Zkouším za vás: Dálkový kurz tvůrčího psaní

26. března 2017 v 14:27 | Bichlička |  KNIŽNÍ VYKECÁVAČKA
Píšete rádi? Vedete si blog nebo o tom alespoň uvažujete? Anebo se jen rádi učíte a zdokonalujete novým věcem?
Vzhledem k tomu, že já jsem odpověděla kladně na všechny uvedené otázky rozhodla jsem se s tím něco dělat :-)
Na internetu můžete najít spoustu různých kurzů a záleží jen na vás zda zvolíte ten dálkový (na síti je skloňováno ve všech pádech vzletné slovo e-learning) nebo klasický prezenční kurz (zde jste samozřejmě omezení místem pobytu a hlavně místem dojezdu).
A tak jsem se rozhodla! Půjdu do toho a napíšu vám, jak vše probíhalo a jak jsem byla spokojená.

1. krok: výběr toho správného kurzu

Má volba byla v tomto značně usnadněna. Vzhledem k mé minulé spolupráci s panem Richardem Skolkem (recenzovala jsem jeho knihu Moudré z nebe) jsem dostala nabídku k absolvování Dálkového kurzu tvůrčího psaní pro blogery. Než jsem na něj kývla, pročetla jsem si podmínky, zaměření kurzu a celkovou anotaci - což můžete udělat i vy ZDE.
Takže má rada číslo jedna zní: Alespoň u kurzů si pořádně přečtěte anotaci a rozhodněte se pro ten, který vám nejvíce vyhovuje (Halina Pawlovská by ze mě měla radost :D )


2. krok: průběh kurzu

Nevím, co přesně jsem od kurzu očekávala na začátku, ale na konci jsem byla velmi mile překvapená. Představovala jsem si, že se jen utvrdím ve faktu, že mé psaní není až tak špatné, ale dalo by se na něm zapracovat. Když jsem tedy odesílala první starší text ze svého "archivu", naivně jsem čekala poplácání po rameni se slovy: "Ano, ano, váš text je moc dobrý a v podstatě jde vidět, že vás nemám co naučit. Snad bychom mohli opravit jen několik drobností."
Ale ouha! Opak byl pravdou. Ne, že by mi vedoucí kurzu můj text takříkajíc omlátil o hlavu, ale velice precizně a detailně rozebral větu po větě a ukázal mi mé obrovské propastné mezery. Tato vlna konstruktivní kritiky byla na jednu stranu ledovou sprchou, ale na druhou stranu nakopnutím do další práce. Najednou jsem začala vidět stejné chyby, uvědomovala jsem si, že na některých místech jsem skutečně měla více pracovat, někde ubrat, někde přidat a víc se s textem pomazlit. Díky mé vrozené paličatosti jsem si ale dovolila i oponovat a některé prvky jsem si obhájila a ponechala. Věřím tomu, že i vedoucí kurzu byl za to raději. Pokud chcete psát, měli byste si totiž uvědomit komu je text určen, koho jím chcete oslovit a jaké možnosti k tomu máte. A hlavně, jak chcete svůj web (blog) vést.

Má rada číslo dvě zní: Nebojte se říct svůj názor. Můžete chvíli polemizovat, přít se, ale hlavně dojít k závěru, který bude pro vás přínosný a zároveň stravitelný i pro ostatní.

Celkový rozbor textů byl pro mě velmi přínosný - uvědomila jsem si díky němu, že nedílnou součástí psaného díla je její stylistika a byla jsem nucena oprášit si poučky o dokonavém a nedokonavém vidu nebo třeba o ujednocení slovesných časů. Po odeslání opraveného textu jsme tak mohli přistoupit k dalšímu kroku a troše teorie. Úkoly patří k nedílné součásti téměř všech kurzů, a tak ani tento nebyl výjimkou.

3. krok: přínosy kurzu

Přínosy - jednoznačné! Ačkoliv to možná nebude na první pohled vidět, začala jsem o textech více přemýšlet. Mým dobrým kamarádem se stalo aktuální členění větné.
Neočekávejte od kurzu návod k tomu, jak si vést blog. Kurz se zaměřuje výhradně na psanou část vaší tvorby (nikoli tedy na podpůrné části blogu jako jsou odkazy, fotografie, doplňkový materiál a členění blogu) a řekněme si upřímně, kdybych psala jako tatar, ani ty nejlepší fotky by mi nepomohly ke kvalitnímu vedení blogu.
Rozbory mě vedly k uvažování, k práci na sobě samé, ale hlavně byla respektována moje tvůrčí iniciativa.
Ano střídám různé styly psaní - někdy použiju zcela hovorový výraz a najednou ho ironicky doplním přechodníkem nebo archaickým termínem, ale tohle prostě patří k mé osobnosti. Naštěstí byl vedoucí kurzu velmi chápavý a ačkoliv mě na mé nedostatky upozornil, netrval striktně na tom, že by byly špatné a hodné okamžitého odstranění. Tohle totiž považuji za znak dobrého kurzu - individuální přístup a umožnění diskuze. Já, jakožto student, jsem měla pocit, že se o mou práci někdo soustředěně zajímá a nutilo mě to k tomu, odvádět svědomitě zadané úkoly. A snad v nich i pokračovat v rámci svého blogu :-)

4. krok: shrnutí a závěr

V rámci kurzu jsem odevzdala dva starší texty středního rozsahu, na kterých mi byly ilustračně ukázány moje hlavní nedostatky (a ve valné většině zcela oprávněné). V rámci teorie jsem se dozvěděla něco o lingvistické stránce psaní, o stavbě věty a o nutnosti jistých pravidel.
Pokud bych měla říct, zda mi na kurzu něco chybělo, pak bych volila větší kreativitu. Chápu, že účastníci jsou blogeři napříč spektrem nejrůznějšího zaměření, ale třeba drobné úkoly typu - "Zkuste napsat drobnou úvahu (recenzi, anotaci,...)na téma...., ale tak aby splňovala všechna kritéria správné úvahy (recenze, anotace,...)." by byly přínosné.
Ale to je možná jen takový můj osobní nápad, který nesnižuje kvalitu probíhajícího kurzu.

A úplným závěrem: absolvovat nebo neabsolvovat kurz? Za mě určitě absolvovat - protože nikdo není tak dokonalý, aby se nemohl zlepšit :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | 27. března 2017 v 10:58 | Reagovat

Hodně zajímavý článek, Veru :) Člověk rozhodně má stále co zlepšovat. A mám pocit, že asi nikdy neřekneme...Tak a teď už je to skvělé a na 100% :)

2 Bichlička Bichlička | 6. dubna 2017 v 15:04 | Reagovat

[1]: Moc děkuji, Šáry. A máš úplnou pravdu - vždy je co zlepšovat :-)

3 Misa Misa | Web | 6. dubna 2017 v 15:52 | Reagovat

Zajímavé, dobrá inspirace - zlepšování není nikdy dost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama