Priscilla - hrdinka ve stínu spisovatele

2. srpna 2016 v 0:48 | Bichlička |  RECENZE KNIH
autor: Ota Ulč
rok vydání: 2016
vydal: Šulc-Švarc

Oficiální anotace: Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jak Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnašenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.

Byly doby, kdy sebemenší zmínka o čínské či japonské kultuře vyvolávaly mou okamžitou nadšenou odezvu. Se vzpomínkami na mé dospívání jsem se proto velmi těšila na knihu Oty Ulče, pojednávájící o jeho čínsko-švýcarské manželce.
Jedno velké BOHUŽEL hned na začátek - autor pojmenoval knihu křestním jménem své ženy, a tak by člověk logicky vyvozoval, že hlavní postavou by mohla být právě ona dáma. Ale ono ejhle. Do popředí se neustále dere postava vypravěče, který navíc svou vyvolenou nazývá někdy až moc ledabile jako "ta moje" nebo moje "položlutá" přítelkyně. Nic proti autorské nadsázce, nic proti stylu pana spisovatele, ale jeden z největších a nejdiskutovanějších problémů této knihy je právě neodpovídající název a anotace. Věřím tomu, že kdyby se kniha jmenovala "Ota Ulč a jeho žena" (tohle je zase moje autorská nadsázka samozřejmě), byl by mnohý čtenář připravenější a tudíž ne tolik zklamaný.

Další nesporný problém byl pro mě udržet nit. Spisovatel si zde nelámal hlavu s dlouhými a složitými souvětími, zabředáváním do sociologicko-politické problematiky (která mnohdy ani nebyla pro text důležitá) a skákáním od jednoho tématu k druhému. Celý text tak na mě působil značně neučesaně.
Po stránce stylistické jsem byla kolikrát na vážkách, zda Ota Ulč trochu nepošilhává po literatuře faktu.

Ale abychom jen nehaněli, chtěla bych napsat i pár pozitiv. Tak například oceňuji fotografickou přílohu, která příjemně doplňuje text a navozuje intimnější pocit.
Zároveň bych ráda vyzdvyhla i všeobecnou vzdělanost autora a jeho snahu o podání co nejucelenějšího pohledu na daná témata (sice množství údajů bylo až ubíjející, ale nic to nemění na faktu, že pan spisovatel má přehled a ví, o čem mluví).

Úplným závěrem bych chtěla shrnout - změna názvu knihy, proškrtání a dalo by se to považovat za příjemné čtení. Takto bohužel musím říct, že knížka byla spíše v negativních hodnotách a pro příště se k ní vracet již nehodlám.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Šulc-Švarc.

3/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama