Objevuji a inspiruji se: Literární cena Knižního klubu

Pondělí v 11:02 | Bichlička
Kdepak, nebojte se, nerozhodla jsem se psát knihy ani se snažit o získání prestižních cen (i když představa, jak přebírám pomyslné vavřínové věnce za mé hloupé plky, není vůbec špatná :D ). Jen jsem opět zabrouzdala k oceňovaným českým knihám a stejně jako jsem si udělala seznam knih s cenou Magnesie Litery (celý článek můžete vidět ZDE), rozhodla jsem se vám napsat i o další významné české ceně - Literární ceně Knižního klubu.

Toto ocenění se od roku 1995 uděluje začínajícím autorům a snaží se jim usnadnit vstup na literární scénu. Už jen tento fakt je sám o sobě bohulibý a určitě stojí za to se s oceněnými autory blíže seznámit. Vyčerpávající informace vám jistě poskytne oficiální stránka a mě přináleží vám ukázat jen pár mých favoritů :-)


Směle do toho:
  • 2004 - Václav Křístek: Cesta na poledne
Tato kniha slibuje netradiční pohled na našeho nejznámějšího rybníkáře, Jakuba Krčína z Jelčan. A vy, co mě již nějakou dobu znáte, tak víte, že historická literatura, to je moje parketa :-) Hodnocení této knihy mezi samotnými čtenáři je lehce rozpolcené (v podstatě má hodnocení od 5 hvězdiček až po 1 hvězdičku - viz profil knihy na čbdb.cz)
Ale každá kniha má své odpůrce i zastánce a není nic jednoduššího než si udělat vlastní úsudek (vždyť i současná kniha Únava materiálu je toho dokladem).
  • 2008 - Martin Sichinger: Cukrový klaun
Zde je to s hodnocením ještě zoufalejší, ale stejně mě netradiční námět láká - jižní Čechy, staré opuštěné grafitové šachty a velká tajemství, která se kolem nich odehrávala už od dob druhé světové války.
  • 2010 - David Jan Novotný - Sidra Noach
Vypadá to, že židovství je nevyčerpatelný zdroj - navíc když se spojí s prostředím pražského Josefova a povodní, které autor přirovnává k potopě světa - vznikne ojedinělý kousek. Autor byl za tuto knihu nominován na Magnesii Literu v kategorii Próza. Takže na tom přeci něco být musí :-)
  • 2011 - Taj-ťün Hejzlarová, Josef Hejzlar: Na řece
Anooo!!! Tuto knihu mám připravenou doma na poličce a troufám si tvrdit, že bude první zdolanou (snad....možná....asi....). Kniha je kronikou rodu odehrávající se v několika dobách - během nankingského masakru v letech 1937-1938 až po dobu moderní, řešící běžnější problémy identity a mezigeneračních neshod.
  • za zmínku určitě stojí i již přečtení vítězové - a to Jiří Šulc a jeho úžasná kniha Dva proti Říši (2007) a Hana Androniková se svým Zvukem slunečních hodin (2001) + knížka, kterou už mám zařazenou ve svém výběru knih z Magnesie Litery - Děvčátko, rozdělej ohníček (2005)

Oproti již výše zmiňované ceně Magnesii Liteře je samozřejmě ta "nevýhoda", že zde se jedná o literární prvotiny autorů - mnohdy se tak člověk setká se zajímavým příběhem, ale stále mu něco chybí. Ale to je prostě ona zatíženost prvními pokusy.
Tak či tak určitě stojí za to podporovat nové talenty, číst začínající autory a snažit se jim dodat elán, protože nikdy nevíme, v kom dřímá duch velkého spisovatele :-)

Co si o Literárních cenách Knižního klubu myslíte vy? Slyšeli jste o nich? A četli jste něco z oceňovaných děl?
 

Recenze: Kateřina Aragonská - Pravá královna

Neděle v 14:48 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Alison Weir
vydal: BB/art
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: V prvním ze série zamýšlených románů o šesti tudorovských královnách představuje historička Alison Weirová Kateřinu Aragonskou.
Fantasticky živý portrét královny Kateřiny Aragonské, první ze šesti žen Jindřicha VIII., bourá mnohé mýty o této hrdé Španělce. Už ji nevykresluje jako jednoznačnou oběť dějinných zvratů. Na stránkách knihy ožívá charismatická, nezlomná, odvážná a milující žena, která na prahu stáří marně bojuje o lásku manžela, budoucnost své jediné dcery a tváří v tvář rodícímu se protestantismu i o jednotu univerzální církve a spojenectví mezi Anglií a Španělskem. Rozvod s králem by znamenal nejen to, že se její dcera stane královským levobočkem, ale i vychýlení jazýčku na vahách moci v neprospěch jejího rodného Španělska a papeže. Jindřich VIII. naopak nutně potřebuje syna a nástupce na trůnu, kterého mu ona ve svém věku už dát nemůže. Děsí jej pomyšlení, co by s Anglií stalo, kdyby zemřel bez mužského dědice - "války růží" mezi rody Lancasterů a Yorků, které zemi pustošily dlouhá desetiletí, ukončil teprve jeho otec Jindřich VII., jímž na anglický trůn nastoupila nová dynastie Tudorovců. Její moc však dosud není pevná. Rozhoří se znovu občanská válka? Jindřich dlouho váhá. Do jeho mocenských úvah se promítá i vášeň, jíž zahořel pro Annu Boleynovou, Kateřininu dvorní dámu, jejíž ambicí je stát se anglickou královnou a která horuje pro církevní reformu. Tak se královský rozvod a touha zajistit zemi nástupnictví stává spouštěčem anglické reformace, neboť papež, držený v šachu Španěly, Jindřichovi rozvod povolit nechce. Ani Kateřina Aragonská se nevzdává, ale na konci života sleduje velké zvraty anglické i evropské politiky už jen z ústraní svého domácího vězení - zapuzená královna. Její tragický příběh nikdy nepřestane fascinovat.

Co říci na začátek - snad to, že v tomto případě se stala anotace natolik vyčerpávající, že nemá smysl se dále pokoušet o shrnutí samotného děje.
A tak jen v jedné větě - ano, kniha se jménem Kateřina Aragonská se skutečně věnuje Kateřině Aragonské, španělské princezně a první manželce Jindřicha VIII.

Co o knize můžu říct - Alison Weir je uznávaná britská historička a spisovatelka a já měla stále špatný pocit z toho, že jsem od ní nic nečetla. Vím, že je její jméno často skloňováno mezi milovníky historických románů, a tak jsem se rozhodla pro svůj soukromí debut s touto autorkou. A neudělala jsem chybu.
Kniha Kateřina Aragonská je velmi obsáhlým životopisem této velké ženy. Snad nikdy jsem si nedokázala představit, jak prožívala svůj osud a snášela rány zasazené jí samotným manželem.
Nejpovedenější na celé knize byl pro mě fakt, že je vyprávěna v er formě, ale z pohledu samotné Kateřiny. Velmi se mi líbilo, že se autorka snažila udržet úzký profil knihy - nelíčila všechny historické a politické události své doby, nesnažila se pojmout všechny pletichy, vztahy a šarvátky - věnovala se čistě Kateřině a způsobu jakým se k ní dostávaly informace hýbající tehdejším světem.
Většina knih, které jsem dosud o Tudorovcích četla, se snažila postihnout právě ono dobové vření a pohled na osud královen zapadal do změti převratů a okolností. Tímto si myslím, že autorčin román vyniká originalitou a přináší i jistý psychologický vhled hlavní hrdinky.


Z dob mých školních let jsme se automaticky učili vyjmenovat všech šest králových manželek a základní strohá data o jejich životě (a případné smrti), ale nic z těchto kronikářských dat nedokáže člověku přiblížit dobu a cítění tehdejšího člověka tak, jako teto román. Už během čtení jsem věděla, že díky geniálně zvolenému stylu náhledu (tzn. autorka píše jen o tom, co viděla a věděla sama Kateřina) se těším na další díly. Už jen narážky na neinformovanost Kateřiny, na podivnou přítomnost Anny Boleynové a na různé milostné eskapády provázející Jindřichův život, mě donutily k tomu netrpělivě vyhlížet díl o Anně Boleynové (a ano, autorka už ho má napsaný :-) ). Ohromně se těším a jsem zvědavá, jak se na stejnou dobu budeme dívat tentokrát z pohledu Anny a jak nám předchozí události budou dávat jiný smysl.

Na závěr tedy - nemůžu říct nic víc, než že knihu z celého srdce doporučuji všem zájemcům o historické romány, o období Tudorovců i čtenářům specializujícím se na životopisné knihy.

Pokud i vás zaujala tato pozoruhodná kniha, objednat jí můžete ZDE.
Moc děkuji serveru Megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Barevný březen 2017

11. dubna 2017 v 10:29 | Bichlička |  KNIŽNÍ MĚSÍC

1. V hledáčku

Březen byl měsícem knihy, a to jako by korespondovalo nejen s mými obřími nákupy, ale i s množstvím skvělých titulů, které se objevily na pultech. Tak v první řadě - Amerikána, obsáhlý román o rasových otázkách, o lásce i emigraci (a ta obálka? Skvost!!). Akta Julián jsou potom dalším dílem následujícím po Případu Pegasus - opět by to měl být román s prvky náboženského, mystického thrilleru, něco na styl Dana Browna (chudák Dan, jeho jméno je tolikrát skloňované u mnoha dalších knih, ale v závěru zjistíte, že polovina z nich se chce jen přiživit..... to je jen můj názor na okraj věci :D ).
Budovatelský román po mém - Katalánec - já se už tak těším na léto, teplo, víno a moře.
Trošku těžší téma je pak kniha Můj dědeček by mě popravil - o rasově smíšené dívce, která vzpomíná na své německé předky.
Druhá šance pro košile je pak recyklační publikace se spoustou nápadů na znovuvyužití starých košil :-) Miluji recyklaci :-)

Myslím, že Hanu nemusím ani představovat. Její uvedení na trh spustilo mezi blogery lavinu zájmu a je vychvalovaná až do nebes. Ale řekněme si upřímně - kdo při pohledu na obálku nedostal chuť si skočit do cukrárny? Kiki z Montparnassu i Letní host se pak věnují významným osobnostem moderní kultury - Kiki bohémským autorům typu Cocteau, Hemingway, Breton, Tzara, Picasso, Modigliani nebo Man Ray a Letní host Antonu Pavloviči Čechovovi.
Lenka Horňáková-Civade patří k mým velkým oblíbenkyním. Její styl je svěží, filosofický, exotický a umělecký. A tak ani její novinka Marie a Magdalény neminula mou pozornost. P
Poslední z nelehkého výběru je světoznámá Vegetariánka. O východní kulturu se zajímám už od střední školy, a tak mě korejský pohled na postavení současné ženy nesmírně zajímá :-)

Jaké knížky zaujaly v březnu vás?

2. Komu se nelení

  • výlety - s příchodem teplejšího počasí je ideální doba na cestování a podnikání výletů. A tak jsme nezaháleli ani my. Kam jsme se podívali a kde vám to doporučujeme?
  1. Lidice - ohromně silný zážitek, který nám ukáže, že mnohdy řešíme naprosté kraviny. Neubránila jsem se slzám a věřte, že jsem nebyla jediná.
  2. zřícenina hradu Pravda - miluju turisticky neprofláknuté památky, které navíc leží uprostřed lesa. Jste tam pak jen stromy, pár starých šutrů, které dříve bývaly hradem, a vy. Psychohygiena hadr :D
  3. Roudnice nad Labem - tohle městečko mi přirostlo k srdci a ráda se do něj vracím
  • háčkování - zase jsem musela něco spíchnout. A tentokrát jsem se inspirovala opět ze stránky prosikulky.cz a uháčkovala jsem Alžbětce fešáckou vestičku. Ať žijí manželovi pořady, při kterých si neumím číst :D
  • Masopust - milujeme tradice a snažíme se je dodržovat. Holkám už od mala vyprávíme různé příběhy, přibližujeme jim naší kulturu a jako tu nejdůležitější součást věci - tradice vnášíme do běžného života. Jsme rádi i za to, že nám naše město vychází vstříc a pořádá různé akce jako je například Masopustní veselí :-)

3. Doporučujeme

  • když byla řeč o tradicích, patří k nim zajisté i klasika. A jaká je větší klasika v čeckých zemích než Jirásek! Vím, že spousta lidí ho nemá ráda, že si o něm myslím, že je překonaný, nesoučasný a těžko stravitelný. Ale nelámejte nad ním hůl - Jirásek je skvělý a spojuje hned několik kvalit najednou - je kulturní, dokáže navodit autentickou atmosféru, podává silné příběhy a vede ke vztahu k naší milované vlasti. A pokud nevíte, po čem sáhnout - zkuste Psohlavce, tak jako já v březnu.

  • pokud se chcete inspirovat i v jiných knihách, pak se určitě podívejte na VIDEO o tom, co jsem přečetla právě v březnu
  • a pokud se chcete inspirovat ještě víc, pak se podívejte, jak jsem v březnu bláznila a nakupovala 1. V ANTIKVARIÁTECH, ale i v jiných místech - třeba v Levných knihách nebo na netu - 2. VIDEO
  • absolvovala jsem Kurz tvůrčího psaní - obávám se, že jste to na mém stylu asi moc nepoznali, ale věřte mi, že o každé větě přemýšlím dvakrát a náležitě si jí opodstatňuji :-) Mrkněte se na moje dojmy z kurzu SEM
A to by bylo pro letošní březen a tento článek vše. Co jste si koupili a hlavně co jste všechno zažili vy? Docela by mě zajímalo, jestli i někdo z vás dodržuje tradice a zda by vás zajímal článek nebo video na toto téma :-)

Užívejte si dubna a zase brzy, na viděnou :-*
 


Dětské recenze na podporu českých autorů

7. dubna 2017 v 10:57 |  DĚTSKÉ RECENZE
Dětské recenze máme moc rády (a věřím, že má smysl se dětskou literaturou více zabývat) a dvojnásob milé jsou pro nás knihy, které nám pošlou samotní autoři. Dnes jsme se proto rozhodly ukázat vám dvě takové knížky :-)

O Lucifírkovi

autor: Jan Kameníček
vydal: Verbum novum
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: O tom, co se stane, když se malému čertíkovi Lucifírkovi nedaří činit zlo. Nová moderní pohádka spisovatele Jana Kameníčka, která vypráví o hodném Lucifírkovi, který se rozhodl proti svému osudu bojovat a pomáhat lidem.

Pokud se vám video nechce přehrát přímo na blogu, podívejte se na něj ZDE :-)


Maminka říká:
Lucifírek je malý čertík, který nesplňuje ideály pekelníka - je totiž hodný, milý a obětavý. A to se nelíbí strýčkovi, který navštíví Lucifírkovu rodinu. Moralizuje o nutnosti zlobení a škorpení smrtelníků až se malé čertisko rozhodne vydat se do světa, kde se chce naučit zlobit.
Námět knížky vypadá moc zajímavě a samotné vyznění děje je ve své podstatě velmi milé.
Co se týká jazykové stránky, tam už to tak milé není. Bohužel text neplyne nekomplikovaně, jak bych od dětské knížky předpokládala. Některé věty jsou až moc složité a nepochopitelné - sledovala jsem na dcerce, že kolikrát nechápe pointu a musela jsem vysvětlovat a vysvětlovat. A právě v tuhle chvíli si uvědomuji, že se stávám nikoliv předčitatelem, ale spoluautorem - protože musím vkládat doplňující věty, ozřejmovat a jak bylo řečeno, vysvětlovat.
Vedle tohoto největšího nedostatku pak musím zmínit i ne zcela pochopitelnou závěrečnou pointu. Doteď si sama nejsem jistá, jestli jsem záver pochopila správně. Bohužel tyto mouchy kazí můj celkový dojem z knížky.
Navzdory nedostatkům pro nás knížka byla milou jednohubkou na jeden večer.
Celou knihu pak doplňují moderní minimalistické ilustrace, které jsou moc pěknou přidanou hodnotou. Barevnost k dětské literatuře prostě patří a zde byla splněna na výbornou.

Pohádky z tátovy hlavy

autor: Stanislav Chromčák
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Kniha přináší pořádnou dávku rodičovské munice. Obsahuje 37 pohádek pro děvčata i kluky ve věku zhruba 3-7 let.
Pohádek krátkých, které oceníte všude tam, kde se nehodí rozečítat dlouhé příběhy - před spaním, na cestách nebo třeba v čekárně u doktora. Příběhy vycházejí ze skutečných životních situací, dobře skončí a kromě zábavy přinášejí i poučení. Čtením těchto pohádek tak můžete své děti rozvíjet a zároveň získáváte inspiraci k rozhovorům o věcech, na kterých záleží. Kniha je doplněna třiceti sedmi ručně kreslenými ilustracemi.
Pohádky pocházejí od otce tří dětí. Vznikaly nejčastěji při uspávání nebo v situacích, kdy bylo potřeba děti rychle zabavit a zaujmout.

Pokud se vám video nechce přehrát přímo na blogu, podívejte se na něj ZDE :-)


Maminka říká:
Knížka je souborem 37 pohádek, které si vymyslel sám autor během uspávání svých dětí. Kombinuje příběhy pohádkových bytostí spolu se současným světem, anebo přibližuje malým neposedům proč se některé věci dějí tak, jak se dějí. V závěru každého vyprávění je umístěno ponaučení, které by si malé děti měly z příběhu odnést. Z hlediska výchovného je toto velkým plusem a chválihodným činem.
Navzdory plusům je na příbězích patrné, že jsou smyšlené "z jedné vody na čisto" - nejsou sice moc propracované, ale na stranu druhou jsou dětem pochopitelné. Pro mě jako pro maminku předčitatelku však moc zábavné nebyly. Svůj okruh zájemců si určitě najdou, ale já dávám přednost kompaktnějším příběhům s fantazijní zápletkou, která mi zde chyběla.
Bohužel ilustrační stránku knížky nemůžu kvitovat s nadšením - obrázky jsou vyvedeny velmi laicky, po domácku,... A jak jsem psala u předešlé knížky, ilustrace je pro dětskou literaturu polovičkou úspěchu.


Ačkoliv se mé závěry mohou tvářit jako negativní, byly jsme s dcerkami moc rády za námi svěřenou recenzní knížku. Věřím, že knihy se můžou nám subjektivně jevit nějakým způsobem a druhému čtenáři se zalíbí v plné míře - známe to pořekadlo "sto lidí, sto chutí".
A tak děkuji autorům za knížky a držím palce, aby ta další byla ještě lepší. Věřím totiž, že konstruktivní kritika nás posouvá dále :-)

Zkouším za vás: Dálkový kurz tvůrčího psaní

26. března 2017 v 14:27 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Píšete rádi? Vedete si blog nebo o tom alespoň uvažujete? Anebo se jen rádi učíte a zdokonalujete novým věcem?
Vzhledem k tomu, že já jsem odpověděla kladně na všechny uvedené otázky rozhodla jsem se s tím něco dělat :-)
Na internetu můžete najít spoustu různých kurzů a záleží jen na vás zda zvolíte ten dálkový (na síti je skloňováno ve všech pádech vzletné slovo e-learning) nebo klasický prezenční kurz (zde jste samozřejmě omezení místem pobytu a hlavně místem dojezdu).
A tak jsem se rozhodla! Půjdu do toho a napíšu vám, jak vše probíhalo a jak jsem byla spokojená.

1. krok: výběr toho správného kurzu

Má volba byla v tomto značně usnadněna. Vzhledem k mé minulé spolupráci s panem Richardem Skolkem (recenzovala jsem jeho knihu Moudré z nebe) jsem dostala nabídku k absolvování Dálkového kurzu tvůrčího psaní pro blogery. Než jsem na něj kývla, pročetla jsem si podmínky, zaměření kurzu a celkovou anotaci - což můžete udělat i vy ZDE.
Takže má rada číslo jedna zní: Alespoň u kurzů si pořádně přečtěte anotaci a rozhodněte se pro ten, který vám nejvíce vyhovuje (Halina Pawlovská by ze mě měla radost :D )


2. krok: průběh kurzu

Nevím, co přesně jsem od kurzu očekávala na začátku, ale na konci jsem byla velmi mile překvapená. Představovala jsem si, že se jen utvrdím ve faktu, že mé psaní není až tak špatné, ale dalo by se na něm zapracovat. Když jsem tedy odesílala první starší text ze svého "archivu", naivně jsem čekala poplácání po rameni se slovy: "Ano, ano, váš text je moc dobrý a v podstatě jde vidět, že vás nemám co naučit. Snad bychom mohli opravit jen několik drobností."
Ale ouha! Opak byl pravdou. Ne, že by mi vedoucí kurzu můj text takříkajíc omlátil o hlavu, ale velice precizně a detailně rozebral větu po větě a ukázal mi mé obrovské propastné mezery. Tato vlna konstruktivní kritiky byla na jednu stranu ledovou sprchou, ale na druhou stranu nakopnutím do další práce. Najednou jsem začala vidět stejné chyby, uvědomovala jsem si, že na některých místech jsem skutečně měla více pracovat, někde ubrat, někde přidat a víc se s textem pomazlit. Díky mé vrozené paličatosti jsem si ale dovolila i oponovat a některé prvky jsem si obhájila a ponechala. Věřím tomu, že i vedoucí kurzu byl za to raději. Pokud chcete psát, měli byste si totiž uvědomit komu je text určen, koho jím chcete oslovit a jaké možnosti k tomu máte. A hlavně, jak chcete svůj web (blog) vést.

Má rada číslo dvě zní: Nebojte se říct svůj názor. Můžete chvíli polemizovat, přít se, ale hlavně dojít k závěru, který bude pro vás přínosný a zároveň stravitelný i pro ostatní.

Celkový rozbor textů byl pro mě velmi přínosný - uvědomila jsem si díky němu, že nedílnou součástí psaného díla je její stylistika a byla jsem nucena oprášit si poučky o dokonavém a nedokonavém vidu nebo třeba o ujednocení slovesných časů. Po odeslání opraveného textu jsme tak mohli přistoupit k dalšímu kroku a troše teorie. Úkoly patří k nedílné součásti téměř všech kurzů, a tak ani tento nebyl výjimkou.

3. krok: přínosy kurzu

Přínosy - jednoznačné! Ačkoliv to možná nebude na první pohled vidět, začala jsem o textech více přemýšlet. Mým dobrým kamarádem se stalo aktuální členění větné.
Neočekávejte od kurzu návod k tomu, jak si vést blog. Kurz se zaměřuje výhradně na psanou část vaší tvorby (nikoli tedy na podpůrné části blogu jako jsou odkazy, fotografie, doplňkový materiál a členění blogu) a řekněme si upřímně, kdybych psala jako tatar, ani ty nejlepší fotky by mi nepomohly ke kvalitnímu vedení blogu.
Rozbory mě vedly k uvažování, k práci na sobě samé, ale hlavně byla respektována moje tvůrčí iniciativa.
Ano střídám různé styly psaní - někdy použiju zcela hovorový výraz a najednou ho ironicky doplním přechodníkem nebo archaickým termínem, ale tohle prostě patří k mé osobnosti. Naštěstí byl vedoucí kurzu velmi chápavý a ačkoliv mě na mé nedostatky upozornil, netrval striktně na tom, že by byly špatné a hodné okamžitého odstranění. Tohle totiž považuji za znak dobrého kurzu - individuální přístup a umožnění diskuze. Já, jakožto student, jsem měla pocit, že se o mou práci někdo soustředěně zajímá a nutilo mě to k tomu, odvádět svědomitě zadané úkoly. A snad v nich i pokračovat v rámci svého blogu :-)

4. krok: shrnutí a závěr

V rámci kurzu jsem odevzdala dva starší texty středního rozsahu, na kterých mi byly ilustračně ukázány moje hlavní nedostatky (a ve valné většině zcela oprávněné). V rámci teorie jsem se dozvěděla něco o lingvistické stránce psaní, o stavbě věty a o nutnosti jistých pravidel.
Pokud bych měla říct, zda mi na kurzu něco chybělo, pak bych volila větší kreativitu. Chápu, že účastníci jsou blogeři napříč spektrem nejrůznějšího zaměření, ale třeba drobné úkoly typu - "Zkuste napsat drobnou úvahu (recenzi, anotaci,...)na téma...., ale tak aby splňovala všechna kritéria správné úvahy (recenze, anotace,...)." by byly přínosné.
Ale to je možná jen takový můj osobní nápad, který nesnižuje kvalitu probíhajícího kurzu.

A úplným závěrem: absolvovat nebo neabsolvovat kurz? Za mě určitě absolvovat - protože nikdo není tak dokonalý, aby se nemohl zlepšit :-)

Dětská recenze: Kde se schovávají pohádky?

21. března 2017 v 14:07 |  DĚTSKÉ RECENZE

autor: Magdalena Reifová
vydal: Fragment
rok vydání: 2016

Oficiální anotace: Byl jeden básník... Jan Vodňanský se jmenoval. A protože to byl básník, tak psal básničky. Ty básničky měla ráda hudební skladatelka Hana Navarová a udělala z nich písničky. To jsou ty, které vám zpívám. A jak si je tak prozpěvuji, vyskočily na mě pohádky. Byly dobře schované, ale já je našla a poprosila kamarádku Sylvu Francovou, aby vám je nakreslila. Všichni věříme, že se vám pohádky i písničky budou líbit! Vaše Majda


Maminčina recenze:

Kdo by neznal Majdu z Kouzelné školky? Pro maminky je to mnohdy nejlepší kamarádka, která zabaví neposedné děti a dokáže je rozesmát. A tak vyvstává otázka, zda se jí to povede i v knižní podobě.
Krásně ilustrovaná knížka pracuje s dětskou fantazií hned v několika rovinách - vypráví neotřelé příběhy plné fantazie, ale i reálných příhod + vtáhne dětičky do děje svojí zpěvavou částí. Knížka v sobě totiž kromě notových zápisů (které jsou večer spíš trestem pro rodiče, kteří se musejí u postýlky ztrapňovat svou neznalostí not) nese i CD plné milých písniček.
Co se samotných pohádek týče, byly pro mě průměrné. Některé bohužel neměly pointu pochopitelnou pro malé (a někdy i velké) čtenáře, jiné byly sice konkrétnější, ale s nijak extra originálním námětem.
Největším plusem tak pro nás byly právě roztomilé písničky a povedená ilustrační stránka věci. Samotné pohádky za těmito aspekty bohužel jen lehce klopýtaly.

Johančina recenze:

Pokud vám nejde přehrát video, podívejte se na něj přímo na mém Youtube kanálu - ZDE


Barevný únor 2017

9. března 2017 v 15:03 | Bichlička |  KNIŽNÍ MĚSÍC

Intro:

Únor je oficiálně nejkratší měsíc v roce, a tak jsem se trochu obávala, abych vám měla o čem psát :-) Naštěstí to vypadá, že jsem se až tak "neulejvala" a můj pocit z odvedené práce je více než dobrý (poplácávám se po rameni :D )

1. V hledáčku

K mým oblíbeným tématům jistě patří historie a historické romány (to už jste si asi i všimli) a únor byl na ně tak moc bohatý. Vybrat jich jen pár a nezešílet, byl téměř nadlidský úkol.
Ale přes to - první kniha, Kacíř a dívka, slibuje příběh z roku 1414 v Kostnici. A asi nikoho nepřekvapí, že velkou roli zde bude hrát mistr Jan Hus. Šaty pro poutníky pro mě mají nádech exotiky, tepla, slunce a evokují (už aby to bylo) léto!!! Egypt a letní měsíce jsou pro mě navždy spojené :-)
Kosti svaté Brigity čtenáře zavedou do šestého století a hlavně do krásného Irska, detektivní zápletka je pak ještě třešínkou na dortu. A Spáčův hrad tu asi moc přiblížovat nemusím - Barbara Erskinová se vrací v plné parádě, s dvěma časovými pásmy a dvěma různými ženami, které jsou spolu spojeny napříč stoletími.

Nejen dějiny ale hýbou světem. Sladký život v Paříži mě zaujal jednak názvem, jednak croissantem na přebalu (miluji je!!!!) a jednak nekomplikovaností děje. I takové knihy jsou totiž někdy zapotřebí. Případ ukradeného zubu je pak dlouho očekávaný druhý díl milovaného Jackebyho (takže už bych ten první díl měla přečíst) - dílo je detektivkou s prvky fantasy a young adult (což je možná to, čeho se na knize bojím, ale i tak mě neskutečně láká). A pak jedna klasika v novém vydání - Píseň o Bernadettě. Jedná se vlastně o faktografický román o známém lurdském zázraku a vzniku jednoho z nejznámějších poutních míst. A samozřejmě o samotné malé holčičce, Bernadettě.
Poslední knížka, kterou vám tu ukazuji, je zcela odlišná. Šijeme na stroji je totiž publikace pro tvořilky a aktivistky jako jsem já. Jako by mi nestačilo, že háčkuji, maluji, čtu, vařím, peču a dělám trilión dalších jiných aktivit, rozhodla jsem se oprášit i šicí stroj.

2. Komu se nelení

  • plesy - v rádiu jsem slyšela zajímavý průzkum o tom, že Češi jsou národ plesálků. Téměř každý z nás totiž v zimních měsících navštíví minimálně jeden ples (říkám TÉMĚŘ, takže pokud jste ta výjimka, nevěšte hlavu :D ). My jsme v únoru vyrazili na jeden vesnický ples a dva maškarní. A užili jsme si to - holky tančily, soutěžily, bláznily a družily se a my jsme si to zase roztáčeli v Račeticích (jen ta výhra v tombole se nějak nekonala :( ach jo, no holt mám asi štěstí v lásce)
  • kromě plesů je únor i měsícem, kdy se slaví (jednak) "svátek zamilovaných", ale hlavně Mezinárodní den darovaných knih. A my jsme se rozhodli to spojit a vyrobit dárky ze starých knih. Podívat se na video můžete ZDE, ale kdybyste přeci jen chtěli vědět, co že tože jsme vyráběli, pak věřte, že samé praktické věci :D Papírového origami jeřába, čajovou sklenici a knihomolskou svíčku :-)
  • NOVÝ OBJEV - tak jako jsem vám v lednovém článku psala o objevu domácího cvičení (ve kterém mimochodem stále pokračuji), tak v únoru vám musím představit krásné stránky pro všechny tvořilky. Šití, háčkování, pletení i drobné kreativní projekty jsou obsahem webovek prosikulky.cz. Stránky i všechny kousky jsou dílem jedné šikulky jménem Petra a že má velký vizuální i rukodělný talent se můžete hned přesvědčit.
Když jsem se probírala všemi těmi nákrčníky, čepičkami, dekami, svetříky a kdo ví čím ještě, zase mě popadla chuť udělat holkám něco nového, většího a hlavně ručního. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Inspirovala jsem se článkem o nové sukýnce.
A pozor - pokud máte pocit, že z psaného návodu nic nepochopíte, pak Péťa má i videonávody a hlavně nádherné motivační fotografie :-)


  • ze starého nové - a protože jsem měla radost z tvoření nového kousku oblečení, pustila jsem se i do recyklace. Svoje staré tričko jsem Johance přešila a přesavážovala do podoby slušivé tuniky (ale fotka až příště - ať se máte na co těšit............. nebo taky ať mám motivaci k žehlení :D )

3. Doporučujeme

Během února jsem přečetla šest knih, naposlouchala dvě audioknihy a Johance předčítala tři dětské knížky. Těžko se tentokrát vybíralo tu jednu nejlepší - za prvé jsem četla druhý díl Uthredovské ságy, Bledého jezdce, a ta byla opět skvělá. Ale chtěla jsem se vyhnout tomu, že bych vám každý měsíc ukazovala jen další díl ze série.
A proto jsem se rozhodla jinak. Knížka, která mnou dokázala nejvíc zacloumat, vtáhnout mě do děje, dojmout mě a dát mi pocit, že alkohol je všelék (což není ten nejpozitivnější závěr), byli určitě Tři kamarádi! Každý, kdo se někdy potýkal s klasikou a nebyl z ní nijak nadšený, by měl sáhnout po Remarqueovi. Je velmi srozumitelný, věčně současný autor a dokáže popsat velice živě i období sto let vzdálené.


  • podívat se ale můžete i na video se všemi přečtenými knížkami za měsíc únor - ZDE
  • ani v nákupech nových knížek jsem nezahálela (bohužel) a video je ZDE
  • seriál - na České televizi běžel v únoru v celku zajímavý třídílný seriál jménem Tutanchamon. Mám k němu své výhrady, nebylo to nic, z čeho bych se posadila na zadek, ale příjemné zpracování není k zahození. Pokud se vám tedy líbí egyptská historie, pak můžu doporučit na relax.
Barevný únor se nám tímto uzavřel. A jak jste se měli vy? Nechce se vám někdy pustit do nějaké vlastní tvorby?
Mějte se všichni krásně a i přes nevyzpytatelné počasí si užívejte březen plnými doušky :-)

Březen, měsíc knihy v novém kabátku

6. března 2017 v 15:34 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Konečně březen! Už jsem se tolik těšila na konec zimy, sněhu a plískanic. Těšila jsem se na začátek jara, na sněženky a na první zelená stébélka trávy. A samozřejmě také na to, že březen je oficiálním měsícem knihy, a to znamená, že si můžu popustit uzdu fantazii (a peněžence) a bez výčitek oslavovat a oslavovat :-D

Když mě pak navíc oslovil portál FAVI.CZ, který sdružuje několik firem s nábytkem a domácími dekoracemi, abych se pokusila vytvořit ideální čtenářský koutek z jimi nabízených produktů, zajásala jsem dvojnásob. Pustila jsem se do hraní a skládala koláže o sto šest. Sice jsem měla vytvořit jen jednu koláž, ale to bych nebyla já, abych se do práce nezakousla s vervou sobě vlastní. A tak vám tu ukážu celkem tři návrhy plné inspirace (vybrat si totiž jen jednu verzi ideálního koutku na čtení, nebylo v tak velkém a krásném výběru možné).

1. zámecký čtenářský koutek



Ano!!!! Takhle si umím představit svůj malý ráj! Luxusní knihovna, která vypadá jako kus zámeckého středověkého nábytku musí potěšit každou "romantickou" duši. Nebo alespoň tu, která si libuje v knihách s historickou tématikou. Mě osobně evokoval motiv lomeného oblouku klášterní knihovny, neogotiku a zároveň příměs fantasy... A upřímně - doplňky se už hledají úplně samy - křeslo připomínající rukopis, patinovaný stolek na odkládání knížek, lampa a hlavně doplňky (tady se člověk může skutečně vyřádit).

2. klasičtější čtenářský koutek

No... ono se řekne klasický koutek a většina z nás si představí křeslo, knihovna a nějaké čačky kolem. Ale napadlo vás někdy uvažovat o lenošce? Mě tedy dosud ne. Až poté, co jsem našla tyhle nádherné vkusné a decentní kousky, tak ve mě začal hlodat červíček pochybností, jestli nevyhodit staré ošuntělé křesílko a nenahradit ho tímhle netradičním kouskem :-)

A k tomu všechny ty nádherné polštářky, barevné koberečky a jednu z nejbláznivějších lampiček ke čtení, které jsem kdy viděla. Od teď a na večné časy - lenoška je můj velký sen (nebo tedy jeden z mnoha :D)

3. dětský čtenářský koutek

Není tajemstvím, že jsem hrdou maminkou dvou malých čtenářek, a tak mi nedalo, abych nevytvořila kouteček ke čtení i pro moje malé cácorky. Velmi mile mě překvapil bohatý výběr dekorací i samotných křesílek přesně určených pro děti. Lampičky a polštářky jsou vítány vždy a pro milovníky zvířecích severským motivů je tenhle medvědo-polštář úplnou nezbytností!!!

A co vy? Nechcete si dopřát nějakou knižní dekorační nezbytnost právě v březnu? A jaký je ten váš vysněný čtenářský koutek?

Já osobně zvažuji koupi menší knihovničky do ložnice a k tomu už přeci patří i nějaká drobnůstka na ozdobu..... třeba knížka? :D

Číst či nečíst špatné knihy...

28. února 2017 v 15:04 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Stalo se vám to určitě také - těšíte se na pěkné odpoledne, na knížku, kterou máte už delší dobu v hledáčku a na čas, který s ní strávíte. A ono ouha - i po deseti, třiceti, padesáti stránkách se do děje nemůžete dostat, nedaří se vám začíst se nebo nedej Bože třeba i vcítit se do hlavního hrdiny. Co s tím? Odložit nebo dočíst z principu?

A já si řekla, že to stojí za úvahu. Protože některé knihy mají potenciál, který se rozvine až po pár (stech) stranách a jiné zase potřebují správné načasování, klid a to konkrétní duševní rozpoložení (třeba knížka Jméno růže se do této skupiny perfektně hodí).
A některé knížky vás prostě nechytí na začátku, vprostředku ani na konci. Tak co pak s tím?


Když jsem byla mladší, měla jsem nutkavý pocit, že knihy se prostě dočítají. I když vás nebaví, i když vás nezaujmou a i když vás neskutečně prudí. Protože nedočíst knihu by bylo jako výraz pohrdání autorovou snahou, nebo až neúcta k příběhu. A tak jsem strávila spousty času s knihami, které se mi vůbec nelíbily, s tím pocitem hřejivého blaha, že jsem "splnila" svou morální povinnost.
Čím jsem strarší, tím se od tohoto vzorce odkláním... Proč? Už nemám pocit, že knize ublížím, když jí nedočtu. Naopak - pokud bych trávila hodiny, dny a týdny nad "nedobrou" literaturou, ztratila bych tak čas na ty skvostné knížky, které vás rozpláčou, vyrazí vám dech a rozeberou vás jako byste byli z lego kostek.

A tak jsem šťastná za každou knížku, která mi přiroste k srdci a nesnažím se už číst pro čtení samo, ale číst pro požitek.
Protože život je příliš krátký na špatné knihy.

Zajímal by mě i váš názor. Dočítáte, i když vás to nudí? Záměrně jsem vynechala otázkou recenzních výtisků, protože ty na nás mnohdy kladou závázky a povinnosti :-)

Kam dál