne se vším souhlasím, můžu říct, že několik prvků z knihy jsem už nyní zařadila do našeho jídelníčku (jako třeba pít před jídlem, voda s citronem po ránu, několik svačinek z čerstvé stravy). Nemusíme se přeci každou knihou nechat hned ztrhnout a ihned překopat svůj dosavadní život. Ale i malé krůčky vpřed se počítají.

Aspekt, který se mi v knížce ale skutečně nelíbil, jsou ilustrace. Bohužel mi přišly hodně podobné rodokapsům a vzhledem k tomu, že mě tenhle trend úplně minul, nemůžu říct nic víc než - ne-e.

Závěrem: Kniha Oprawme se shrnuje dosavadní poznatky o živé stravě samotného autora. Můžete se jí nechat v lecčems inspirovat, zařadit enzymatické chody nebo se naučit skutečně využít čerstvou stravu pro své zdraví. Ale skrz tuto knížku se můžete ponořit i do skutečné přerody svého životního stylu - několik závěrečných stran je totiž věnováno autentickým výpovědím lidí, kteří se začali touto stravou blíže zabývat a "léčit".
Rozhodně vám kniha může leccos dát, a tak nemůžu než doporučit, ale nechat si přes to prostor pro svojí svobodnou volbu a názor.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku eshopu Megaknihy.cz

Životopisné knihy o velkých ženách historie

29. listopadu 2017 v 11:50 | Bichlička |  RECENZE KNIH
Je podzim - možná posledních pár dní, kdy si houvědomujeme, protože pak už začne ten velký shon - cukroví, úklid, ale hlavně rodina, dárečky a rozzářená očka pod stromkem. Ale teď jsou ještě poslední dny, kdy si můžeme říct - je podzim a na podzim, když se setmí, je ten nejlepší čas, vytáhnout knihu a číst, číst a číst. A proč ne třeba knížky, které jsou zároveň o skutečných postavách. O ženách, které žily před staletími, ale stále oslovují sta tisíce lidí na Zemi.
A tak jsem vybrala tři knížky, které jsem v poslední době četla a chtěla bych vám je doporučit.
Pojďme na ně:

1. Jana z Arku - Proměněný život

Nakladatelství Práh vydalo knihu o mé oblíbené postavě z dějin (i když mě je stále bližší pojmenování Johanka a nikoliv Jana). Kniha shrnuje dosavadní poznatky o životě velké vizionářky a bojovnice francouzských dějin. Můžu směle prohlásit, že tady se toho dozvíte nejvíce - nejvíce faktů, zamyšlení, ale i porovnání, co by, kdyby. Knížka je obsáhlým vyprávěním o podstatě významu Johanky z Arku pro vývoj stoleté války. Zároveň vám ji podá v teologickém rozměru a vy si najednou uvědomíte, jak všedně jste jí doposud brali, ačkoliv to, co udělala rozhodně nebylo běžnou záležitostí.
Díky této knize jsem si poopravila náhled na tuto hrdinku a smekám před ní ještě více, než dosavad (a to je co říct).
Knihu Jana z Arku - Proměněný život určitě doporučuji hloubavějším povahám, kteří se nebojí těžšího textu i nebeletristického podání. Stojí za to - a pozor, i pro muže!


2. Marie Stuartovna

Touto knihou se dostáváme nejen do historie spolu s hlavní postavou, ale zároveň i do historie vydavatelské - není to totiž žádná knižní novinka a hledat jí můžete spíše po anticích, ale vyplatí se to.
Postava Marie Stuartovny pro mě byla vždy trochu zamlžená její slavnější sestřenkou, Alžbětou I. A právě tento román z pera Stefana Zweiga mi pomohl poodhrnout oponu nevědění. Marie Stuartovna měla i přes svůj tragický konec velmi naplněný život. Její biografie vám odhalí soukromí této velké ženy, vladařské postavení i lehký náznak psychologického rozboru. Nejedná se opět o beletristické dílo (ačkoliv naproti Janě z Arku je značně odlehčenější a mnohem méně odborná).
Určitě knihu doporučuji především zájemcům o anglickou historii, o období Tudorovců a pro rozšíření obzorů.

3. Kateřina Aragonská: Pravá královna

První díl zamýšlené série o šesti královnách Jindřicha VIII. Kateřina Aragonská byla španělskou princeznou a první ženou věhlasného Tudorovce. To její osud odstartoval vznik anglikánské církve, odtržení Anglie od "Říma" a Jindřichův hon za dalšími ženami a syny.
Z celého výběru knih je tato jediná formou klasického románu, a tak obsahuje přímé řeči, rozhovory, myšlenky hlavních postav i spekulace. Kniha se zaměřuje skutečně jen na postavu Kateřiny Aragonské, a tak může navnadit i na žhavou novinku (a druhý díl ze série) - Annu Boleynovou.
Určitě doporučuji všem, aby s touto sérií začali. Jindřich VIII. je velice kontroverzní postava anglických dějin, která je často reprodukována a odkazována, a tak není od věci se seznámit beletristickou formou s jeho ženami a s ním samotným. Sérii vydává Nakladatelství BB art.


Kam dál