Písmeno D - Abeceda knihomola

23. září 2015 v 13:54 | Bichlička
Na Abecedu knihomola jsem dlouhou dobu neměla čas, a tak bych to dnes chtěla trochu napravit. Písmenko D je opět ve znamení třech zadaných termínů, ale jako vždy - mě z nich vyhovují jen dva. I tak se s vámi o ně podělím a zařadím i jednu knihu, která se pro mě stala synonymem mého dětství a krásnou vzpomínkou.


Destrukční deník
Ne, nelekejte se, to není ona dětská nostalgie. O Destrukčním deníku jsem se dozvěděla poměrně nedávno. Vlastně až po založení blogu a mém neúnavném brouzdání po blogoprostoru.
Koupila jsem ho a některé "úkoly" už i pilně splnila, ale po pravdě řečeno stále mám v sobě zábrany a bloky, které nepůjdou překonat. Přeci jen nemám to srdce a žaludek na to, abych knihu celý den tahala za sebou na provázku (navíc bych si přišla už jako korunovaný cvok), neponičím vazbu a ani nehodlám své nejlepší výtvory roztrhávat. Prostě a jednoduše - koncept mi možná přijde na jednu stranu bizardní, ale na stranu druhou i velmi kreativní. Záleží vždy na úhlu pohledu a na odhodlání - a proto můj Destrukční deník budiž přejmenován na Kreativní a zábavný deník :)

Dystopie
Kam to spějeme? Opět jsem zářný případ toho, že si slovní zásobu člověk neustále obohacuje o nové a nové termíny. Slovíčko dystopie mezi mnou používané termíny rozhodně nepatřilo. Ve stručnosti se jedná o protiklad k utopii - žádné happyendy, jen čekání na katastrofy, kataklyzmatické změny a apokalyptické zvraty.
Nedávno jsem dokonce četla článek, že mezi mladými lidmi vede tento druh literatury. Ve své podstatě proč ne. Důležité je, že vůbec lidé čtou, ale na druhou stranu nevyjadřuje literární vkus většiny taky nějaké znechucení ze současné situace?

Děti z Bullerbynu
Tradáááááá a je to tu - moje milovaná knížka z dětství. Když se příběhy spojí s neuvěřitelnými ilustracemi od Helenky Zmatlíkové, máte tu přesný obraz mého vysněného života. Vyprávění o dětech z malé severské osady mi přišlo vždy velmi přitažlivé a až do teď cítím, že to sepjetí s přírodou a prostota života je něco, co mě neuvěřitelně láká. Na co stále jen vysedávat u televize, když existuje tolik lidových slavností a možností? A ve chvílí, kdy si uvědomím, že takový život má pro mě smysl, tak jedna z možností, jak v útlém dětství předat tuto informaci i nové generaci, je právě četba Dětí z Bullerbynu.
Mojí oblíbenou postavou navíc vždy byla Anna. Ano, jako dítě jsem chtěla být Annou a víte proč? Měla vždy nejhezčí vlasy s takovým rozotmilým copánkem.

Den trifidů
Úplně na závěr mě napadlo zařadit sem i tuto knihu. Na přebale je psáno, že je to kultovní sci-fi, navíc zfilmované (což tedy neberu jako záruku kvality) tudíž i rozšířené do širšího povědomí. Ve chvíli, kdy tvořím tento článek, jsem zhruba v polovině knihy a po pravdě mě vůbec nebaví... kult je u mě nasazen asi jinak (hlavně sci-fi nečtu). Více napíšu v recenzi :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama