Dva proti Říši - když se síla spojí s dojetím

12. července 2016 v 14:41 | Bichlička |  RECENZE KNIH

autor: Jiří Šulc
rok vydání: 2007
vydal: Knižní klub

Oficiální anotace: Dne 27. května 1942 byl v Praze proveden atentát na SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha, třetího nejvyššího nacistického představitele po Hitlerovi a Himmlerovi. Heydrich bezprostředně po svém nástupu do úřadu zastupujícího říšského protektora nastoluje vládu teroru proti obyvatelům. V reakci na novou vlnu poprav a ve složité politické situaci se exilová vláda v Londýně a její zpravodajská služba odhodlají k odvážnému plánu - v několika skupinách jsou v protektorátu vysazeni parašutisté. Dva z nich tvoří skupinu Antropoid: Josef Gabčík a Jan Kubiš. Atentát se málem nezdaří, Heydrich je vážně raněn. Okamžitě se rozbíhá obrovská pátrací akce. Když o týden později Heydrich umírá, nařizuje Hitler jako odvetu likvidaci Lidic. Na základě udání Karla Čurdy je ráno 18. června 1942 obklíčen kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se skupina skrývá. Odpor hrstky mužů trvá několik hodin, výsledek je nevyhnutelný. Kubiš s dvěma dalšími padne při obraně kostela. Zbývající čtyři, mezi nimi Gabčík, uvěznění v zaplavované kryptě a již bez munice, volí sebevraždu. Dva proti Říši je historický román založený na podrobném zkoumání pramenů a literatury. Popisuje scénu domácího odboje stejně jako exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Kromě známých faktů obsahuje i řadu nedávno publikovaných či málo známých skutečností. Román, který zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav, nabízí stále inspirující příběh o skupince statečných vojáků, jednom diktátorovi, zradě, smrti a svobodě.

Už před nějakou dobou jsem si řekla, že omezím psaní recenzí. Přeci jen, každý nemá rád stejný typ literatury a nevím zda je nutné psát o všech knihách, které čtu. Prostě a ve zkratce - recenze píši většinou jen na knihy, které mám přímo jako recenzní výtisky anebo jsou to relativní novinky, které mě osloví natolik, že se o ně chci podělit se zbytkem světa.
Ale tady jsem narazila - včera jsem dočetla Dva proti Říši - knihu, která je v naší knihovně asi přes pět let, její vydání je dokonce z roku 2007 a navíc je to jediná kniha, kterou můj muž přečetl od začátku do konce (to už možná mluví samo o sobě). Jak je tedy možné, že jsem se odhodlala, našla si čas a píšu tyto řádky? Je to jednoduché - žádná kniha mě za můj docela plodný čtenářský život takhle nedostala!!!

Přenášíme se do doby druhé světové války, období, které ještě mnozí prarodiče pamatují a nedá se tudíž mluvit o nějaké dálné historii. Československo je drceno Protektorátem, ale hlavně nově nastoupivším lordem protektorem - Reinhardem Heydrichem. Nastupují tvrdé represe, deportace,....
Exilová vláda v Londýně je rozhodnutá, že tak to už nemůže zůstat, a tak začne speciálně školit dva mladé vojáky, kteří nakonec změní běh dějin.
Jan Kubiš a Josef Gabčík - dvě jména, která se mi už nesmazatelně vryla do paměti.
Už na základní škole se děti učí o atentátu na Heydricha, o odezvě, kterou tento čin vyvolal - ale žádná učebnice nedokáže vyvolat takový duševní otřes, jaký jsem zažila při čtení této knihy.
S oběma hlavními hrdiny si projdeme jejich speciálním výcvikem a sledujeme jejich osud přes vysazení nad Československem, spojení s domácím odbojem, plánováním celé akce až po samotný čin a následné ukrývání. Kniha je velmi obsáhlá, co do postav, ale i děje - chvíli má člověk pocit, že se v množství představitelů, hodností a různých skupin ztrácí, ale brzy si najdete systém, nebojte se.
Hlavní hrdinové mi byli navíc od začátku příjemní a sympatičtí - skoro by se dalo říct, že jsou to milí hoši, kdyby člověk nevěděl, že se chystají spáchat vraždu (ačkoliv vraždu na lidské bestii...).

Protože je toto netradiční recenze, tak si dovolím zcela subjektivní názory na tuto literaturu.
  1. na knihu mě nalákala návštěva Kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici (tzn. místa posledního boje). Tohle místo na mě tak silně zapůsobilo, že jsem hned doma vytáhla knihu z police a pustila se do ní.
  2. četla jsem jí 8 dní - ne kvůli tomu, že bych na ní neměla čas, nebo že by byla nezáživná - ale z prostého důvodu, že jsem neustále diskutovala s mužem o různých úhlech dopadu, o Heydrichovi, o osudu jeho dětí, o Lině, o Lidicích, hledala jsem v mapě Starou Hlínu, Panenské Břežany,..... prostě jsem se skutečně do knížky zakousla se vším všudy - natolik je dobrá
  3. kdybych měla hodnotit "plakací škálu" u knih, pak Dva proti Říši dostanou plný počet hvězd - posledních 30 stran jsem jen bulela a bulela - oplakala jsem všechny padlé od Bublíka po čtyři výstřely v kryptě
  4. až při čtení jsem se zpětně vracela i k návštěvě Kostela a neustále si uvědomovala, že to o čem teď čtu, jsem i na vlastní oči viděla, mohla jsem si sáhnout na díry ve zdi, viděla jsem větrací šachtu i pokusy o prokopání...
  5. celá knížka může někomu připadat zdlouhavá, protože popisuje celkové přípravy, spousty parašutistů, kteří se do akce ani nezapojí, ale i tak si myslím, že stojí za to o nich psát, aby jejich odhodlání nevymizelo z paměti národa.

Nevím na kolik má cenu polemizovat, zda atentát byl nebo nebyl "dobrý nápad". Můj postoj je dost váhavý - na jednu stranu smekám a cítím k odbojářům neskutečnou úctu, na druhou stranu následné represe dopadly velmi tvrdě na tisíce nevinných a zdecimovaly celé rodiny.
Já osobně bych chtěla složit velké dík i samotnému autorovi - panu Jiřímu Šulcovi, který se knihy chopil s neuvěřitelnou elegancí a umem. Jeho vykreslení postav, dialogy, autentičnost, nastudované reálie, ale i prosté literární ztvárnění jsou na jedničku. Kniha vás vtáhne do děje a vy máte najednou pocit, že jste hrdí na to, že jste Češi, tak jako mnozí odbojáři. A najednou si člověk říká, jak je nám vlastně dobře, protože nemusíme po kapsách nosit ampulky z kyanidem a nemusíme se bát, že nám v noci gestapo vykopne dveře.

"Někde jsem tu viděl takovou železnou tyč," ozval se Jan Hrubý, čtvrtý obyvatel podzemí, a pustil se do hledání. Když jí našel, zastavil se nerozhodně u zdi pod průchodem.
"Uslyší nás," konstatoval.
"Já vím,"přikývl Gabčík. "Počkáme na střelbu. Nahoře to ještě neskončilo. Palba ten náš hluk přikryje."
Mlčky tam v šeru čekali. Gabčík upřel zamyšlený pohled ke stropu.
Jendo, ty dvojče. Promiň. Ale ty víš, proč ti nemůžu přijít pomoct.
Po tvářích se mu rozeběhly slzy.
Jen je ještě chvíli držte, jestli můžete. Bože, buď milostiv Janovi a těm dvěma.
s.440



Kniha mě zasáhla na nejcitlivějších možných místech - na poli mého vlasteneckého smýšlení, v rovině mezilidské i jako hrdinský epos o posledním předem prohraném boji z lidskými zrůdami.
Pokud si chcete udělat jasno (tak jako já) v reáliích a incidentu tehdejší doby, pak určitě sáhněte po této knížce. Ale i v případě, že reálie znáte, věřím, že i tak vám má kniha co nabídnout. Já sama za sebe bych knihu doporučila jako povinnou četbu už od střední školy - má v sobě vše a ještě i něco navrch, má v sobě totiž nesmrtelnost a odvahu, na kterou se nesmí zapomenout.

Za mě kniha dostává titul "Nejsilnější kniha mého dosavadního života" a dávám jí oprávněně pět hvězd z pěti.

5/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 František František | Web | 13. července 2016 v 14:42 | Reagovat

Díky za recenzi, krásný a super práce. Přiznám, historii a druhou světovou mohu moc, tohle tedy neznám...

2 Bichlička Bichlička | Web | 13. července 2016 v 19:38 | Reagovat

[1]: Urcite ti ji vrele doporucuji. Myslim, ze v clanku jsem jasala dostatecne,takze uz nebudu psat jak je skvela, propracovana a jimava. Navic pravdiva az z ni mrazi. A moc dekuji za pochvalu i precteni recenze :-)

3 Mariella Mariella | E-mail | Web | 14. července 2016 v 13:18 | Reagovat

Taky se chystám psát recenzi na tuto knihu - spíše audioknihu, která je také výborná. Je to skutečně silná a skvěle napsaná kniha, která mě také dostala. :)

4 Bichlička Bichlička | Web | 14. července 2016 v 20:10 | Reagovat

[3]: Vazne? Ta audiokniha musi byt taky dobra, ale ja bych to ted neunesla - porad jsem jeste dojata, i kdyz ctu tady tu citaci :-) Az sepises recenzi, tak dej vedet, rada si ji prectu :-)

5 Jana Jana | 17. července 2016 v 17:00 | Reagovat

Moc pekna recenze,urcite jsi mne na knihu nalakala :-)Knihy s tematikou druhe svetove valky ctu moc rada, tak si tuto  urcite v budoucnu prectu :-)

6 Bichlička Bichlička | 18. července 2016 v 10:38 | Reagovat

[5]: Tak to jsem ráda :) tahle knížka si to zaslouží

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama