Baletky, Degas, zločin a všechny Dívky z Montmartru

29. června 2017 v 9:50 | BICHLIČKA |  RECENZE KNIH
rok vydání: 2014
vydal: Práh

Anotace: Srdceryvný román odehrávající se během zlaté éry v Paříži, inspirovaný jedním tehdejším obecně známým soudním procesem a skutečným příběhem dívky, jež Edgaru Degasovi stála modelem.
Paříž roku 1878. Sestrám van Goethemovým obrátí náhlá smrt otce život vzhůru nohama. Bez jeho stálého příjmu jsou odkázané jen na skrovný obnos, který si jejich matka vydělá v prádelně. Ta ho však z větší části utopí v absintu, a tak zdá se, že vystěhování z podnájmu je nemine. Pracovních příležitostí je pomálu, a proto je čtrnáctiletá Marie poslána do pařížské opery. Vrhne se do světa baletu a zanedlouho se stává modelem v ateliéru Edgara Degase, který její podobu navždy zvěční v sošce Malé čtrnáctileté tanečnice. Román Dívky z Montmartru je příběhem pozoruhodných sester, které se řízením osudu stanou téměř bezbrannými vůči temným svodům "civilizované společnosti".


Prostředí kulturní Paříže, malíři a divadlo mě vždycky lákaly - a když se vše spojí v jednom románu, pak se můj sen dá proměnit v osahatelnou skutečnost.
Kniha Dívky z Montmartru vypráví příběh tří sester - Antoinette, Marie a Charlotte, které se po smrti otce a alkoholových eskapádách své matky musí postavit na vlastní nohy a postarat se o přežití. Nejstarší Antoinette je rázná a prostořeká, a tak se dlouho v pozici baletky neudrží. To Marie se svou přičinlivou a tvárnou povahou lépe hodí do sboru malých "krysiček" (v podstatě baletek, které hrají křoví v pozadí velkých div). Problém vyvstane, když se Antoinette zamiluje a aby toho nebylo málo zamiluje se (jak jinak) do pěkného lumpa... Ani příjmy z baletních vystoupení, stání modelem pro velkého malíře Degase nestačí, a tak se Antoinette nechává pohltit i jinými způsoby výdělku. Jo, nebyla to lehká doba.

Dost už o ději, pojďme se podívat na formu :-) Příběh je střídavě vyprávěn ze dvou pohledů - na jedné straně sledujeme dění pohledem Antoinette, která se seznamuje s Emilem, zabředává hlouběji a hlouběji do svého "sociálně" závislého stavu a odcizuje se sestrám. A pak je tu pohled obětavé Marie, která vyvažuje drsné prostředí krčem, divadelních kůlniček a nevěstinců. Marie totiž stále doufá v lepší život a chce se k němu vypracovat vlastní silou a pílí. V jejím příběhu se tak můžeme setkat i s malířek baletek a divadelního světa - s Edgarem Degasem. Ten si Marii zvolí jako svou modelku a přenese nás tak do světa barev, terpentýnu a umění. A nesmím zapomenout ani na divadlo a nově uváděnou hru - Zabiják od Emile Zoly, protože celý její děj hraje důležitou roly v utváření povahy mladičké Marie.

Interní vyprávění dvou sester je pak volně prokládáno novinovými články z Figara a je jen na čtenáři, zda je bude brát jako dobové relikvie. Pravdou totiž zůstává, že autorka vzala skutečný tehdejší proces otřásající Paříží a mistrně ho zkombinovala s osudem malých žen na okraji pařížské společnosti.


Spojením těchto aspektů pak vytvořila mistrný sociálně-umělecký portrét tehdejší francouzské metropole a dokázala sugestivně vylíčit nesmrtelnou sílu lásky, naivity a krutosti. Knížka Dívky z Montmartru mě velice oslovila a přes poklidnější počátky dokázala vygradovat ve strhující závěr.
Tuhle knížku si rozhodně přečtětě pokud milujete Paříž, umění, skutečné příběhy anebo prostě jen dobré čtení.
Protože tahle knížka za to stojí. A protože tahle knížka je skvost, který jsem našla v Levných knihách :-)

Děkuji Nakladatelství Práh za její vydání :-)
A co vy? Pustíte se do ní?
 

Naše Elba - dojmy z cest

27. června 2017 v 15:54 | BICHLIČKA |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Ahoj,
hlásím se opět z Čech a ačkoliv jsem si vědomá, že tento článek nebude o knihách, tak se přeci jen chci podělit o pár dojmů a pojmů z naší cesty po Elbě (a na Elbu).

Prázdniny začínají a my už máme dovolenou za sebou. Ale pokud se někdy budete rozhodovat kam za odpočinkem - pak zvolte Elbu. Nejsou tu moře fotekchtivých turistů, nepotkáte Japonce na každém kroku a i když to je někdy k vzteku - na pláži se nepovalují dvousetkilové Němky, ale povětšinou jen štíhlé Italky a pár vypasených Češek (ano, třeba já :D ). Elba je ostrůvek kousek od pevninské Itálie, najdete jí kousek jižně od Pisy a asi každému se při vyslovení jejího jména vybaví nejznámější nedobrovolný obyvatel - Napoleon Bonaparte.

"Napík" pobýval na ostrově skoro 10 měsícu od května 1814 do března 1815 a pak se tolik přesytil poklidné atmosféry, že opět prchnul. Ano, přátelé, přiznám se, že kdybych tu měla být deset měsíců, tak zdrhnu také. Týdenní dovolená mi tu plně stačila, protože ostrůvek je skutečně malý, hornatý (promiň, autíčko naše, že jsme tě tak trápili), tropický a na památky skoupí. I tak ale - pokud hledáte vyloženě aktivní relax, nešlápnete vedle.

A teď pár útržkovitých dojmů:
  • doprava - Italové jsou známí svým temperamentem a ten se odráží i ve způsobu, jakým řídí auta. Předepsanou rychlost tu většinou dodržují jen turisté, blinkry se používají velmi sporadicky a předjíždění v serpentinách je na denním pořádku. Skoro to někdy vypadá, že si Elbané neváží života, když vás bez blinkru, s použitím klaksonu, začne v ostré zatáčce předjíždět dodávka, protože jí přijde, že třicítka je tu vážně jen na parádu. Takže v autě jen se zatajeným dechem a horoucí modlitbou, za to ale kamkoliv si zamanete :-)
  • cesty - zůstaneme chvilku ještě u aut. Silnice na Elbě jsou krkolomné, chvílemi šplháte na jedničku po prašné kamenité kozí cestičce a pak uděláte obrat přes vrchol a málem upražíte brzdy a utočítě volant. Takže hned beru zpět, že na Elbě nezažijete adrenalinové zážitky. Jízda vlastním autem tu má své výhody, ale i nesporná nebezpečí (obzvlášť když si na mapě najdete krásnou opuštěnou plážičku a zjistíte, že cesta k ní je vážně jak stezička pro pasáčky ovcí)
  • třídíme odpad - z tohohle faktu jsem byla velmi příjemně překvapená. Koše na třízený odpad tu byly všude - na pláži, před restauracemi, u obchodů, u obytných domů. A hlavně - Italové tu skutečně třídí. Kolikrát jsem je viděla stát u kontejnerů s jednou taškou odpadků, jak poctivě berou každý kus novin do ruky a roztřizují. Ale jen malá věcná - barvy kontejnerů tu mají trochu pomotané - takže SKLO zelená (sedí), PAPÍR žlutá (pozor, pozor), PLAST modrá (pozor, pozor), KOMUNÁL šedivá a ORGANICO hnědá (sedí).
  • italština a angličtina - ach ty jazykové bariéry. Když jsme byli v Římě, nebyl problém se téměř kdekoliv domluvit anglicky - jinak je tomu však na Elbě. Ačkoliv tu turisti nejsou ničím zvláštním, italština tu prostě frčí.
Ukázka dialogu v restauraci:
JÁ - Buon giorno, do you speak English?
ČÍŠNICE - No, no - Italiano.
JÁ - Aha, tak my si dáme pizzu quatro formaggi.
ČÍŠNICE - vychrlí změt italských slov, ve kterých postřehnu jen slůvka formaggi (sýr) a si (ano)
JÁ - Si, tak tu si dám.

Ponaučení? Když se mnou Ital nemluví anglicky, mluvím na něj česky a v průměru jedno z dvaceti slov proložím italštinou (tzn. slůvka jako si, no, perfavore, conto,....) :D :D :D

A teď už snad jen pár fotek, ale předem říkám - nejsem fotograficky moc zdatná a foťák jsem většinou nechávala doma (takže foceno mobilem, já barbar).
A samozřejmě vás neochudím ani o video:










Minirecenze: klasické knihy posledních měsíců

23. května 2017 v 12:11 | Bichlička |  RECENZE KNIH
Zjišťuji, že čtu spoustu knih, ale píšu méně recenzí. Tenhle stav mi více než vyhovuje, ale přeci jen mám někdy potřebu (jako třeba teď) napsat alespoň v pár větách o pocitech a dojmech, které ve mě některé knihy zanechaly.

A proto vzniká tento článek - spontánně, bez předlohy a zcela asociaticně :-)

Lomikare, Lomikare, hyn sa hukáááže! Taky vám to něco říká? Psohlavci byli další knížkou, kterou jsem od Jiráska četla a další knížkou, která mě chytla za srdce. Odehrává se na Domažlicku a pojednává o hrdém národu Chodů, který se nechtěl nechat podvolit mocnostmi. Jenže jako v dnešní době - ono to bouření moc nepomáhá. I přes složitější nářeční jazyk to bylo čtení, které je stále aktuální, citlivě a hlavně autenticky podané. Navíc jsem odhodlaná jet k Domažlicím a podívat je do Oujezda a okolních vesniček a nasát tu vůni revolty a nezlomnosti.


Přečetla jsem největší knižní rest svého života - od základní školy stále odsouvané Růže pro Algernon. Tak trochu sci-fi s reálným podkladem, kde vám většina bude připadat úplně běžná až na operativní zákrok, který provedou mladému dementnímu chlapci. Všechno prožíváte spolu s Charliem, protože všechno je psáno formou deníkových záznamů - a povím vám, že začátky jsou krušné. Charlie je od narození pomalejší, možná i opovrhovaný, ale rozhodně ne bezcitný. Jeho příběh dojímá i děsí a spojení osudů operovaného muže a operované myšky (Algernon) povznáší celý děj o příčku výš. Chudák malá Algernon.... a od této doby až navždy - 17. září je pro mě dnem, kdy si budu dávat do vázy jedině růže. Knížka, u které nejde neplakat.

Sílu imaginárního přátelství jsem našla v knize Tři kamarádi. To že Remarque není žádný břídil a že umí psát chytlavě a nenásilně, jsem věděla už dávno. Navíc jsou Tři kamarádi snad jeho nejopěvovanější knihou. Vypráví o osudech tří bývalých vojáků, kteří se po prožitých strastech první světové války, semknou natolik, že jsou si zároveň rodiči, bratry i nerozlučnými přáteli. Autor tu velmi sugestivně popsal dobu, kdy si nikdo nebyl jistý penězi a zaměstnáním, vykreslil drobné postavy na okraji společnosti a snažil se čtenáři nastínit, že uživit se byl skutečný poválečný boj. Ba co víc - co když se chtěl člověk nejen uživit, ale také žít a dokonce milovat.


Viktoriánská doba plná temných zakoutí duše, vztahovými zvraty a mlžným oparem nejen nad blaty. Tuhle náladu mi krásné evokovala knížka Daleko od hlučícího davu. Hlavní hrdina Gabriel Oak se zamiluje do svéhlavé Batsheby, která nezná hlubší cit, a tak odmítá mužské dvoření. Na jejím příkladě se pak snaží autor ilustrovat jak zhoubný je vztah založený na vášni (jako ehmmm....) a že jen stálý a trvalejší cit může přerůst ve štěstí. V dnešní době to zní hodně nadneseně, ale věřte mi - tohle byla kniha, od které jsem se nemohla odpoutat. Ve chvíli, kdy přetrpíte třístránkové popisy stodol a intelektů epizodních postav se doberete k ději, který jsem se ani dvacet stránek před koncem neodvažovala domýšlet. Zaručeně doporučuji!!!! A teď se konečně můžu podívat i na film (a je mi už předem jasné, že mě zklame :D )


Tak to byly ony - moje klasiky, které jsem za poslední dobu přečetla a zamilovala si je. Protože nejen novodobá literatura má co nabídnout :-)
 


Rodinní rádci z knižního světa

20. května 2017 v 13:09 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Jsem maminka, manželka a strážkyně rodinného tepla. Ráda peču, vařím, zavařuju, vyrábím, recykluju a prožívám všední dny nevšedním stylem. Ale zároveň jsem i žena jako každá jiná, a tak si i ráda zarelaxuju, vypěstuju a sem tam i napatlám na obličej (jakože kosmetika, chápejte :D ).
A také vím, že jsou maminky a jiné strážkyně, které tápou nebo chtějí najít směr - a k tomu jsem já našla ty nejlepší průvodce. Tyto tři knížky, které vám chci přesdstavit, jsem povznesla na naše malé rodinné bible (a vůbec to není rouhání :-) ) a přišlo mi fér se o ně s vámi podělit. Věřím, že vám každá z nich může dát kus moudrosti, poučení anebo jiný náhled na prožití rodinné harmonie.
Fanfáry pějte: jsou tu!!!!


1. Rytmus rodiny
podtitul: Objevte pocit zázraku v rytmu ročních období
autor: Amanda Blake Soule, Stephen Soule
vydal: Anag, 2015
odkaz na obchod: ZDE

Tahle knížka je skvělý průvodce napříč celým rokem. Je velmi přehledně členěná na jednotlivé měsíce, kdy na začátku každé kapitoly můžete číst niterné zamyšlení ze strany tatínka a následně i ze strany maminky (oba jsou autoři této super knížky). Tyto krátké fejetony jsou mnohdy plné něhy, ale i humoru. Ukazují, jak zvládat situace s nadhledem a jak se nezatěžovat něčím, co za to nestojí (a to je důležité pro každého utahaného rodiče).
Hned po úvodním slově se pak můžete doslova propracovat (nebo také projíst, probavit, prolelkovat, protvořit,... a spoustu dalších ekvivalentů) celým měsícem. Autoři a rodiče v jednom vám totiž ukáží, co všechno můžete se svými dětmi, ale i samostatně dělat v daném měsící - jak využít zdroje, které jsou pro dané období typické, jak si udělat cestovní brašničky, jak sbírat kamínky a tvořit nich, jak si upéct muffiny ze sezoních bobulí, jak udělat salsu, jak vyrobit krmítko pro ptáčky,......
Nápadů je tu tolik a tolik a hlavně (!!!!!) jsou to aktivity, které stmelí rodinu a udělají z vás jeden celek.
Publikace je tištěná na kvalitním voskovaném papíře, je v ní spousta obrázků a těch nápadů ani nemluvě. Dokonalost!!!


2. Léčba zemí
podtitul: Průvodce výchovou zdravých dětí v nezdravém světě
Autor: Maya Shetreat-Klein, M.D.
vydal: Práh, 2016
odkaz na obchod ZDE

Můj nedávný objev! V dnešní době už je pomalu umění vybrat si tu správnou a hlavně zdravou potravinu. Všechno má své háčky, všechno se dá zkazit a jediné, co člověku zbývá, je číst etikety, hledat země původu a stejně z toho z polovic nebýt moc moudří. Knížka, Léčba zemí, je dílem dětské neuroložky a tudíž člověka erudovaného mluvit o zdraví a rizicích, které mohou mít potraviny na naše tělo a mysl. Kniha mě zaujala hlavně svou čtivostí - i přes to, že je psána zdravotnicí, je velice dobře pochopitelná. Autorka nás postupně seznamuje s největšími "strašáky" v potravinovém řetězci a alergiemi, které mohou vyvolávat. Ale nestaví se striktně za nějaký trend - naopak nám ukazuje na konkrétních příkladech, jak se zdravá potravina díky potravinářskému průmyslu a špatnému zemědělství mohla stát poživatinou téměř toxickou.
Kolikrát totiž není vinou samotného mléka, že v člověku vyvolá alergii na laktozu. Ale to všechno vám lépe vysvětlí autorka.

Tuto knížku bych doporučila nejen rodičům s malými dětmi, ale i lidem, kterým není lhostejné, co jedí. V závěrečných kapitolách se zároveň můžete nechat inspirovat několika recepty, které stojí za pozornost. I přes absenci obrázků se podle mě jedná o jednu z nejlepších knížek ve svém oboru a pro nás se stala nezbytností. Nenechte si jí ujít.

"... Rozhodnout se, že to či ono nebudeme jíst, může člověk pouze v době dostatku. Vyřazení celých skupin potravin ze stravy není dlouhodobě udržitelné. Já proto namísto tohoto redukcionistického přístupu navrhuji pečlivou volbu zdrojů, náležitou přípravu jednotlivých potravin a umírněnou konzumaci."
(s. 163)
A pod tohle se klidně můžu podepsat :-)


3. Bylinky pro děti a maminky
podtitul: Praktické použití rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy
autor: Magdaléna Staňková-Kröhnová
vydal: Grada, 2009
odkaz na obchod: ZDE

Jestli je nějaké knížka, která mě dokázala skutečně ovlivnit, pak je to tato. Pořídila jsem si jí ve chvíli, kdy se mi narodila Johanka (tj. rok 2012) a od té doby jsem jí přečetla, používala a žila s ní každý měsíc. Podobně jako Rytmus rodiny je řazená podle ročního období. Tentokrát nikoliv po samotných měsících, ale po celcích - Jaro, Léto, Podzim a Zima. Na každé období jsou zde příklady bylinek, ale i jiných plodů (jako třeba maliník, jahodník, jablka, ořechy, semínka slunečnice, lnu,...), které v tu dobu dozrávají a jak se s nimi dá dále pracovat.

Líbí se mi přehlednost, řazení do odstavců a podkapitol, které vás přesně odkáže - co která rostlina obsahuje, jak se dá využít k léčebným účelům a jak v kuchyni, zda je rostlina vhodná pro těhotné nebo kojící maminky a zda je vhodná pro děti. Zároveň obsahuje každá kapitolka i způsob využití a rady, jak zapojit děti do sběru a využívání bylinky (konkrétní případ - kapitola o Růži šípkové nezapomíná na malé parádnice a radí k navlékání šípkových korálků, kapitola o Máku setém obsahuje i nápad na využití prázdných makovic anebo v kapitole o Bazalce pravé apeluje autorka na vytvoření okenní zahrádky pro malé zahradníky).
Knížka je v pevném přebalu (jako jediná z výběru), je plná krásných fotografií a úžasných nápadů. Dá se navíc použít jako malá rodinná přírodní lékarnička :-)


Tak tohle byly tři knížky, které doporučuji všem rodičům, prarodičům, ale i ostatním zájemcům, kterým je blízký život v souladu s přírodou a pěstování krásných mezilidských vztahů. Já osobně si bez těchto knih už svojí knihovnu ani neumím představit a střežím si je jako oko v hlavě!
A co vy? Máte také své rodinné rádce a poklady? Zaujaly vás některé z mých favoritů?
Určitě mi napište i svoje tipy, budu za ně moc moc ráda.

A zase někdy příště,
Veronika Bichlička

Dětská recenze: Jezevec Chrujda našel velkou lásečku

12. května 2017 v 14:20
autor: Petr Stančík
rok vydání: 2016
vydal: Meander

Oficiální anotace: Oblíbený dětský hrdina jezevec Chrujda z lesa Habřince, zvídavý a kamarádský stavitel podzemních chodeb a nor, se ve svém novém příběhu osudově zamiluje. A to do krásné lasičky Aničky, jenomže není sám, kdo by Aničku rád získal, a tak musí Chrujda o svou lásku bojovat s protřelým tchořem Smradolfem. Naši hebce srstnatí hrdinové se ocitnou v tajemné jeskyni plné nebezpečných tvorů, kteří usilují o jejich život. Odvážný Chrujda nad svým sokem zvítězí ne silou, ale statečností a vynalézavostí - a tím Aničku konečně přesvědčí, že on je ten pravý.
Vtipné ilustrace nejrůznějších tvorů v lese i na louce jsou od vynikající výtvarnice Lucie Dvořákové.


Maminčina recenze:

Jezevec Chrujda je domácký jezevec žijící ve své noře v lese Habřinci a do jisté doby ho zajímá jen jeho živobytí a pohodlí. Ale pak do jeho život vstoupí láska - nebo vlastně Lasička Lásečka :-) Jeho sokem není nikdo jiný než frajer tchoř Smradolf (lepší jméno nemohl autor ani zvolit, ikonické po všech stranách), který se ve své podstatě nakonec projeví jako pořádný zbabělec.
Tato útlá knížečka dokázala pojmout hned několik dětských plusů - sympatický hlavní hrdina, nafoukaný antihrdina, zvířátka, krásné ilustrace, netradiční tiskový font a záchrana "světa" pomocí koblihy.
Já jako matka jsem na ní oceňovala ještě spád a pochopitelný jazyk. Na straně druhé pro mě pozitivně nevyšly postavy cucírů - hororovější prvky děti spíš lekaly, a tak bych možná lehce zjemnila (vysávání krve je přeci jen silný dojem, který nakonec v dětech zanechá negativní vzpomínku, navzdory závěrečnému kladnému obratu).
Knížku o Jezevci Chrujdovi bych mohla klidně doporučit (starším) dětem a jejich (klidně mladším :D ) rodičům jako milou jednohubku na jedno posezení. Ilustrační stránka věci je velmi vyvedená a netradiční styl písma ho jen doplňuje.


Johančina (a Bětčina) recenze :

Pokud Vám video nejde spustit, podívejte se na něj ZDE

Za knížku moc děkujeme nakladatelství MEANDER




Barevný duben - knihy, filmy, akce

10. května 2017 v 14:49 | Bichlička |  KNIŽNÍ MĚSÍC

1. V hledáčku

Každý měsíc má své krásné novinky a ty knižní patří mezi mé oblíbené.
Prvně chci zmínit pár historických románů, které mě zaujaly. Jak Šlechtična, tak Spiklenci z lásky jsou situovány do doby renesanční. Ale Vůně jasmínu se z evropského kontinentu přesouvá částěčně i do Asie :-) Že by přidaná hodnota?

Knihy plné životních osudů jsem shromáždila do další koláže. Život na rozhraní věků je autobiografický román samotné autorky Ludmily Vaňkové (mojí oblíbenkyně, jen tak mimochodem :-) ), Dědečkův deník vypráví o neskutečném osudu muže, který prošel oběma velkými válkami, zajetím i beznadějí a přes to přežil. A Celý život je vlastně knihou, o které nevím co si myslet - nese životní osudy muže v alpské krajině, je plná skromnosti a moudrosti, která nás donutí zpomalit..... tak si sami udělejte obrázek :-)

Snad nevyčerpatelným tématem je druhá světová válka. Mnoho románů z ní čerpá a mnoho čtenářů stále baví. Jákobovy barvy se lehce tématu vymykají svou rozsáhlostí, ale víte jak to mám - já a anotace :D


2. Komu se nelení

Jako své životní motto bych si mohla dát vytetovat: Nejen knihou živ jest člověk. Když si delší dobu jen a jen čtu, začínám cítit takové zvláštní jednostranné vyčerpání a musím změnit aktivitu. Proto jsem se rozhodla zaměřit se i na filmy a dala si závazek - alespoň jeden film týdně a jednu návštěvu kina měsíčně :-) Ale o tom nejlepším až v další kapitole.
  • Zahrada Čech - já a zahrada jsme velcí kamarádi. Mám ráda to spojení se zemí, pocit, že si sama dokážu soběstačně zajistit nějakou domácí pochutinu, zadostiučinění, že dávám dětem skutečné "bio" a slast z toho, že ne všechno pod mou rukou zahyne (protože palmy u nás doma by mohly vyprávět :D ). Takže velké trhy konající se každoročně v Litoměřicich nejsou vůbec k zahození.
  • s tím jsou spojené i začátky farmářských trhů u nás v Žatci - konečně!!!!! Miluji je a nevynechám ani jedinou příležitost (pokud tedy neumírám na moribundus :D ). Takže pokud hledáte první odrazový můstek k opuštění konzumního stravování, zkuste farmářky :-)
  • vítězství!!!!! Nestává se mi často, že bych vyhrávala velké ceny, ale tentokrát se na mě štěstí smálo plnou hubajznou - vyhrála jsem knihovnu! A ano, jedná se o knihovnu z FAVI.CZ Takže se v příštím měsící snad můžete těšit na zabydlování nové knihovničky :-)
  • ráda bych vám ukázala i další háčkovanou záležitost, ale chci být poctivá a vzhledem k tomu, že jsem vše dokončila až v květnu, nechám si to na další měsíc :-)

3. Doporučujeme

  1. FILM - ano, začala jsem se víc dívat na filmy a nezáleží, zda jsou to žhavé novinky, nebo starší kousky. V dubnu jsem tak objevila hned dva velmi povedené filmy:
  • Paní Bovaryová - na filmovou adaptaci klasického románu od Gustava Flauberta mě nalákala youtuberská "kolegyně" Foxí a vzhledem k mému kladnému vztahu ke klasice jsem hned začala pátrat. S trochu zjednodušenou hlavní zápletkou se podle mě stále jedná o velmi povedený kousek a musím říct, že hlavní představitelka Ema je ztvárnila natolik věrohodně, že jsem kolikrát měla pocit, že bych jí jednu plácla :D
  • Dánská dívka - objev měsíce!!! Velmi citlivé nekonvenční téma. Více jsem o tomto tématu mluvila ve videu Měsíční nej - mrkněte ne něj ZDE
  1. Nejlepší kniha - zase více ve videu o Měsíčních nej, ale můžu prozradit, že Joanne Harris opět zabodovala :)

  1. přečetla jsem pěkné knihy - video ZDE a pořídila si ještě hezčí :D - video TU
I přes všechny tyhle příjemné novinky, ale musím říct, že byl duben díky svému nevyzpytatelnému počasí lehce stereotypní měsíc. A tak se ohromně těším až se odreaguji a zcela finančně zruinuji na Světě knihy a následně v antikvariátech :D :D
Protože trocha změny je vždy vítaná a já se už moc těším - na nové přírůstky, nová potkání a nové lidi. Jsem ráda za vás všechny a těším se tak, jak by se člověk měl těšit do nových dní, protože nikdy nevíte, co vám přinesou.

Zase příště, přátelé...

Dětská recenze: Karel IV. v kouzelném kukátku

8. května 2017 v 12:47 |  DĚTSKÉ RECENZE

vydal: Slovart
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Šašek Vašek je veselá kopa. Cestuje světem sem a zase tam. Tentokrát zavítal na stránky bohatě ilustrované knížky, v níž malé čtenáře seznámí se svým dobrým známým - římským císařem a českým králem Karlem IV. Lucemburským. Jak to dokáže? Ve svém cestovním pytli šašek ukrývá lecjaké poklady. Třeba kouzelné kukátko, kterým se umí dívat do minulosti! Jeho prostřednictvím čtenář nahlédne až do 14. století. Na dvaceti dvoustranách pozná Karlův život od narození po smrt. Uvidí, jaké měl dětství, jak byl vychováván, jak se stal panovníkem, jak vlastně vypadal, jakou měl rodinu, jací byli jeho přátelé a nepřátelé, jak prožíval všední den i slavnostní okamžiky, jaké měl radosti a jaké strasti… Šašek čtenáři celou dobu dělá věrného společníka a průvodce. Komentuje obrázky v kukátku, vypráví o Karlově životě a má v zásobě řadu zábavných a interaktivních úkolů - když Karel utrží zranění v bitvě, ocení, že mu ho někdo pofouká; na bohatě prostřeném stole je třeba najít potraviny, které král ve své době jíst nemohl… Knížka Karel IV. v kouzelném kukátku hravým způsobem přibližuje významnou osobnost českých i evropských dějin. Je určena pro děti předškolního věku a pro malé čtenáře prvního stupně základní školy.

Maminčina recenze:

Karel IV. zažil velké literární i televizní "žně" díky svému kulatému výročí. A tak se není čemu divit, že i v dětské literatuře se tato postava stala středobodem vzdělávacích snah. A musím říct, že v některých publikacích velmi povedeně.
Mezi ty nejkrásnější určitě můžeme počítat právě knížku Karel IV. v kouzelném kukátku. Celou knížkou nás provází rozverný šáša Váša, který odlehčuje životopisný text a udržuje dětskou pozornost stále napjatou. Knížka obsahuje několik ryze akčních úkolů typu - spoj, doplň, najdi,... ale zároveň i drobné pokusy, které drží malé neposedy ve střehu a dávají jim pocit důležitost (zafoukej, zaklepej, zatrub,...).
Velké plus je určitě kombinace stylů - na jedné straně prostý text a na druhé komiksové části (s těmi se člověk kolikrát i nasmál).
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že tahle knížka je prostě skvost - baví doslova celou rodinu, a tak nemůžu než chválit a chválit. Ilustrační stránka je perfektní, textu je tak akorát a didaktická stránka věci nepostradatelná. Určitě bych knížku doporučovala spíš malým školáčkům, ale s trochou rodičovské snahy jde zavést i předškoláčkům (5-6 let).

Johančina recenze:


Podívat se na ní můžete i přímo ZDE


Za recenzní výtisk moc děkujeme MARTINUS.CZ.
A i vy si můžete knížku objednat a kochat se jí - ZDE

Objevuji a inspiruji se: Literární cena Knižního klubu

24. dubna 2017 v 11:02 | Bichlička
Kdepak, nebojte se, nerozhodla jsem se psát knihy ani se snažit o získání prestižních cen (i když představa, jak přebírám pomyslné vavřínové věnce za mé hloupé plky, není vůbec špatná :D ). Jen jsem opět zabrouzdala k oceňovaným českým knihám a stejně jako jsem si udělala seznam knih s cenou Magnesie Litery (celý článek můžete vidět ZDE), rozhodla jsem se vám napsat i o další významné české ceně - Literární ceně Knižního klubu.

Toto ocenění se od roku 1995 uděluje začínajícím autorům a snaží se jim usnadnit vstup na literární scénu. Už jen tento fakt je sám o sobě bohulibý a určitě stojí za to se s oceněnými autory blíže seznámit. Vyčerpávající informace vám jistě poskytne oficiální stránka a mě přináleží vám ukázat jen pár mých favoritů :-)


Směle do toho:
  • 2004 - Václav Křístek: Cesta na poledne
Tato kniha slibuje netradiční pohled na našeho nejznámějšího rybníkáře, Jakuba Krčína z Jelčan. A vy, co mě již nějakou dobu znáte, tak víte, že historická literatura, to je moje parketa :-) Hodnocení této knihy mezi samotnými čtenáři je lehce rozpolcené (v podstatě má hodnocení od 5 hvězdiček až po 1 hvězdičku - viz profil knihy na čbdb.cz)
Ale každá kniha má své odpůrce i zastánce a není nic jednoduššího než si udělat vlastní úsudek (vždyť i současná kniha Únava materiálu je toho dokladem).
  • 2008 - Martin Sichinger: Cukrový klaun
Zde je to s hodnocením ještě zoufalejší, ale stejně mě netradiční námět láká - jižní Čechy, staré opuštěné grafitové šachty a velká tajemství, která se kolem nich odehrávala už od dob druhé světové války.
  • 2010 - David Jan Novotný - Sidra Noach
Vypadá to, že židovství je nevyčerpatelný zdroj - navíc když se spojí s prostředím pražského Josefova a povodní, které autor přirovnává k potopě světa - vznikne ojedinělý kousek. Autor byl za tuto knihu nominován na Magnesii Literu v kategorii Próza. Takže na tom přeci něco být musí :-)
  • 2011 - Taj-ťün Hejzlarová, Josef Hejzlar: Na řece
Anooo!!! Tuto knihu mám připravenou doma na poličce a troufám si tvrdit, že bude první zdolanou (snad....možná....asi....). Kniha je kronikou rodu odehrávající se v několika dobách - během nankingského masakru v letech 1937-1938 až po dobu moderní, řešící běžnější problémy identity a mezigeneračních neshod.
  • za zmínku určitě stojí i již přečtení vítězové - a to Jiří Šulc a jeho úžasná kniha Dva proti Říši (2007) a Hana Androniková se svým Zvukem slunečních hodin (2001) + knížka, kterou už mám zařazenou ve svém výběru knih z Magnesie Litery - Děvčátko, rozdělej ohníček (2005)

Oproti již výše zmiňované ceně Magnesii Liteře je samozřejmě ta "nevýhoda", že zde se jedná o literární prvotiny autorů - mnohdy se tak člověk setká se zajímavým příběhem, ale stále mu něco chybí. Ale to je prostě ona zatíženost prvními pokusy.
Tak či tak určitě stojí za to podporovat nové talenty, číst začínající autory a snažit se jim dodat elán, protože nikdy nevíme, v kom dřímá duch velkého spisovatele :-)

Co si o Literárních cenách Knižního klubu myslíte vy? Slyšeli jste o nich? A četli jste něco z oceňovaných děl?

Recenze: Kateřina Aragonská - Pravá královna

23. dubna 2017 v 14:48 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Alison Weir
vydal: BB/art
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: V prvním ze série zamýšlených románů o šesti tudorovských královnách představuje historička Alison Weirová Kateřinu Aragonskou.
Fantasticky živý portrét královny Kateřiny Aragonské, první ze šesti žen Jindřicha VIII., bourá mnohé mýty o této hrdé Španělce. Už ji nevykresluje jako jednoznačnou oběť dějinných zvratů. Na stránkách knihy ožívá charismatická, nezlomná, odvážná a milující žena, která na prahu stáří marně bojuje o lásku manžela, budoucnost své jediné dcery a tváří v tvář rodícímu se protestantismu i o jednotu univerzální církve a spojenectví mezi Anglií a Španělskem. Rozvod s králem by znamenal nejen to, že se její dcera stane královským levobočkem, ale i vychýlení jazýčku na vahách moci v neprospěch jejího rodného Španělska a papeže. Jindřich VIII. naopak nutně potřebuje syna a nástupce na trůnu, kterého mu ona ve svém věku už dát nemůže. Děsí jej pomyšlení, co by s Anglií stalo, kdyby zemřel bez mužského dědice - "války růží" mezi rody Lancasterů a Yorků, které zemi pustošily dlouhá desetiletí, ukončil teprve jeho otec Jindřich VII., jímž na anglický trůn nastoupila nová dynastie Tudorovců. Její moc však dosud není pevná. Rozhoří se znovu občanská válka? Jindřich dlouho váhá. Do jeho mocenských úvah se promítá i vášeň, jíž zahořel pro Annu Boleynovou, Kateřininu dvorní dámu, jejíž ambicí je stát se anglickou královnou a která horuje pro církevní reformu. Tak se královský rozvod a touha zajistit zemi nástupnictví stává spouštěčem anglické reformace, neboť papež, držený v šachu Španěly, Jindřichovi rozvod povolit nechce. Ani Kateřina Aragonská se nevzdává, ale na konci života sleduje velké zvraty anglické i evropské politiky už jen z ústraní svého domácího vězení - zapuzená královna. Její tragický příběh nikdy nepřestane fascinovat.

Co říci na začátek - snad to, že v tomto případě se stala anotace natolik vyčerpávající, že nemá smysl se dále pokoušet o shrnutí samotného děje.
A tak jen v jedné větě - ano, kniha se jménem Kateřina Aragonská se skutečně věnuje Kateřině Aragonské, španělské princezně a první manželce Jindřicha VIII.

Co o knize můžu říct - Alison Weir je uznávaná britská historička a spisovatelka a já měla stále špatný pocit z toho, že jsem od ní nic nečetla. Vím, že je její jméno často skloňováno mezi milovníky historických románů, a tak jsem se rozhodla pro svůj soukromí debut s touto autorkou. A neudělala jsem chybu.
Kniha Kateřina Aragonská je velmi obsáhlým životopisem této velké ženy. Snad nikdy jsem si nedokázala představit, jak prožívala svůj osud a snášela rány zasazené jí samotným manželem.
Nejpovedenější na celé knize byl pro mě fakt, že je vyprávěna v er formě, ale z pohledu samotné Kateřiny. Velmi se mi líbilo, že se autorka snažila udržet úzký profil knihy - nelíčila všechny historické a politické události své doby, nesnažila se pojmout všechny pletichy, vztahy a šarvátky - věnovala se čistě Kateřině a způsobu jakým se k ní dostávaly informace hýbající tehdejším světem.
Většina knih, které jsem dosud o Tudorovcích četla, se snažila postihnout právě ono dobové vření a pohled na osud královen zapadal do změti převratů a okolností. Tímto si myslím, že autorčin román vyniká originalitou a přináší i jistý psychologický vhled hlavní hrdinky.


Z dob mých školních let jsme se automaticky učili vyjmenovat všech šest králových manželek a základní strohá data o jejich životě (a případné smrti), ale nic z těchto kronikářských dat nedokáže člověku přiblížit dobu a cítění tehdejšího člověka tak, jako teto román. Už během čtení jsem věděla, že díky geniálně zvolenému stylu náhledu (tzn. autorka píše jen o tom, co viděla a věděla sama Kateřina) se těším na další díly. Už jen narážky na neinformovanost Kateřiny, na podivnou přítomnost Anny Boleynové a na různé milostné eskapády provázející Jindřichův život, mě donutily k tomu netrpělivě vyhlížet díl o Anně Boleynové (a ano, autorka už ho má napsaný :-) ). Ohromně se těším a jsem zvědavá, jak se na stejnou dobu budeme dívat tentokrát z pohledu Anny a jak nám předchozí události budou dávat jiný smysl.

Na závěr tedy - nemůžu říct nic víc, než že knihu z celého srdce doporučuji všem zájemcům o historické romány, o období Tudorovců i čtenářům specializujícím se na životopisné knihy.

Pokud i vás zaujala tato pozoruhodná kniha, objednat jí můžete ZDE.
Moc děkuji serveru Megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Kam dál