Pod toskánským sluncem - italská idyla

12. července 2015 v 21:39 | Bichlicka |  RECENZE KNIH

Autor: Frances Mayes
rok vydání: 2008
Vydalo: Paseka

Na začátku prázdnin bylo teplo a dusno a já pocítila touhu sáhnout po stejně hřejivé knize plné slunce a krajin zalitých světlem.
První díl volné trilogie od Frances Mayes se jmenuje Pod toskánským sluncem a byla to přesně taková kniha, o které jsem jen mohla snít. Podobné literatury jsem už přečetla víc a určité shodné rysy mají všechny - většinou jsou hlavní představitelé městští residenti bez valných zkušeností s hospodařním na vesnici, jsou beznadějní romantici, kteří v polorozpadlých usedlostech vidí výzvu a kus pohádkové země, jenž jim brzy bude patřit. Negativa celé věci vyplynou na povrch hned brzy po získání stavení do osobního vlastnictví, a to v podobě špatné elektroinstalace, padajících zdí, štírů ve skříni, vroucí vody v septiku a podobných zcela všedních záležitostí.
Konec pohádky, tady začíná krrutá realita a boj o vlastní ídylku. Frances po ošklivém rozvodu propadne kouzlu Itálie a Toskánska konkrétně. Po nějaké době sebepřesvědčování se rozhodne - s partnerem Edem si zde pořídí usedlost s pěti akry džungloidní zahrady. Všude, kam jen oko dohlédne se vysemenily divoké kosatce, olivovníky si žijí svým životem a plevel bují a rozrůstá se po celém pozemku. Jen díky svému nesdolnému optitmismu však hlavní představitelé vidí ve svém nově nabitém majetku potenciál nádherné krajiny a domácí sklizně.

"Chystám se koupit dům v cizině. Dům s krásným jménem: Bramasole (...) složenina ze slovesa bramare, toužit a sole, slunce - místo toužící po slunci stejně jako já."

Celá kniha je oslavou lásky k prostému životu, lásky k návratu k přírodě a hodnotám, na něž městští obyvatelé zapomínají. Jaká slast je pro Frances a Eda návštěva trhů se zeleninou, posedávání po kavárnách a zařizování vlastního viného sklípku. A jaké rozčarování, když se po hřejivém létě musí opět vrátit do města do USA, kde jsou oba vázáni prací. Čtenář má pocit, že při čtení sám cítí vůni čerstvě natrhané bazalky, máty a saturejky a po otočení stránky mu za nehty zůstávají hrudky hlíny z čerstvě sklizených brambor.

"Cítíme se tady tak příjemně doma - i když jsme jen neopálení Američané. Myslím, že bychom se tu dokázali usadit a splynout s domorodci. Nechám si narůst dlouhé vlasy a budu učit místní děti angličtinu, budu jezdit na motorce do městečka pro chleba."
Tato umě navozená pohoda je jen na chvíli roztříštěna lehce brožurovitou cestopisnou kapitolou, ve které se autorka rozepisuje o týdnu stráveném na cestách po okolí. Po košatém jazyku však, alespoň pro mě, tato část získává punc nejslabšího místa. Krásné líčení ranních červánků, vůně esspresa a zahradničení je nahrazeno strohým výčtem pamětihodností v blízkosti Cortony. Naštěstí cestování brzy skončí (omlouvám se tímto zúčastněným za neúctu k jejich zaslouženému odpočinku, ale lopocení je z pohledu masochistického čtenáře zajímavější čtivo než popisy krás etruských hrobek :) ) a děj se vrátí zpět do tvořivých kolejí.
Velké plus bych dále viděla i v názornosti knihy - krom krásného jazyka, kultury a velmi osobitých popisech se můžete sami přesvědčit jak Toskánsko chutná. Celkem do dvou kapitol sem autorka zasadila specificky letní a zimní způsob stravování v podobě jednoduchých receptů. Ještě než jsem dočetla knihu, vrhla jsem se na Kuře s cizrnou, česnekem, rajčaty a tymiánem.
Lehce zkrácená verze a foto mého vlastního úspěchu je zde:
Na oleji zprudka osmahněte kuřecí prsa lehce poprášená moukou. Rozložte maso do pekáčku, zasypejte scezenou předem uvařenou cizrnou. Na pánev do výpeku dejte osmahnout na hrubo nakrájené dvě cibule a tři utřené stroužky česneku; přidejte čtyři pokrájená zralá rajčata, lžičku skořice a dvě lžíce tymiánu. Nechte deset minut povařit, vzniklou omáčkou zalijte kuře v pekáčku. Osolte, opepřete a pečte nezakryté v troubě při 150° asi 30 minut.


Co říci závěrem. Kniha se mi moc líbila pro svou atmosféru a poklid. Snad v každém druhém z nás tkví někde hluboko snílek, který létá s hlavou v oblacích a představuje si svůj vysněný zámek, domeček nebo statek daleko od lidí a v souladu s přírodou. Když k tomu snu přidáte ještě neodolatelnou kuchyni a umění žít, nevzejde vám z toho nic menšího než pohádka. A co vystihne celou věc lépe než poslední spojení, které mě v knize okouzlilo - zeď barvy piškotové žluti - už jen to přirovnání v člověku evokuje touhu žít a užít si život, ne ho jen přežít.
Za mě jedno velké letní doporučení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christen Christen | Web | 12. července 2015 v 21:42 | Reagovat

Zdravím admine,

máš moc krásný blog a moc se mi zde líbí. Nechci ti tady nějak spamovat blog nebo článek ale chtěla bych tě poprosit o jednu skromnou věc. Mám blog který je o grafice a o mém mazlíčkovi Ferdovi (morčátko). Svůj blog jsem přihlásila do soutěže u mé kamarádky a velmi by mě potěšila tvá podpora v podobě hlasu. Pokud budeš chtít a nebude ti to vadit tak mi hlad dát můžeš, budu jenom ráda. Jsem hned jako první ->> CHRISTEN na adrese: http://blowme.blog.cz/1507/sonb-4-soutezici-anketa . Předem ti moc děkuji a omlouvám se ti, zda jsem rušila nebo otravovala. Kdyby jsi chtěla hlas oplatit tak není problém, napiš mi hned do prvního článku komentář adresu a jak v soutěži jsi :). Zatím pa a předem děkuji :* .

Kristy a Ferdíček.
Infinite-silence.blog.cz

2 Jana H. Jana H. | Web | 14. července 2015 v 19:22 | Reagovat

Láska k životu, live simply...
Taky jsem četla. Nejvíc mě zaujal druhý díl, třetí nuda, jakési putování po vlastech italských...
Zdravím a mávám!

3 bichlicka bichlicka | Web | 14. července 2015 v 20:52 | Reagovat

[2]: Na druhý díl se moc těším, ale pravdou je, že ty cestopisné vsuvky mě moc nebaví, takže třetí díl asi nebude nic moc pro mě. Tak děkuji za info - a jen taková vsuvka - už se mi to stalo několikrát, ale díky ochraně soukromí mi nejde komentovat, protože at zodpovím cokoliv, tak mi to stále hází nové stupidní ukoly :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama