Bohové Efesu - moje nejočekávanější kniha roku

2. listopadu 2015 v 14:33 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Ivana Špičková
rok vydání: 2015
vydal: Millennium publishing

Pro všechny, kdo se nadchli knihou Ve stínu arény tak jako já, je tato nejnovější kniha Ivany Špičkové snad největším tahákem roku.
Volné pokračování životního osudu Brasidia z Milétu nás spolu s ním zavede na cestu do Efesu, kde chce najít svou rodinu. Rozhodne se uskutečnit i své plány s levharty z Pamfýlie a doufá, že i díky nim začne žít nový život. Ale vše není tak růžové, jak by si člověk přál, a tak musí Brasidias opět bojovat za svobodu svou, ale i za svobodu svých blízkých a celého Efesu.

Ani nedokážu slovy popsat, jak moc jsem se těšila, až se začtu do dalších příběhů bývalého gladiátora Brasidia. Bez větších okolků se vám svěřím, že kdybych si mohla vybrat muže mezi knižními představiteli, byl by to právě on. Má v sobě takové zvláštní kouzlo, charisma a zároveň stoický klid - prostě krásný antický hrdina. Knížka mě upoutala hned od prvních stránek, stejně jako předešlý román, mají i Bohové Efesu rychlý nástup děje. ALE pravdou zůstává, že má i hluchá místa.
Tak tedy - rozdělila bych knihu asi na pětiny - první pětina se zabývá Pamfýlií a lovem na levharty - tady jsem se trochu lekla, děj mi tolik neutíkal a navíc mi přišel už trochu překonstruovaný; spousta akce, spousta nebezpečí, ale ze všeho se hrdinové podezřele lehce prosekali - piráti, Římané, vyděrači,.. prostě nic nebyla pořádná překážka. Druhá pětina nás zavedla do Ravenny a zde už jsem se opět našla. Perfektní popis prostředí, mrazivé líčení gladiátorských zápasů a až skličující osud levhartů mi dokázal vehnat slzy do očí. Třetí pětina - návrat do Efesu za rodinou a opět krása. Není žádným tajemstvím, že mám moc ráda situační rurální romány (tenhle slovní hybrid jsem si vymyslela sama, ale myslím, že zcela vystihuje danou věc - procházíte každodenními starostmi hlavních představitelů, snídáte s nimi, chodíte s nimi do práce, připravujete večerní jídlo pro celou rodinu, uklízíte, sklízíte a nakupujete a když přijde čas, tak s nimi i rodíte a bojujete za spravedlnost - a nic z toho vám nevadí a velmi vás to baví). Je to část knihy, která vám na konkrétním případu jedné rodiny dokáže přiblížit způsob tehdejšího života a navíc tím neztratí na dějovosti a zajímavých zápletkách.
Čtvrtá pětina pro mě byla nesmírně vzrušující částí, kterou jsem prožívala asi podobně jako film Statečné srdce. Brasidias se tu ukáže jako skutečný heroi a do úst je mu vložena jedna z nejkrásnějších bojových řečí, které jsem kdy četla.

"Nastal čas, abychom prokázali naše schopnosti, zužitkovali náš trénink a dokázali, že řečtí válečníci se mohou se ctí vyrovnat jakýmkoliv římských legionářům.Naše válečné schopnosti jsou stejné jako jejich, ale je mezi námi významný rozdíl. Oni bojují proto, aby ovládli další provincie, kdežto my bojujeme za naši svobodu, za naše rodiny a za naše domovy!Bojujme za Efes, přátele, za naše město a za nás samé!A bojujme tak, abychom se mohli vrátit domů se ctí, nebo se se ctí vrátila alespoň vzpomínka na naše činy! Za Efes!"


A konečně závěrečná pátá pětina měla být vygradováním celého děje. Jenže bohužel - na úkor osobností hlavních hrdinů - je zde spíš popisována situace z hlediska historie. Pro někoho to zajisté bude plusem, ale já byla moc moc zvědavá na příběh Brasidia, jenž byl zde velmi upozaděn. Sice byl na všech stránkách s námi, ale byl jen jistým stínem pozorujícím převratné dění. Navíc tu pro mě ztrácel svojí osobitost a stal se trochu flegmatickou korouhvičkou.

Co ještě více říci o této knize? U nás doma vzbudila velké vášně a obrovský ohlas - pokaždé jsem už netrpělivě očekávala večer, abych mohla zakotvit ve svém křesílku a nechat se unášet dějem. Jen manžel měl vždy lehkou hysterii v očích, když viděl, kterak sahám po knížce s nadšením a vypínám se pro okolní svět. Vzhledem k tomu, že je kniha celkem obsáhlá, musím mu velmi poděkovat za trpělivost, protože se přiznávám, že za 10 dní mého čtenářského šílenství jsme spolu prohodili jen několik slov týkajících se budíku, večeře a samozřejmě mých zcela náhlých výkřiků symbolizujících nečekané obraty v ději.
Kniha mě uchvátila a ačkoliv jsem si myslela, že dnešní doba je nakloněna spíše středověkým detektivkám, musím prohlásit, že spisovatelka je pro mě největším objevem na palubě historických románů. I přes to, že je Češka a nemá vystudovanou historii, je excelentní vypravěčkou a zároveň i člověkem, který dokáže z poučení vytěžit tu největší čtenářskou slast.

Abych ale jen nechválila - je jedna věc, která mi trochu vadila (krom zmíněné první a páté pětiny knihy :) ). Všichni ale skutečně všichni stále krčili rameny. Termín "pokrčil/a rameny" byl v ději tak častý, že jsem už jen instinktivně prokroužila i svými rameny a doufala, že mi to nezůstane.

Zcela závěrem - nedejte na první dojem z trochu nudné obálky a začtěte se. Tahle knížka určitě stojí za to a i přes drobné pihy na kráse patří k jedněm z nej knih roku 2015. Jen doufám, že autorka na Brasidia nezanevře a po Stromě života (na který se také moc těším) se k jeho pokračování opět vrátí :)

4/5

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama