Tajemný malíř a vražednice

23. května 2015 v 20:35 | Bichlička |  RECENZE KNIH
Úplnou náhodou jsem narazila na knihu s názvem Malíř a dívka od Margriet de Moor. Vzhledem k tomu, že jsem zaměřením filosof a navíc umělec (bráno v uvozovkách), moc jsem se na ní těšila. Navíc jsem si přečetla několik pochvalných ohlasů, které o knížce mluvily v superlativech. Jupí, to bude zase ono. Ale ejhle.


Od samého počátku sledujeme dva příběhy - příběh Elsje a příběh Rembrandta. Problém nastává v tom, že se neustále prolínají minulost, současnost i budoucnost a, bohužel pro mě, je v této změti navíc použita zvláštní větná konstrukce. Moc mě neuklidnil ani ten fakt, že na závěr knihy jsou téměř všechny aspekty, které se mi na knize nelíbily, shrnuty v jakémsi odborném vyjádření a náležitě odůvodněny. Jenže - nač psát o tom, že podivný krkolomný jazyk je záměrem autorky? Jazykovědec možná zaplesá, ale já si chtěla v poklidu počíst hezkou literaturu a něco si odnést. Alespoň dobrý dojem.
Ve skutečnosti kniha moc děje nemá. Elsje je mladá naivní Dánka, která se žene za vidinou lepšího života po boku své zbožňované sestry. Jenže se dožene na šibenici. Její přítomnost je neustále protkávána vzpomínkami, ale kde je ta tenká dělící nit skutečnosti? Kolikrát jsem se musela zastavit a vracet se k určitým větám, abych pochopila nejen KDO hovoří, ale v jakém časovém období se vlastně nacházíme.
Na druhou stranu je zde příběh (stejně zvláštně retrospektivně popisovaný) malíře. Ani jednou v celé knize se nedočtete, že se jedná o Rembrandta, ale o to víc mě potěšilo, že i bez toho bych ho poznala. Během čtení jsem si neustále dávala dohromady o koho jde, o jaký obraz o skutečná historická jména. To mě na celé knize vlastně bavilo nejvíce - objevování skrývaček, které jsou v podstatě zřejmé, ale je za nimi větší hloubka. Tak například - malby jeho první ženy, se kterou měl syna, oslovení Ricky - jeho druhá partnerka byla původně jeho služkou a jmenovala se Hendrickje, obraz pitvy (Anatomie doktora Tulpa), malá cupitající dcerak Cornelie,... Jednoznačně mě malíř bavil více.
Spojovací prvek celé knihy? On vlastně celou dobu není. Není nic - je poprava, na kterou R. ani nejde. Celé pojítko je jen několik posledních vět. Celé pojítko je jen inspirací, kterou byla Elsjina posmrtná schránka pro umělce, který jí v jejím morbidním posledním lidském tažení zachytil.

Tudíž - celkový dojem z knihy je nevalný. Nechápu pochvalné ovace na toto dílo a dočetla jsem ho s lehkou nechutí. Ale - bude lépe :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama