Den trifidů - skutečně katastrofický román...

13. října 2015 v 14:41 | Bichlicka |  RECENZE KNIH
autor: John Wyndham
datum vydání: 2009
vydal: BB art

Pacient a hlavní hrdina v jednom, Bill, je po operativním zákroku upoutaný na nemocniční lůžko s páskou přes oči. Jen tato skutečnost mu neumožnila pozorovat záhadný roj meteoritů, který ale záhy způsobí většině lidstva slepotu. Společnost se hroutí a je vydána na pospas svědomí vidoucích, ale zároveň i hospodářským rostlinám "trifidům", kteří se chopí příležitosti a začínají přejímat vládu nad situací.

Ve chvíli, kdy jsem si přečetla anotaci, přišla mi kniha velmi zajímavá, a tak jsem se rozhodla zapojit se do Knižního kroužku na čbdb.cz a pokořit tuto legendární sci-fi.
První co mě zaujalo bylo téma slepoty - respektive celoplošného oslepení společnosti (nejen té lidské, ale i zvířecí). Tento fakt v podstatě rozehrál celou knihu jako ryze postkatastrofický román. Ve chvíli kolapsu celého lidtsva se objevují jedinci, kteří se rozhodnou společnost řídit a vštěpovat jim jisté myšlenky, které by měly vést k zachování druhu. V knize se tak setkáváme s hrstkou lidí, kteří ze sobě vlastních důvodů nepřišly o zrak a stanou se buď kladnými představiteli, kteří chtějí lidstvo pozvednout, anebo slabochy, kteří myslí jen na vlastní přežití bez možnosti dlouhodobého výhledu. Samo o sobě by to mohlo být zajímavým psychologickým tématem, ale byly okamžiky, které mě tam neskutečně deprimovaly. Tak například - Bill bloumá slepým městem a setká se s Josellou. I ta je souhrou okolností uchráněna slepotě - a samozřejmě mezi nimi vzniká románek, jenž se vine celou knihou a čtenář čeká a čeká, co se z něj vyvrbí. A ono se skutečně vyvrbí - a to ty nejabsurdnější pseudoromantické žvásty, jaké jsem četla. Myslím, že tuto stránku věci pan Wyndham neměl moc nastudovanou :)
Dle názvu knihy už přímo očekáváte, že jedněmi z hlavních protagonistů zde budou trifidi. Ale bohužel jsem byla zklamána - v prvních dvou třetinách knihy se tam jen párkrát proklátili a sem tam někoho švihli, ale až v poslední třetině se rozhodli trochu vyjít do popředí. Beru to jako největší negativum knihy. Jejich místo bylo zaplněno ne příliš propracovanou psychologií postav, románkem a bojem o jídlo. Domnívám se, že kdyby se kniha více držela trifidů, mohla být neotřelejší.
Ale tohle je skutečně jen můj názor - přiznám se, že Den trifidů je má druhá sci-fi knížka (a navíc ji ani za sci-fi moc nepovažuji) a že k tomuto žánru nemám moc blízko. Přes to jsem sebrala odvahu a byla jsem zklamána.


Ve zkratce tedy negativa: hloupé dialogy o lásce, které byly pro mě absolutně nereálné; absence hlavní úlohy trifidů; konec-nekonec (otevřené konce někdy člověka spíše nabudí a navedou na dumací náladu, ale mě spíš přišlo, jako by někdo vytrhl stránky v knížce... tohle bylo pro mě spíše nepropracovaným a zbrklým ukončením než skutečným otevřeným závěrem) a nepropracovanost psychologie postav (náznak tam zajisté byl, ale tak nějak povrchní)
Na straně druhé pozitiva: mě osobně se nejvíc líbila postava Cokera. Na něm bylo totiž nejlépe vidět to psychologické zrání osobnosti, kdy si během katastrofy začal uvědomovat dopad věcí a měl snahu začít vše skutečně řešit. Jeho názory nebyly zcestné ba co víc jsem se s nimi i dokázala ztotožnit. Ano, asi tak by to mohlo fungovat. A za další - myšlenka samostatnosti a zemědělské udržitelnosti jedince. Tohle téma je mi blízké a líbilo se mi, že se nad tím autor zamýšlel. Jak dlouho by lidstvo dokázalo udržet standard bez strojů a vymožeností moderní doby? Jak moc je důležitý vysokoškolský titul, když nedokážete ani posekat trávu kosou (nebo pár trifidů samozřejmě)?

Na úplný konec bych chtěla shrnout, že ve chvíli, kdy jsem knihu četla, byla jsem rozladěná a nelíbila se mi ani trochu. Pak jsem jí začala vyprávět blízkým a najednou jsem si uvědomila, že vůbec nezní špatně. Možná mi tedy nesedl jen styl psaní, rozvláčnost a podobné literární záležitosti. Ale ani tak nemůžu říct, že bych se ke knize chtěla někdy vrátit. Neuchvátila mě, nelíbila se mi, ale jsem ráda, že jsem jí přečetla, protože považuji i četbu knih, které se mi nelíbí, za přínos. Jak jinak bych mohla říct, že takový druh literatury nemám ráda, kdybych se s ní nikdy osobně nesetkala?
Za všechny negativa, za nečtivost a zvláštní tempo děje dávám tedy dvě hvězdičky z pěti.
Za mě nedoporučuji, ale vím, že má tato kniha tak silnou čtenářskou základnu, že jí můj negativní hlas rozhodně neuškodí :)

2/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majdin svět Majdin svět | Web | 4. března 2017 v 19:00 | Reagovat

Pěkný článek :) knížku jsem rozečetla na doporučení a bohužel, potom, co jsem za týden přečetla asi 50 stránek, jsem ji vzdala. Mrzí mě, protože námět je hodně dobrý, příběh už tolik ne, no :/

2 Bichlička Bichlička | Web | 26. března 2017 v 19:37 | Reagovat

[1]: Presne - namet mi znel velmi zajimave, ale kniha me nedokazala zaujmout.... bohuzel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama