Ztracený symbol - třetí díl Langdonovské geniality

23. září 2015 v 14:36 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Dan Brown
datum vydání: 2010
vydal: Argo

Jak bylo předestřeno v nadpisu - kniha Ztracený symbol je již třetím mysteriózním dobrodružstvím Roberta Langdona. Tentokrát je Langdon lstí vylákán do Washingtonu, kde ho čeká další záhada k rozluštění. Klíčovými slovy tohoto příběhu jsou zednáři, zednáři a zednáři. Jejich symbolika Langdona obklopuje téměř na každém kroku a jak je to již tradicí, nikdy nevíte kdo je kladný a kdo záporný představitel.

Po Šifře mistra Leonarda a Andělech a démonech se ze Starého kontinentu přesunujeme do Nového světa. Děj má opět vysoké tempo, ale ve srovnání s předešlými knihami mi přijde lehce rozvláčnější. Často jsem se přistihla při čtení zdlouhavějších pasáží duchem úplně někde jinde. Navíc se zde Dan Brown snažil události podložit i velmi moderní vědou (mnohdy dost spirituálně okořeněnou). Právě tento fakt bych vytkla jako největší negativum. Není od věci pracovat s vědeckými termíny, ale ve chvíli, kdy totálně ztratíte nit, protože ty všechny možné předestilované termíny vůbec neumíte přiřadit ke konkrétní vizi, je to spíše na škodu.
Se zbytečným zaplétáním se do neznámých termínů koresponduje i zaplétání se do apokalyptických vizí. Mě osobně nebyla Brownova pointa moc po chuti a vůbec nejde o to, že bych byla nábožensky netolerantní. Šifra mistra Leonarda pracovala s tématikou Svatého grálu a s Máří Magdalénou, Inferno se smrtícím virem, ale Ztracený symbol pro mě postrádá tu vygradovanou metu. Celou dobu se Robert spolu se svou průvodkyní Catherin honí za nějakým Ztraceným symbolem zednářské mystiky - symbol, slovo, nebo cosi co má jen svou existencí změnit svět. U předchozích knih mi po dočtení celý příběh do sebe zapadl jako puzzle, ale tady mi ani konečné odhalení nic nesecvaklo. Chápu (nebo alespoň doufám, že chápu) konečný důsledek, ale rozhodně mi nepřijde nijak dechberoucí.
Knihu bych jednoznačně ohodnotila jako nejslabší článek Langdonovské série. Ale díky tomu, že knihu Infreno jsem četla ještě před Ztraceným symbolem, můžu směle prohlásit, že se nejedná o pozvolný úpadek Brownových sil.

Klady této knihy? Nesporně je to pro mě čtivý jazyk. Spousta lidí se do čtení nechce pustit právě proto, že v mládí je nutili do Jirásků a Babiček (mimochodem oba zmíněné miluji) - jazyk Dana Browna je ale velmi současný a příjemný. Děj je přehledný, nestávalo se mi, že bych nevěděla kdo s kým mluví, byla zde vhodně zvolená er forma a hned několik úhlů pohledu. Příběh není vyprávěn jen z Robertovy perspektivy, ale je tu perspektiva Bellamyho, Sató, Malacha a jiných hlavních představitelů. A tak musíte neustále dávat pozor a pomalu rozplétat gordický uzel událostí až do konce.

Musím se přiznat, že většinu děje jsem také čekala na závěrečné vyústění vztahu mezi Robertem a Catherin. Dlouholetí přátelé spojení společným neštěstím a nebezpečím hrozícím zničit celý svět - jak tohle může dopadnout? Oceňuji, že Brown nesklouzává k podbízivým romantickým pasážím, ale přesto mi Robert přijde lehce frigidní. Snad v každém díle je mu přiřazena sličná průvodkyně dějem, ale s ním to ani nehne. Změní se to už konečně?

Závěrem: Čtivá kniha, až na přehršel cizích pseudovědeckých termínů i srozumitelná, ale se slabší pointou a rozuzlením.

3/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama