Životopis Muchy téměř bez Muchy

1. července 2015 v 14:35 | bichlička |  RECENZE KNIH
Není novinkou, že knihy jsou mými velmi dobrými přáteli a průvodci. Ale kromě nich obdivuji i spousty jiných "věcí" - mezi jednu takovou "věc" patří umění. Dost často si vybírám knihy i s přihlédnutím k této mé zálibě, a tak se není čemu divit, že jsem sáhla po biografii jednoho z mých nejoblíbenějších malířů - Alfonsu Muchovi.
Mucha mě provázel životem už od mého útlého dětství. Bohužel se obávám, že provázel spousty ostatních mého věku a trochu se jim znechutil nebo až moc přiřadil k minulému režimu. Plakáty Alfonse Muchy byly na každém kroku. I u nás doma jsme měli rovnou devět různých exemplářů. To jednou takhle moje maminka zatoužila po vysoce modní dekoraci do bytu, a tak se nám na zdech skvěl Podzim, Rubín a Ráno. Pamatuji si, že se mi už od mala líbil přímý styl a pevná linka, kterou umělec zvolil. Možná mi jeho práce připomínaly trochu omalovánky, do kterých jsem byla zblázněná. Ať tak či tak, Mucha se mnou zůstal až dodnes. Nemám ho doma na zdech, ale ve chvíli kdy bylo možno zajet do Prahy a podívat se na Slovanskou epopej, jsem nezaváhala.
Jeho syn, Jiří Mucha, žil jistě ve stínu velkého muže, který by rád měl ze svého potomka zároveň následovníka. Ale bohužel ne vždy se podobná věc povede (a tak ani ze mě není kuchařka nebo profesionální šofér :) ). Ale umělecké tendence v sobě nezapřel - dal se nikoliv na malířství, ale na spisovatelskou dráhu. A aby se odvděčil svému otci a vnesl do jeho života světlo poznání, rozhodl se, že sepíše jeho paměti.

Kniha Alfons Mucha mě lákala dlouhou dobu, ale bohužel mě i dost zklamala. Několik mých osobních poznatků - navzdory objemnosti knihy je samotnému Muchovi věnována jen tak čtvrtina textu. Doba, ve které žil, byla bezesporu nadupaná informacemi, novými objevy a známými jmény, ale já se přeci jen chtěla dozvědět více o něm než o všech jeho přátelích a okrajových známých. Nebavily mě pasáže, ve kterých je do detailů popisován systém vzducholodí, a to jen proto že jeden z Muchových přátel byl zapálený vzduchoplavec a průkopník tohoto směru. A takových "pasáží" (popravdě je to většina knihy) je zde plno a plno. Možná je chybou to, že dílo psal zaujatý autor (rozuměj - syn malíře samého). Kdybych já psala dílo o svém otci asi bych chtěla většinu textu věnovat jeho osudu, zážitkům nebo třeba vzpomínkám, které na ně já sama mám. Konotace s jinými osobami, které nejsou pro jeho příběh tak důležité bych dala na okraj.
Toto zabředávání bohužel beru jako největší nedostatek, který nevyváží ani obrazová dokumentace (ve které jsou naštěstí i méně známé obrazy) ani informace, za kterými jsem šla primárně.
Takže tedy ve zkratce na závěr : Mucha byl, je a bude pro mě velký muž, ale i ze života velkého muže se dá udělat pětiset stránková slátanina všeho možného než je jeho životopis.
Proto se mi po dlouhé době stalo, že jsem knihu četla přes dva měsíce a vyloženě jsem se do ní nutila. Ale to je ten můj problém - nerada nechávám knihy rozečtené a nedočtené; ačkoliv se mi líbilo tvrzení naší knihovnice: "Život je příliš krátký na špatné knihy." - podezřívám jí, že to není z její hlavy, ale pravdivé je to určitě. Snad už příště budu mít šťastnější ruku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama