Povinná literatura nemusí být nuda - 2. část

26. září 2016 v 13:55 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Ahoj všem maturantům i milovníkům klasiky.

Dnes mám pro vás druhý díl o maturitní četbě - okruh se jmenuje:
Česká a světová literatura do konce 19. století

Tento okruh je pro mě už hodně bohatý a věřím, že nabízí tolik kvalitní, ale i čtivé literatury, že není důvod se jí obávat (nebo nedej Bůh třeba i vyhýbat). Do konce 19. století se toho napsaly mraky a já jsem toho "mraky" i přečetla, takže je pro mě těžké vybrat to nej.
Ale s trochou snahy vám poreferuji o těchto knihách:

ČESKÁ SCÉNA je moje oblíbenkyně a hned pochopíte proč: patří sem totiž dva moji největší oblíbenci; jednak Alois Jirásek a za druhé a hlavně Babička od Boženy Němcové.
Ale protože jsem si vědomá náročnosti mých oblíbenců, tak vám nebudu psát ani o Babičce ani o F.L.Věkovi (ale nenápadný apel přesto přetrvává).
Pokud se tedy chystáte k maturitě, pak se mnoho studentů snaží jít cestou nejmenšího odporu - pro tentu případ jsou tu povídky a novely.

Své kouzlo určitě najdete v povídkách Boženy Němcové jako jsou Karla, Divá Bára nebo V zámku a podzámčí. Opět se tu setkáváte s prostým obyvatelstvem, s životem na vesnici, s tehdejšími mravy, vojnou i láskou a navíc v krátké formě.

Od Aloise Jiráska je tu potom úúúžasná Filosofská historie, která na cca 150 stranách popisuje slavení studenstkého majálesu, první lásky i zklamání a vše v krásném dobovém prostředí. Tahle knížečka je pohlazením po duši, je milá, svižná a prostě dokonalá (a taky první, kterou jsem od Lojzíka četla a zamilovala si ho - hned po ní naběhl F.L.Věk a jsou z nás nejlepší kamarádi).

A teď už zcela regulérně.

Karel Jaromír Erben: Kytice

Klasika všech klasik a i pro nepoetické duše zcela zkousnutelná a krásná knížka. Hned x baladicky laděných tragy příběhů, které jsou inspirovány slovanskými bájemi a příběhy. Mezi ty nejznámější patří určitě Polednice, Vodník a Svatební košile (tohle je skutečný horor!!!). Takže pokud zvažujete pro a proti, věřte, že Kytice má v sobě jen samé klady. Doporučuji i začínajícím čtenářům.


Karel Hynek Mácha: Máj

Až dodnes si pamatuji, jak nás paní učitelka Antalová na základní škole psychicky připravovala na krásu Máje. Ale zároveň nás varovala se slovy - "Nečtěte ho dřív než tak v sedmnácti." Tehdy jsem jí nechápala a akčně se do něj pustila a musím jí dát za pravdu - paní učitelko, měla jste pravdu a ve čtrnácti jsem nedokázala docenit poetiku a krásu tohoto skvostu české literatury. Navíc pro všechny, kdo čekají, že se v knize dozvíte vše o příběhu Jarmily a Viléma, tak přestaňte doufat - je to zpověď a lkaní odsouzeného Viléma nikoliv tragická romance (ale o té vám poví v hodinách literatury).
Za mě doporučení, ale není to jednoduché čtivo.

Karolína Světlá: Vesnický román

Tato autorka je skvělá, je to stálice, která vůbec není překonaná. Popisuje dramata ve vesnickém prostředí, plné lásky i zrady a nevyhnutelného osudu.
Vesnický román je o vztahu plném nedůvěry a výčitek. Jak moc je toto aktuální i v dnešních dnech, no ne? Hlavní hrdina je neustále podezříván z nevěry a víte jak se to říká? Tak dlouho se chodí se džbánkem pro vodu...... Knížka je útlá, svižná a prostě skvělá. Sama za sebe se chystám i na další dílo této autorky - Kříž u potoka a moc se na její styl těším.
Doporučuji všem, začínajícím i pokročilým čtenářům. Karolíny se nebojte :)

Josef Karel Šlejhar: Kuře melancholik

Krátká, ale nesmírně emocionálně silná knížečka. Na pár stránkách dokázal autor vykreslit celou tragédii nechtěného dítěte, které se upne k tomu jedinému, co mu zbývá - k malému neduživému kuřeti.
Opět se jedná o jednu z knih, které jsem oplakala. Nádherná, poetická a pochopitelná. Vřele doporučuji všem věkovým kategoriím i čtenářům všech stupňů pokročilosti.

SVĚTOVÁ SCÉNA už patří k absolutní špičce. V této kategorii najdete snad všechny mé skutečné oblíbence a navíc ten výběr!!!!!

Mezi jedny z nejoblíbenějších knih patří zaručeně Jana Eyrová. Vzhledem k počtu filmových adaptací ji ale nezařazuji do hlavního výběru (upřímně řečeno jsem viděla asi tři zpracování a všechny byly skvělé), ale nezmínit mi ji nedalo. Sirotek v syrové Anglii, hrad skrývající tajemství a zachmuřený pan Rochester.... tohle je romantika, které jsem schopná :)

Havran od Edgara Alana Poea je už jiný šálek kávy - je temný, veršovaný, ale velmi krátký, takže ho zvládnou i nečtenáři. Patří asi mezi nejreprodukovanější básně všech dob (jeho Never more vidím na každém kroku) a můžete si jí poslechnout i v audio podobě (já jí měla ještě na gramofonové desce a tomu já říkám stylovka :) )

Kniha, kterou jsem přečetla za jeden den - Taras Bulba od N.K.Gogola. Pokud máte rádi heroické knihy, které vás nezahltí rozsahem a zajímá vás třeba i historie donských kozáků. Pro mě to byla kniha plná odvahy, lásky, dobrodružství, zrady a velkého vzrušení. I teď si pamatuji, jak jsem jen četla a četla a držela pěsti hlavním hrdinům. Není to asi hlavněproudá literatura, ale stojí za to. Opět je srozumitelná, rozsahově přijatelná a krásná.

A za pomyslnou bránou toho nej u mě skončil i Oscar Wilde a jeho Obraz Doriana Graye. Období romantismu si libovalo v temnotě a vykreslování špatných stránek lidské duše. Co vše se může stát, když krásný muž zaprodá svou duši pro udržení mládí a svěžesti? A kam až může vést zhýralý život? Občas si říkám, jak je klasická literatura neustále "v obraze". Skvělé čtení.

A teď už moji úplní oblíbenci:

Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži/Zvoník u Matky Boží

Tahle knížka je pro mě Literatura s velkým el! Je to první klasická kniha, která mě přivedla ke čtenářskému životu a navnadila mě tak, že si pamatuji i po skoro 17ti letech úplné titěrnosti.
Příběh nás zavádí do středověké Paříže, kde žije znetvořený zvoník, krásné cikánské děvče, neúspěšný student a pohledný mladý důstojník. A osudy se proplétají a děj se rozbíhá a vše je tak kouzelné. Některé popisy jsou možná trochu zdlouhavější, ale vydržte, protože žádný film nikdy nepojal celý děj ve své košatosti. Závěr je strhující, rozuzlení nečekané...... a já mám pocit, že Zvoníka potřebuji nutně číst znova!

Gustave Flaubert: Paní Bovaryová

Opět jedna velká klasika. Paní Bovaryová vypráví příběh o ženě, která si není jistá svými city, sama neví, zda chce to či ono, ale její psychologický rozbor je úžasný. Nejlepší obranou mnohdy bývá útěk do krajiny snů a představ, no ne?
Někdo by mohl říct, že číst o nerozhodné ženské je nuda, ale tohle téma snad nikdy nevyjde z módy. Je s námi i dnes, ale se stylem ho uměl podat nejlépe právě pan Flaubert. Doporučuji lehce zkušenějším čtenářům nebo milovníkům klasiky jako takové.

Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Karenina

Zde můžu říct snad jen - ANO, ANO, ANO!!! Pro mě velká špička světového románu. Rozsahem vražednější, ale obsahem dokonalá. Láska, zrada, nevěra a nesmlouvavost okolí. V dnešní době 50% rozvodovosti asi jen málokdo pochopí, jak moc se Anna po odchodu z manželství stala vyřazenou ze společnosti. Tragický příběh o tom, že ne každá láska dokáže hory přenášet. Nenechte se odradit délkou knihy, stojí za to na tisíc procent.

Henryk Sienkiewicz: Quo vadis


Pokud máte rádi historické romány a navíc knihy z doby antiky, pak zde nesáhnete vedle. Děj je zasazen do doby panování císaře Nera a konkrétně do období potírání křesťanství. V hlavní roli se zde setkáme s mladou otrokyní Lygií a římským občanem Viniciem, kteří jsou od sebe na hony vzdálení postavením, ale právě i náboženským smýšlením. Autor před námi rozestřel nejen strhující milostné drama, ale i popis historických reálií z dob budování první křesťanské církve.
Pocity z této knihy mám jen a jen pozitivní a přečíst by si jí měl snad každý - bez rozdílu.

Jane Austen: Pýcha a předsudek

A jedna velká romantická tečka na závěr mého výběru. Pýcha a předsudek jsou pro mě jednou z nejkrásnějších knih všech dob. Zamilovala jsem se do pana Darcyho a spílala jsem Elizabeth za její tvrdohlavost, ale na druhou stranu jsem jí obdivovala za její pohotovost a přirozenou inteligenci. Kniha o Anglii a společenských poměrech, které ne vždy přály skutečné lásce. Kniha pro všechny a pro vždy :)

Doufám, že moje subjektivní zhodnocení klasických knih dokázalo i ve vás vykřesat touhu po přečtení některé z nich. Anebo máte i vy svou oblíbenou (třeba jako Leni a její Quo vadis ;-) ). Co dalšího podle vás stojí za to přečíst? Já osobně měla velký problém s výběrem (protože jsem toho přečetla mnohem víc, než jsem zde napsala), ale za těmito adepty si stojím a v budoucnu je hodlám číst znova a znova :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Růžička Pavel Růžička | E-mail | 26. září 2016 v 15:49 | Reagovat

Četl sem Quo Vadis, u této knihy je jasně vidět, že to psal věřící, protože jsou tam výňatky z bible :) Ale ta náprava vojáka za obhájce křesťanství je pěkná

2 Bichlička Bichlička | Web | 26. září 2016 v 18:17 | Reagovat

[1]: Me pohled vericiho vubec nevadi - naopak muze psat o necem, co zna. Quo vadis je jedno z nejkrasnejsich historickych del vsech dob :-)

3 Honza Honza | E-mail | Web | 29. září 2016 v 14:42 | Reagovat

Quo vadis je krásná kniha. Moje první setkání se Sienkiewiczem byla dobroduržná kniha "Pouští a pralesem".
Je zajímavé, že Sienkiewicz už jako světově uznávaný autor napsal příběh pro děti.

4 Bichlička Bichlička | Web | 30. září 2016 v 10:48 | Reagovat

[3]: Myslím si, že světově uznávaní autoři by si právě měli uvědomovat, že děti se musí od mala formovat. A formování doboru literaturou je to nejlepší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama