Recenze: Paní Stendhalová - o tom, jak jedna knížka dokáže po celou dobu jen nudit

7. září 2018 v 8:46 |  RECENZE KNIH
autor: Rafel Nadal
rok vydání: 2018
vydal: Knižní klub

Oficiální anotace: Postarší muž narazí ve starém antikvariátu na fotografii statku, na němž jako dítě vyrůstal v pěstounské péči "Paní Stendhalové". Nález jej donutí vzpomínat na dobu, kdy si frankistický režim vyřizoval účty se všemi, kdo se proti němu postavili - ať už opravdu, nebo jen v představách mocných. Postupně se ukazuje, že v historii paní Stendhalové i chlapcovy rodiny se skrývají temná tajemství. Začíná kolotoč násilí motivovaný záští, touhou po majetku, vášní i pomstychtivostí…


Mám ráda knihy, které dokáží zaujmout už anotací. Španělská tématika za doby druhé světové války není v literatuře často ztvárňovaná. Poslední skvělá kniha, kterou jsem o tomto období četla, byla Když život ještě býval náš. Vybavena živými vpomínkami a velkým očekáváním, vrhla jsem se na Rafela Nadala (teda na jeho knihu samozřejmě).
V první části knihy sledujeme hlavního hrdinu, který se bez bližší specifikace raduje z nalezené antikvariátní pohlednice. Možná to vzbudí i zvědavost - co je na tom pohledu tak zvláštního? Čím je jedinečný? A jak může být pro vývoj děje určující? Abychom se z toho něco dozvěděli, musíme se ve vzpomínkách našeho hrdiny vrátit v čase.
Když byl vypravěč malý hoch, nepoznal svého otce a o matku přišel v odboji. Ujala se ho "paní Stendhalová", která se k němu chovala s náležitou mateřskou péčí a vychovávala ho jako vlastního. Ale tady končí pohádka - celá atmosféra je totiž zakalená dobou druhé světové války a teroru ze strany vládních zřízenců. Malý chlapec tak musí předčasně vyspět, aby dokázal pochopit nenadálá úmrtí a souvislosti, které k nim vedly. Nelehká doba si žádá nelehká rozhodnutí.

Potud to nezní vůbec špatně, že? Problém tu byl možná jen jediný - styl, jakým se autor ujal vyprávění. Bohužel pro mě byla Paní Stendhalová jedna velká nezáživná nuda. Pouštěla jsem se do ní s nadšením, ale jen ze setrvačnosti jsem jí dočítala. Obávám se toho, že nejhorší pocit, který může kniha vyvolat, je lhostejnost. Lhostejnost k osudům hrdinů, lhostejnost k vývoji děje a hlavně lhostejnost k rozuzlení.
Jakoby celá kniha něco postrádala - šťávu, kterou do ní měl autor vmáčknout. Všechno bylo velmi povrchové, postavy byly mělké, hlouběji nerozpracované, zápletky nepřehledné, šeď, šeď a šeď.....

Za mě osobně tak můžu bohužel konstatovat, že od Rafela Nadala si mažu z pomyslného seznamu knih k přečtení i jeho předešlou knihu Prokletý rod Palmisanů a Paní Stendhalovou zasouvám do tmavých koutů knihovny.

Pokud si ale rádi uděláte vlastní úsudek (protože co člověk, to názor), rozhodně neodrazuji. Knížku si můžete objednat ZDE a já děkuji za spolupráci a zaslání recenzního výtisku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama